Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mexická jízda po dlaždicích paměti

    Zatímco americký prezident umanutě trvá na stavbě pohraniční zdi mezi USA a Mexikem, v současném Hollywoodu dominují mexičtí tvůrci. Potvrdilo se to i při letošním jednadevadesátém udílení Oscarů, které se konalo 24. února v losangeleském Dolby Theatre: ceny za režii, kameru a nejlepší neanglicky mluvený film získal Alfonso Cuarón za snímek Roma – famózní retrospektivní kroniku z dob jeho dospívání.

    Alfonso Cuarón a Yalitza Aparicio během natáčení snímku Roma FOTO CARLOS SOMONTE, NETFLIX

    V posledních šesti ročnících Oscarů triumfovali mexičtí tvůrci v kategorii nejlepší režie celkem pětkrát. Dvakrát se prosadili i jako autoři, kteří vyhráli nejprestižnější ocenění za nejlepší film. V roce 2014 převzal sošku za režii letošní laureát Alfonso Cuarón za svou přelomovou sci-fi Gravitace (2013). O rok později triumfoval jiný znamenitý mexický režisér Alejandro Gonzáles Iñárritu s hořkou satirou Birdman (2014), jež nahlíží do divadelního zákulisí a která vyhrála Oscara i jako nejlepší film. A v roce 2016 byl Iñárritu oceněn za režii dramatu Revenant: Zmrtvýchvstání (2015) s Leonardem DiCapriem v roli těžce zraněného lovce.

    V loňském rozdělování výročních Cen Americké filmové akademie uspěl další unikátní mexický tvůrce Guillermo Del Toro se svým magickým podobenstvím Tvář vody (2017). Tento fantaskní příběh o empatické uklízečce, jež se v tajné vládní laboratoři sblíží s obojživelným monstrem, získal Oscary také za nejlepší film, hudbu a výpravu.

    Magie dlouhých záběrů

    Alfonso Cuarón (nar. 1961), který je ze tří zmíněných mexických filmařů nejstarší, se proslavil jako autor pikantní road movie Mexická jízda (2001) o putování dvou teenagerů, plném erotických zážitků s frivolní Španělkou. Navzdory explicitním sexuálním scénám byla tato pozoruhodná tragikomedie uvedena na Mezinárodním festivalu pro děti a mládež ve Zlíně, kde vyhrála soutěž. Režisér David Ondříček u příležitosti letošního Cuarónova ocenění zavzpomínal v ČT na jejich osobní setkání a vůči mexickému filmaři nešetřil slovy uznání.

    Jako svůj další projekt Cuarón realizoval třetí díl legendární série Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004). Svůj sklon k originálním látkám a jejich netradičnímu aranžmá potvrdil v jasnozřivé sci-fi Potomci lidí (2006) inspirované románem P. D. Jamesové. Děj tohoto pochmurného dobrodružství se odehrává v rozvráceném světě budoucnosti, kde se přestaly rodit děti a kde se Británie změnila v totalitní stát, který pronásleduje přistěhovalce a zavírá je do internačních táborů. V tomto dystopickém podobenství Cuarón předvedl své mistrné aranžmá dlouhých záběrů, kde kamera beze střihu „proplouvá“ různými prostory třeba několik minut. V jediném dlouhém záběru komponoval i svou povídku z kolektivní mozaiky Paříži, miluji Tě (2006). Postarší muž (v podání Nicka Nolteho) v ní vede dlouhý dialog s mladou ženou, o níž si divák dlouho myslí, že je jeho milenkou. Skutečnost je ale jiná a svědčí o tom, že svět není tak zkažený, jak mnohdy vypadá.

    Cuarónův jedinečně nasnímaný film Gravitace – ověnčený sedmi Oscary (za režii, kameru, zvuk, hudbu, střih, střih zvukových efektů a za vizuální efekty) – je výjimečný tím, jak sugestivně vtahuje diváka do kosmického prostoru. Mistrně evokuje tajuplné mimozemské hlubiny, kde vládne stav beztíže, v nichž neexistuje „nahoře“ a „dole“ a kde lidská orientace funguje úplně jinak než v normálních podmínkách. Principem této objevné sci-fi, v níž fatální problém způsobí zdánlivá banalita (v podobě vesmírného „smetí“ z odstřeleného ruského satelitu), je permanentní rotace. Cuarónův „dvorní kameraman“ Emmanuel Lubezki tento zneklidňující pohyb nasnímal snad ve všech myslitelných variantách.

    My ženy jsme vždycky samy… Z filmu Alfonsa Cuaróna Roma FOTO CARLOS SOMONTE

    Roma v Mexiko City

    Cuarónova novinka Roma (2018) je od jeho předchozího díla žánrově i stylově totálně odlišná. Jejím principem je rekonstrukce kontroverzního světa, v němž autor vyrůstal, a jeho detailní, záměrně statické pozorování.

    Film začíná záběrem dlaždic v průjezdu domu ve čtvrti Roma v Mexico City (odtud titul díla), který je ústředním dějištěm vyprávění. Režisér svou mozaiku situací, příběhů a obrazů ze života jedné rodiny buduje z pomyslných dlaždic paměti. Omývá je podobně, jako to dělala jejich služebná ve skutečnosti. Pokorná a pracovitá Indiánka jménem Cleo (ve své první velké roli ji famózně ztvárnila Yalitza Aparicio) je pro rodinný koloběh nepostradatelná.

    První polovina filmu líčí, jak vaří, umývá nádobí, uklízí psí výkaly, ukládá děti ke spánku, po ránu je budí, a spoustu dalších rutinních domácích činností. Mezitím v poklidně plynoucím příběhu nastávají zásadní zvraty: otec na dlouho odjede, údajně za prací. Postupně se ovšem vyjeví, že rodinu trvale opustil kvůli mladé milence. Cleo zjistí, že je těhotná, otec jejího dítěte však zmizí…

    Autor, který své černobílé retro vlastnoručně nasnímal (a získal Oscara i za nejlepší kameru), vkládá do vyprávění zlověstné náznaky. Patří k nim zemětřesení, které Cleo zažije po vyšetření v porodnici, rozbitý džbánek v momentě, kdy připíjí na zdraví dítěte ve svém lůně, nebo požár lesa během bujaré silvestrovské oslavy. Zdánlivě marginální události předznamenávají kruté zkoušky, jež na rodinu a její těhotnou služebnou záhy čekají. A ilustrují i politické klima v Mexiku v dobách, kdy se vlády zmocnil autoritářský režim prezidenta Luise Echeverríi Álvareze.

    V poslední třetině film doslova exploduje do obrazů absurdního násilí a ztraceného lidství degradovaného do částeček zmechanizovaného soukolí. Děsivý masakr studentské demonstrace na svátek Božího těla (z 10. června 1971), kdy zahynulo kolem sto dvaceti účastníků, zažijí protagonistky v obchodě s nábytkem. Do zdánlivého bezpečí vtrhne jako člen paramilitárních bojůvek Los Halcones i zfanatizovaný Fermín, který je otcem Cleina dítěte. Následuje otřesná scéna v porodnici, kam Cleo přijede pozdě kvůli dopravní zácpě.

    Vynalézavě natočená je jedna ze závěrečných epizod, v níž Cleo, jež sama neumí plavat, zachrání dvě děti ze vzedmutých mořských vln. V následujícím výjevu se celá rodina – tvořená osamělou matkou a čtyřmi sourozenci – semkne do živoucího „sousoší“, jehož součástí je i obětavá služebná. Cleo tu jako ztělesnění lásky a oddanosti definitivně nahradí ztraceného otce.

    Cuarónova mistrně zinscenovaná kronika připomíná listování albem starých fotek. Důležité role v ní hrají různorodé detaily, jež přerůstají ve výmluvné symboly: jedním z nich je pompézní rodinný automobil Ford Galaxy, který lze vnímat jako znázornění zbytnělého mužského ega a který je v závěru nahrazen skromnějším renaultem. Cuarónovo suverénní aranžmá se projevuje i v parádně zfilmovaných pouličních jízdách s desítkami účinkujících: třeba v epizodě, v jejímž závěru Cleo zahlédne uprchlého otce s jeho milenkou.

    My ženy jsme vždycky samy, říká madam Sofia své věrné služebné. Vyjadřuje tak ústřední téma Cuarónovy skládanky – apoteózu ženské síly a nezničitelného mateřského smyslu pro rodinnou soudržnost.

    Na předávání Oscarů bylo Cuarónovo dílo oceněno třemi soškami zmíněnými v úvodu. V sedmi dalších kategoriích byla tato intimní zpověď na Cenu Akademie nominována: za nejlepší film, herečku v hlavní roli, herečku ve vedlejší roli, scénář, výpravu, zvuk a střih zvukových efektů.

    Toto křehké rodinné drama s autobiografickými prvky vyprodukovala internetová platforma Netflix, současný největší konkurent klasických hollywoodských studií. Roma spojuje „malé“ i „velké“ dějiny do vzácně autentického a pečlivě vydekorovaného svědectví. Apeluje na sociální i rasovou toleranci a všímá si obludných důsledků zamindrákovaného fanatismu, který se snadno může zvrtnout do vražedného běsnění. Svou důmyslnou formou i naléhavým obsahem oživuje kinematografii jako unikátní médium, jež dokáže zpřítomnit zaniklou minulost.

    • Autor:
    • Publikováno: 18. března 2019

    Komentáře k článku: Mexická jízda po dlaždicích paměti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,