Divadlo, takže letos se od 13. do 22. září uskuteční už jeho 19. ročník. U zrodu této přehlídky stála redakce časopisu Svět a divadlo a jeho šéfredaktor Karel Král byl několik let ředitelem festivalu i jeho dramaturgem. Na jeden rok ho střídala (v roce 1995) Jitka Sloupová.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Mezinárodní festivalové dění v Plzni

    S divadelním životem města Plzeň je od roku 1993 spjat mezinárodní festival Divadlo, takže letos se od 13. do 22. září uskuteční už jeho 19. ročník. U zrodu této přehlídky stála redakce časopisu Svět a divadlo a jeho šéfredaktor Karel Král byl několik let ředitelem festivalu i jeho dramaturgem. Na jeden rok ho střídala (v roce 1995) Jitka Sloupová. O produkční stánku se starali postupně Vlaďka Jilečková, ředitel libereckého Naivního divadla Stanislav Doubrava a nynější ředitel plzeňské Alfy Tomáš Froyda. Při stále komplikovanější struktuře festivalového dění vystřídal Krále na jeho postu v roce 2002 ředitel divadla J. K. Tyla Jan Burian. V témže roce převzala dramaturgii pětičlenná rada, v posledních dvou letech jí velí Kamila Černá. Tomáše Froydu na postu tajemníka vystřídal Zdeněk Pánek.

    Budapešťská adaptace Sorokinovy prózy Led slibuje silný zážitek
    FOTO FESTIVAL DIVADLO

    Ohlédnutí za hosty z ciziny

    Festival v rámci skromných finančních možností (v tomto smyslu byla léta tučnější i hubenější) seznamoval plzeňské publikum a české divadelníky kromě nejpodnětnějších inscenací domácí provenience za sezonu také s výběrem zahraničních produkcí, i když v roce 1993 začínal skromně pouze se slovenskými (pozoruhodné inscenace Kazimír a Karolína Ödöna von Horvátha bratislavského Korza v režii Juraje Nvoty a Pirandellova hra Každý má svou pravdu Slovenského národního divadla v režii Ľubomíra Vajdičky, v níž zazářili pozdější stálí a plzeňským publikem milovaní protagonisté Emília VášáryováMartin Huba). O rok později se představila nonkonformní slovenská divadelní formace Stoka a také slavný – až později – litevský režisér Eimuntas Někrošius, tehdy s Puškinovými Malými tragédiemi, aby v dalších ročnících dovezl své významné shakespearovské opusy, Hamleta a Macbetha. V roce 1995 překvapil mnohé v publiku vídeňský Burgtheater s inscenací Schwabovy „fekální“ morality Prezidentky, rok nato rozzářil jeviště Velkého divadla francouzský jevištní básník Philippe Genty se svým Nehybným cestovatelem a bratislavská divadla se blýskla čechovovskou trojkombinací (O škodlivosti tabáku Štúdia S, Strýček Váňa v provedení Korza-Astorky, Višňový sad Slovenského národního divadla). Tento „tučný“ ročník představil v Plzni také špičkové evropské režiséry Franka CastorfaKrystiana Lupu. Léta 1998 a 1999 osvěžila festivalovou dramaturgii produkcemi, souvisejícími s tzv. Novým cirkusem (La Baraque respektive Que-Cir-Que francouzské provenience, v prvním případě s českou participací bratří Formanů). V roce 2000 měl možnost festivalové publikum „pohoršit“ amsterodamský soubor s odvážnou Rijndersovou inscenací Fanda.

    Jiří Vyorálek jako Jan Werich v brněnské inscenaci
    Korespondence V+W
    FOTO FESTIVAL DIVADLO

    Nové tisíciletí se projevilo omezenějšími ekonomickými možnostmi festivalu, zahraniční dramaturgie se začala orientovat především na země visegrádského prostoru, tedy na divadelní kultury s obdobnou postkomunistickou historickou zkušeností, tím pádem také možností spoluprožít katarzi při vnímání uměleckého díla. Už inscenace Harrowerových Nožů ve slepicích (2001) měla v provedení budapešťských Katónovců výrazné středoevropské parametry, byť britská hra vychází z modelové situace, nevížící se ke konkrétní lokalitě. Také rok poté uchvátili festivalové publikum umělci z Budapešti, soubor Krétakör režiséra Arpáda Schillinga zahrál odvážnou adaptaci Büchnerova Vojcka, při níž obstála i festivalová produkce (hrálo se – na jevišti Velkého divadla – v mnoha tunách písku). V tomto roce na festivalu padla letitá (často, žel, oprávněná) pověra o tom, že divadlo jednoho herce je nuda. V případě Rusa Jevgenije Griškovce – a o rok později Brita Stevena Berkoffa – se prokázalo, že tomu tak nemusí být. Cool-dramatiku prezentovali v roce 2003 slovinští umělci z Lublaně inscenací hry Sarah Kane Očištění (v roce 2007 pak předvedli rumunští divadelního z Kluže její ostřejší jevištní verzi), rok 2004 představil další pozoruhodný maďarský soubor Béla Pinter Company (Rolnická opera). V „site-specific“ prostorách opuštěného Světovaru nadchnuli v roce 2005 britští Out of Joint Macbethem v režii Maxe Stafforda-Clarka, rok nato opět zabodovalo divadlo Józsefa Katóny z maďarské metropole s pozoruhodnou variací na Kafkův Proces. V dalších letech plzeňský festival nabídl například inspirativní féerie lotyšského tvůrce Alvise Hermanise (jeho inscenace se objevily na festivalu už třikrát), dvě moderní „národovecké“ variace nitranského divadla (podle slovenských klasiků Gregora- Tajovského a Timravy), švýcarský „vláčkový“ Mnemopark sdružení Rimini Protokoll, Ibsenovu Divokou kachnu v originále, totiž v interpretaci Národního divadla z Osla a tak dále. Velký kulturně-společenský lesk dodala festivalu hned zkraje, v roce 1994, jevištní beseda významných dramatiků Ronalda Harwooda, Václava Havla, Arthura Millera a Toma Stopparda.

    Všichni čeští divadelníci

    Festival za dlouhou dobu své existence představil pochopitelně kompletní domácí špičku české divadelní režie od Burešové přes Lébla, Morávka, Pitínského, oba Kroboty, Nebeského až po Mikuláška a mnoho dalších, reprezentativními inscenacemi se představila i obě domácí, plzeňská divadla. Divadlo Josefa Kajetána Tyla kupříkladu inscenací Jana Buriana Cesta dlouhého dne do noci Eugena O’Neilla či novátorsky uchopenými operami Lucie z LammermooruBludný Holanďan v režii Niny Vangeli respektive Jiřího Heřmana, také evropským premiérovým nastudováním muzikálu Monty Python’s Spamalot Romanem Meluzinem. Loutkářská Alfa pak na festivalu průběžně boduje svými hity jako Jemikote, Psohlavci!, Tři mušketýři či James Blond v režii Tomáše Dvořáka.

    Plzeň 1994: Arthur Miller, Václav Havel, Ronald Harwood a Tom Stoppard
    FOTO JAROSLAV PROKOP

    A co letos?

    Hlavní program, rozprostřený mezi 14. a 18. zářím, nabídne dvě exkluzivní zahraniční inscenace, Čechovova Strýčka Váňu v provedení Vachtangova divadla z Moskvy (režie Rimas Tuminas) a budapešťskou adaptaci poněkud skandální prózy Vladimira Sorokina Led (Nemzeti Színház, režie Kornél Mundruczó), která například vyvolala odmítavé reakce ze strany současné maďarské politické reprezentace. Dvěma drobnějšími produkcemi přispěje do festivalové mozaiky Polsko (varšavský Divadelní ústav Z. Raszewského představí Chór žen v režii Marty Górnické a vratislavský soubor Karbido nabídne Stůl). Dvě slovenskou kritikou ceněná monodramata představí umělci z Bratislavy, Róbert Roth se vtělí do významné osobnosti slovenského písemnictví Jána Hollého v kompozici Hollyroth (režie Rastislav Ballek) a Slávka Daubnerová v autorské variaci M. H. L. přiblíží komplikovaný osud divadelnice a též první manželky pozdějšího „prezidenta zapomnění“, Magdy Husákové Lokvencové. Domácí tvorbu zastoupí osobitá variace Divadla Na zábradlí na antické motivy (Orestek mladého režiséra Jana Friče), také pozoruhodná ibsenovská produkce Brand/Oheň v režijní interpretaci další z nadějí českého divadelnictví Štěpána Pácla („příležitostný“ soubor Transteatral), novou krev bude reprezentovat i Anna Petrželková (dcera J. A. Pitínského) svou inscenací Romeo a Julie s ostravskými Bezručovci. Mezi mladé tvůrce patří koneckonců i Daniel Špinar (Racek z Městského divadla Kladno) a Jan Mikulášek, jehož Korespondence V+W z brněnské Reduty se stala tři čtvrtě roku po své premiéře inscenací již téměř kultovní. V Historickém monologu Milady Součkové uvidíme v roli prezidenta Emila Háchy Evu Salzmannovou (v činohře Národního divadla režíroval J. A. Pitínský), Divadlo v Dlouhé se pochlubí osobitou interpretací domácí klasiky (Stroupežnického Naši furianti v nastudování Jana Borny), Dejvické divadlo zpestří program karbanickou moralitou Dealer’s Choice v inscenaci Jiřího Pokorného. Plzeňští divadelníci přispějí do hlavního programu Verdiho operou Rigoletto (Divadlo J. K. Tyla) a hororem s plyšovými zvířátky Amberville (Divadlo Alfa). Epilog festivalu – míněno především pro domácí publikum – doplní pražská divadla Činoherní klub (Moje strašidlo), Studio Ypsilon (T. G. M. aneb Masaryk mezi minulostí a dneškem) a Divadlo v Řeznické (Po zkoušce). K festivalovému dění patří i off-program, v němž vystoupí domácí i zahraniční divadelníci a performeři.

    • Autor:
    • Publikováno: 6. září 2011

    Komentáře k článku: Mezinárodní festivalové dění v Plzni

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,