Mezinárodní den divadla

Ceny Thálie proběhly letos za zvýšeného zájmu televizních diváků ČT1 (a poprvé i posluchačů ČRo2). Těší nás vlídné přijetí od médií i inspirativní podněty těch, kterým se něco na průběhu večera nezamlouvalo. Málokdo však ví, že svátek nás, českých herců, tanečníků, operních či muzikálových pěvců si každoročně připomínáme u příležitosti Mezinárodního dne divadla, který se slaví vždy 27. března už od roku 1961 (díky návrhu prezidenta Finska – Arvi Kivimaa). Smyslem je prosazování mezinárodní výměny poznatků a praxe v oblasti reprodukčního umění a vytváření povědomí veřejného mínění o nezbytnosti počítat s uměleckou tvorbou. Pokaždé je doprovázen mezinárodním poselstvím osobností (prvním autorem byl Jean Cocteau a zatím jediným českým přispěvatelem Václav Havel v roce 1994). Naše Ceny Thálie se k poselství připojují slavnostním večerem vždy nejbližší sobotu kolem daného termínu.

Letos mě zaujal Krzysztof Warlikowski, režisér a umělecký ředitel Teatra Nowy ve Varšavě, myšlenkou ze svého poselství: Mistry divadla lze nejlépe nalézt daleko od divadla. Obyčejně jsou to ti, které divadlo nezajímá jen jako mašinerie na reprodukci různých klišé a konvencí… právě proto musí existovat divadlo a v tom musí hledat svou působnost. Nahlížet tam, kam hledět není dovoleno…

Myslím, že dosavadních 22 ročníků Cen Thálie ocenilo desítky těch, kteří umožnili našim očím a srdcím nahlédnout do hájemství poezie a krásy života, které se v každodenní realitě neodvažujeme naplňovat.

Herecká asociace právě tuto schopnost má za svou prioritu.

Jiří Hromada