Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Všichni tančí se smrtí, ale nikdo jako Elisabeth

    Na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla se uskutečnila jedna z očekávaných muzikálových premiér sezony. Po řadě broadwayských hitů (Sweeney Todd, Duch nebo Billy Elliot) nastudoval režisér Lumír Olšovský jako první v Čechách jeden z nejúspěšnějších kontinentálních muzikálů současnosti – Elisabeth Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye o životě Alžběty Bavorské, známé také jako Sisi. Sledují ji od naivního mládí přes tvrdou palácovou „převýchovu“ a následný vzdor nekonformní císařovny až do chvíle její smrti. Příběh je vyprávěn optikou Lucheniho, vraha Elisabeth. Prostřednictvím jeho kousavých komentářů se muzikál snaží narušit zidealizované vnímání ikony rakouských dějin.

    Císařovnu Alžbětu, přezdívanou Sisi (Soňa Hanzlíčková Borková), v muzikálu Elisabeth okouzlí sama Smrt (Pavel Režný) FOTO MARTINA ROOT

    U nás téma nerezonuje tak silně jako v Rakousku, kde byla Elisabeth v roce 1992 poprvé uvedena (Theater an der Wien). Může se dnes v Čechách někoho dotknout nařčení, že porcelán s obrázkem mladého císařského páru je kýč? V Plzni proto satirický rozměr o něco zeslábl a ustoupil vlastnímu příběhu.

    Do jinak poměrně funkčního překladu Michaela Prostějovského se místy zbytečně dostávají tradiční klišé českých muzikálů jako třeba city, které se neprodávají, a hráze, které nelze překonat, případně také výrazy, jež vyzrálé císařovně nesluší. Scéna Ondřeje Zichy je na české muzikálové poměry nezvykle střídmá a náznaková, o to nápadnější jsou okázalé kostýmy Romana Šolce. Oblíbeným pozlátkem výpravných dekorací se ale inscenace jistit nepotřebuje.

    V titulní roli se představila stálá členka souboru Soňa Hanzlíčková Borková (alternuje Michaela Gemrotová). S přehledem zvládá náročná sóla i charakterovou proměnu císařovny, kterou sice nežene do takové krajnosti, jako je zvykem v rakouských nebo německých produkcích, přesvědčivá je ale stejně. Martin Holec (alternuje Lukáš Ondruš) nemá ve své první opravdu velké roli Lucheniho vůbec snadný úkol, protože je to právě Sisin vrah, kdo spoluutváří celkové vyznění muzikálu, když v horlivé obhajobě vlastního činu postupně odhaluje odvrácenou stranu monarchie a soukromého života císařovny. Holec je v roli méně uštěpačný než jeho kolegové z německojazyčných inscenací, skandál se tedy v Plzni nekoná.

    Důležitým motivem je mysteriózní vztah Elisabeth a Smrti (Pavel Režný nebo Jan Kříž), personifikované do postavy přitažlivého mladého muže, který se do Elisabeth zamiluje. Plzeňská představa Smrti jako tajemného muže v dlouhém plášti s havraním peřím a výrazným líčením podporuje spíše romantizující čtení příběhu. Režný je skvělý zpěvák, na jeho pohybech je ale místy znát, že s takto vysoce stylizovanými rolemi zatím nemá mnoho zkušeností a potřebuje si v postavě ještě najít o něco přirozenější polohu. To císař František Josef I. je v podání Jozefa Hruškociho dokonale bezkrevnou loutkou ovládanou vlastní matkou. V jeho vztahu k Elisabeth je ale přesto cítit vřelost a naléhavost, která chvílemi zapůsobí silněji než Elisabethino okouzlení Smrtí.

    Intimně pojaté scény vycházejí Olšovskému lépe než střety zasazené do ansámblových výstupů, často roztančených pouze na efekt. Například důležitý moment Elisabethina triumfu nejen nad monarchií, ale především nad vábením Smrti se během jejich společného duetu Když se roztančím poněkud rozmlží v zaplněné plesové scéně.

    Levayova partitura obsahuje náročné zpěvní party, Kunzeho osobitý způsob muzikálové tvorby stavějící na pečlivě propracovaném libretu od interpretů zase vyžaduje herecké dovednosti na nejvyšší úrovni. V Plzni se s nároky kusu vyrovnávají nad očekávání dobře. Inscenace těží z pevného vedení herců, promyšlených mizanscén a pěveckých výkonů. Olšovský má v tuto chvíli v Plzni zázemí, se kterým se může směle pustit do těch umělecky i finančně nejnáročnějších kusů, a to se mu také daří.

    Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Michael Kunze a Sylvester Levay: Elisabeth. Libreto Michael Kunze, hudba a instrumentace Sylvester Levay, překlad Michael Prostějovský, režie Lumír Olšovský, hudební nastudování Kryštof Marek, dirigent Pavel Kantořík a Kryštof Marek, dramaturgie Pavel Bár, choreografie Pavel Strouhal a Denisa Komarov Kubášová, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Roman Šolc, pěvecké nastudování Sára Bukovská. Premiéra 30. listopadu 2019 (psáno z reprízy 7. prosince).


    Komentáře k článku: Všichni tančí se smrtí, ale nikdo jako Elisabeth

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,