Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na ose Ostrava–Budějovice

    Budějovický operní šéf Tomáš Studený s dirigentem Jakubem Kleckerem pořídili v Ostravě novou inscenaci opery Bedřicha Smetany Tajemství. Režisér Dominik Beneš mezitím v Budějovicích uvedl s dirigentem Martinem Peschíkem Sullivanovu a Gilbertovu operetu Mikádo. První je dalším přírůstkem do kompletního provedení Smetanových oper, druhý pokračuje v budějovických estetických inovacích a v „náboru“ nových mladých diváků. Vůbec po nástupu do čela budějovického souboru Studený připomíná už dlouholetou ostravskou strategii, a zatím „bezprizorný“ Dominik Beneš je obdobného uměleckého smýšlení. Zdá se, že poznenáhlu vzniká další personální těžiště spřízněných mladých operních tvůrců, myslím, že se k nim ještě nějací přidají.

    Konšel Kalina (Svatopluk Sem), víc chlapák stíhaný dluhy a nepříjemnostmi než romantický rozervanec FOTO MARTIN POPELÁŘ

    V Ostravě ovšem Studený nijak nenarušil inscenační smetanovskou tradici. V reáliích i ve výtvarném řešení se jí dokonce možná drží až moc, natož aby usiloval o třeskutě aktuální výklad opery. Také si neumím představit nějaké významové posuny v úzkém koridoru příběhu a událostí Tajemství, vymezeném hudbou a libretem. Studený však nepřeháněl ani humor, i když Smetana některé situace koncipoval až groteskně komicky. Nejznatelněji Studený zasáhl do jednání postav, herecké prostředky trochu formalizovat a zbavil je operního „takyrealismu“. Na můj vkus až příliš dopodrobna vykreslil žánrové obrázky, nicméně logicky, a uvolnil tím prostor ryze hudební a pěvecké kreativitě. Vedle humoru mi však ve výsledku chybělo i víc jímavosti, třeba ve vroucném zpěvu poutníků k „matičce boží“. Jako by jevištní obraz zněl převážně mezzoforte, bez krajních poloh ve fortissimu či pianissimu.

    Příměr není náhodný, přesně to jsem postrádal i v hudebním nastudování, příliš mechanickém, bez propracovaných detailů, moc pěkně mi to neznělo. Zaznamenal jsem i ryze technické chyby v orchestru, tempový nesoulad orchestru se sborem. Hudba byla příliš hřmotná, bez něhy a spočinutí.

    Martin Gurbaľ nechává svého Malinu shlížet hezky svrchu a trochu pobaveně na nervního Semova Kalinu – zvláště Sema, myslím, ten převažující hlomoz zbavil možnosti lépe se položit do smetanovské kantilény. Anna Nitrová předvedla Rózu v nezvykle věcné, ale logické podobě jako suchou zahořklou uštěpačnou starou pannu, zpěváka Skřivánka analogicky jako poštívače všech proti všem pojal Václav Morys, Jevhen Šokalo pak zobrazil vysloužilce Bonifáce jako bodrého, i když egoistického pragmatika. Nejméně čitelná mi přišla milenecká dvojice Blaženky (příliš extrovertní Jana Sibera) a Víta (možná nejromantičtější ze všech Ondřej Koplík). O pěveckých kreacích vůbec nepochybuji.

    Samozřejmě je třeba uvedené charakteristiky připsat nejprve Tomáši Studenému – jakkoli to není na první pohled úplně zřejmé, opět nemilosrdně projektoval komplikované a rozhodně ne jen příjemné charaktery postav. To kvituji jako vůbec nejcennější v novém ostravském Tajemství.

    Třeskuté veselí za operetní vlády senilního Mikáda (zleva Romana Strnadová, Lukáš Sládek, Josef Průdek, Gabriela Burianová) FOTO MICHAL SIROŇ

    Dominik Beneš nakonec formuje inscenaci také výraznými hereckými postavami, ale na rozdíl od Studeného jde do podstatně výraznější jevištní nadsázky a výtvarné atraktivity. Jestliže za Studeného postavami jsou rozporné situace, Beneš si libuje v efektních výstupech odpovídajících současné vizualitě. Škoda, že se netočí operní reklamy, zbohatl by na nich – to není výtka, ale pochvala! Až na to, že v honbě za přímočarou komikou nechá pěvce přehrávat. Hranice mezi nadsázkou a, s odpuštěním, mrckováním je samozřejmě křehká a myslím, že by si ji Beneš měl hlídat důsledněji.

    Mikádo je v jeho provedení barevná, v plném světle se blyštící féerie. Tomáš Šimerda v Karlíně touto u nás zřídka uváděnou ostrovní operetou krátce před listopadem zesměšňoval komunistické potentáty, Beneše baví třeskutě veselé jednání. Maně jsem si nad množstvím nápadů vzpomněl na zdejší Kritickou noc, jenže v té hrál Josef Průdek v nejlepších letech komický charakter, kdežto nyní titulní postavu do publika jen promrkal – tak se smějte! Je velmi dobře, že se tu objevili mladí zpívající „komedianti“ – Zuzana Benešová (Ňam-Ňam), Lukáš Sládek (Blem-Blem), Aleš Voráček (Nanki-Pů).

    Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Bedřich Smetana: Tajemství. Hudební nastudování Jakub Klecker, režie Tomáš Studený, scéna David Janošek, kostýmy Eva Jiřikovská, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra 27. dubna 2017 v Divadle A. Dvořáka.

    Jihočeské divadlo, České Budějovice – Arthur Seymour Sullivan, William S. Gilbert: Mikádo. Překlad Michael Žantovský, dirigent Martin Peschík, režie Dominik Beneš, scéna Petr Vítek, kostýmy Lenka Polášková. Premiéra 4. května 2017 v DK Metropol.


    Komentáře k článku: Na ose Ostrava–Budějovice

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,