Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Městské divadlo v Mostě

    Slovo hranice můžeme v souvislosti s Městským divadlem v Mostě použít v několika významech. Státní hranice je od něho vzdálena necelou půlhodinku autem. Prakticky do konce druhé světové války existovala i hranice jazyková, hrálo se víc německy než česky. Za hraniční období považujeme přelom 70. a 80. let minulého století, kdy bylo kvůli těžbě uhlí zcela zbořeno historické centrum města včetně divadla. 

    Řek Zorba

    Z inscenace Řek Zorba FOTO LUDĚK PROŠEK

    Mostecká divadelní tradice sahá do konce 17. století. Dle dochovaných zpráv se hrávalo v Einhornově domě a v hostinci U modré hvězdy. První mostecké divadlo navržené vídeňským architektem Alexandrem Grafem bylo otevřeno v roce 1911. Teprve o osm let později zde uvedli místní Sdružení ochotníci hru v češtině. Česká představení však byla nadále omezená na dva měsíce v roce – květen a září. V Mostě se tehdy objevily i velké hvězdy, v Hamletovi vystupoval Eduard Kohout, v Morálce paní Dulské Marie Hübnerová, jinak ovšem divadlo uvádělo bezvýznamné operetky a postupně se dostávalo do krize, kterou navíc posílila i krize hospodářská. V roce 1935 se zvažovalo jeho uzavření, nakonec se však podařilo situaci zvrátit.

    Po druhé světové válce přišly do Mostu nezávisle na sobě dvě samostatné divadelní skupiny – činoherní a operetní soubor. Improvizovaný činoherní soubor se záhy rozpadl a opera byla přeložena do Teplic. V roce 1948 se Mostecké divadlo změnilo na Divadlo pracujících. V padesátých letech přichází do mosteckého divadla s dramaturgem Lubomírem Poživilem „první výrazná generace“ herců – Josef Velda, Jaromír Šnajdr. Na počátku šedesátých let se prosadila skupina herců „druhé generace“, z nichž dodnes v angažmá působí Regina Razovová a Stanislav Oubram. Úplná likvidace starého města, odůvodněná povrchovou těžbou uhlí, fatálně zasáhla i mostecké divadlo. Umělecký soubor se na pět a půl roku přestěhoval do kulturního střediska Máj.

    Soutěž na nové mostecké divadlo vyhrál architekt Ivo Klimeš, slavnostního otevření se Divadlo pracujících v Mostě dočkalo v roce 1985. Jeho jeviště široké 21,5 metru a hluboké 27 metrů s dvěma mimostřednými točnami se paradoxně stalo scénografickým oříškem, s nímž dodnes bojuje každý zde působící výtvarník. S novou budovou je spojena „třetí generace“ herců, činoherní parta kolem Zbyňka Srby a mladá skupina loutkářů pod vedením režiséra a dramatika Jiřího Středy. Loutkářský soubor vznikl v prosinci 1988, jako druhé těleso Divadla pracujících v Mostě, s vlastním uměleckým programem v bývalém kulturním středisku Máj a nese dodnes název Divadlo rozmanitostí.

    Od roku 1990 je oficiálním názvem Městské divadlo v Mostě. V současnosti třímá jeho otěže v pozici ředitele, uměleckého šéfa velké scény a jednatele Jiří Rumpík. Divadlo je společností s ručením omezeným s majoritním vlastnictvím města Mostu. Dramaturgie staví na osvědčených titulech převážně komediálního ražení, výpravných muzikálech a velkých iluzovních pohádkách. Z muzikálů patřil mezi zdařilé Řek Zorba Radka Balaše z roku 2005. Jen výjimečně se na repertoáru objeví náročnější kus, který však má zpravidla jen několik repríz. Takovým byl například v roce 2008 Jasnovidec Liona Feuchtwangera v režii Zbyňka Srby, který si poradil s obtížně zabydlitelným gigantickým jevištěm tím, že se o něj podělil s diváky.

    Jiří Rumpík

    Rozhovor s ředitelem Městského divadla v Mostě Jiřím Rumpíkem

    Ředitelem Městského divadla jste od roku 2009, proměnilo se za tu dobu? 

    Budova nedostála zásadních změn, mám na mysli těch negativních. A co se týče umělecké tvorby obou našich soborů? Tu posuzují bez skrupulí naši diváci, kterých je, a já jim za to upřímně děkuji, rok od roku více. Existují ale i další pozitivní skutečnosti, třeba jako je nově vzniknuvší a nyní pátým rokem připravovaný festival YOUNG FOR YOUNG, cílený na diváka mladého nejen věkem, ale i duchem.

    Realizovali jsme projekt Evropské unie – Maska, kostým, loutka – ve kterém jsme společně s německým partnerem otevřeli na jeviště cestu handicapovaným lidem. Na základě této zkušenosti jsme založili Studio mladých divadelníků, kde pracujeme s dětmi a handicapovanými na dramatické tvorbě. Každoročně organizujeme několik akcí, které se postupně stávají tradicí, ale přímo nesouvisí s dramaturgickými plány divadel. Jsou to literárně-hudební večery Grafománie, Divadelní vinobraní, Divadelní kopačka, Divadelní silvestr, Divadelní ples a další setkání, která mají za úkol přilákat lidi blíže k divadlu a jeho aktérům.

    Disponujete jednou z největších divadelních budov v republice, jak se s ní vyrovnáváte?

    Naše divadlo působí v Mostě ve dvou budovách, z nichž každá má svá specifika, týkající se nejen dramaturgie, ale i jejich ekonomické náročnosti. Proto jsme v hlavní budově činohry otevřeli ještě další dvě, respektive tři scény, s kapacitami od padesáti do dvou set míst. Stejně tak v Divadle rozmanitostí hrajeme na více scénách. Snažíme se tak rozdělit cíleně dramaturgii na různé skupiny diváků a jako repertoárové divadlo s alternativní scénou pro děti a mládež nabídnout, vzhledem k našim možnostem, přiměřeně rozmanité spektrum titulů pro všechny návštěvníky. Je nutno zdůraznit, že sebelepší ekonomicko-dramaturgická rozvaha by nám byla k ničemu bez podpory hlavního donátora našeho divadla – města Mostu. Na naše projekty přispívá i Ústecký kraj a další sponzoři, za což  jim patří velké poděkování.

    Jsou k vidění vaše inscenace i mimo Most?

    Jsme nuceni, tak jako i jiná divadla, naše představení hrát i mimo naše domovské scény. Každoročně plánujeme minimálně třináct premiér (osm v činohře a pět v Divadle rozmanitostí). Množství diváků, kteří mohou vidět jeden titul, je v každém divadle omezeno. V našem regionu není sociálně ekonomická situace zrovna nejlepší. O to víc si vážíme divácké přízně nejenom v Mostě, ale i v ostatních městech našeho kraje i České republiky. Na zájezdy ponejvíc vyráží Divadlo rozmanitostí, a to i do ciziny. Účastníme se festivalů v Německu, Holandsku, Rakousku, Bulharsku i Rusku. Činohra jezdí převážně do Německa a Holandska. Zájezdy činohry jsou u nás  limitovány  režijními projekty a scénografií našeho velkého jeviště, takže hostujeme pouze s několika tituly. Tu a tam máme štěstí, že se objevíme i v Praze.

    Máte nějaké soukromé přání týkající se Městského divadla v Mostě?

    Vzhledem k tomu, že jsem v Mosteckém divadle již dvacátým devátým rokem a pomalu se považuji za inventář, mám jen jedno přání. Modlím se za to, aby tradici nejenom našeho divadla nezničilo jedno jediné  neuvážené politické rozhodnutí. Tak, jak jsme to v našem kraji již dvakrát zažili.


    Komentáře k článku: Městské divadlo v Mostě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,