Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Meze rozhlasového dokumentu

    O tom, že Albert Einstein pobýval profesionálně též v Praze, ví leckdo, jakkoli to bylo jen pár semestrů na německé universitě počátkem minulého století. Neméně významný přírodovědec Johannes Kepler (1571–1630) zde pracoval tři sta let předtím plných dvanáct let a napsal tu na třicet děl včetně těch nejdůležitějších. Přišel také z Německa, ale tehdy to nebylo důležité: Německo jako politický útvar neexistovalo a všichni vědci beztak psali svá díla latinsky. Pražskému Keplerovu pobytu a stopám, jež zde zanechal, věnovala 24. února svůj pravidelný večerní radiodokument Vltava. Redaktor Milan Hanuš přizval odborníka Vojtěcha Sedláčka a spolu začali natáčet na zámku v Benátkách nad Jizerou, kam Keplera roku 1600 pozval jeho starší kolega Tycho Brahe. To byl ovšem šlechtic a boháč, jehož příjmy mnohonásobně převyšovaly plat neurozeného matematika štýrských stavů. Je vlastně s podivem, že bizarní panovník a někteří příslušníci vysoké šlechty, zajímající se o astronomii, také byli schopni dobové objevy do značné míry chápat. Není ovšem jisté, jestli jim nešlo spíš o astrologii a nakolik lze již vůbec mluvit o odlišení obou nauk. Každopádně se musely ještě docela přátelsky snášet, když mohl Kepler jako astronom zastávat názor heliocentrický, ale jako astrolog názor geocentrický.

    Z pořadu bylo patrné, že přírodověda ještě pevně vězela v náruči filosofie, ba někdy i teologie, a navíc nebyla ani zřetelně oddělena od básnictví – slyšeli jsme úryvek z překladu spisu Sen aneb Měsíční astronomie, což bylo vlastně první sci-fi v dějinách literatury.

    Kepler se brzy přestěhoval do Prahy, kde jsme (zastoupení tvůrci) navštívili Keplerovo gymnázium na Pohořelci, Strahovskou knihovnu i univezitní prostory na Ovocném trhu. Nebyly to sice tytéž, ve kterých Kepler učil (zkraje měl jako ženatý muž jisté problémy, protože u univerzitních mistrů se ještě předpokládal celibát), ale v každém případě zde jeho přednáškami prošlo nemálo studentů, kteří šířili jeho poznatky po celé „latinské Evropě“.

    Nakonec jsme se dostali i do astrosálu holešovického planetária, které samozřejmě Keplera nepamatuje, ale kde je možno namodelovat výbuch supernovy v „ocasu“ souhvězdí Hadonoš; nastal 10. 10. 1604. I ve slovnících je dnes někdy spojována s Keplerem, ale ten její objevení po pravdě připsal svému kolegovi Brunovskému.

    Pořad byl případně prokládán dobovou, tj. renesanční hudbou, byla zmíněna i tzv. hudba sfér, o které hvězdáři teoretizovali už od Pythagora a zazněla i Keplerem inspirovaná skladba Jana Klusáka. Ukázalo se však, že téma astronomie je svou podstatou natolik spojeno s vizualitou, že prostředky rozhlasu jsou pro vnímatelskou představivost nedostatečné. Nejde zdaleka jen o popisované historické objekty, ale především o nákresy, o obrázky ve vědcových knihách, prostě o vše, co slova zprostředkují pouze nedostatečně. Kvalitně připravený, téměř hodinový pořad by si prostě zasloužil kameru. ČT2 ale bohužel není televizní analogií ČRo 3.


    Komentáře k článku: Meze rozhlasového dokumentu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,