Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mateřinka 11 aneb Sloni nad Libercem (No. 5)

    Poslední festivalový den Mateřinky, která si už před lety vybrala za svůj symbol slona, se rozdávaly ceny: notebook, grafické listy Jana Měřičky (jeden s názvem Národní, který zaznamenal pohyb holubů na pražské Národní třídě) a samozřejmě sloni – krásné dřevěné loutky. Porota si jen na závěr povzdechla, že nemohla udělit cenu také nesoutěžnímu představení.

    Herci skuhrat nesmějí

    Na DAMU nás učili, že herec musí být vždy na zkoušce či na představení, i kdyby měl čtyřicítky horečky. Nepřítomnost omlouvá jedině smrt. V sobotu ráno jsem se na Mateřince přesvědčila, že tomu tak skutečně je. Při představení O Panence a Panáčkovi studentů DAMU a sdružení Serpens Praha se herec Richard Vokůrka nešťastnou náhodou zranil, až se mu krev řinula proudem po nose. Nejenže divákům téměř nedal znát, jak velkou bolest prožívá, ale především statečně dohrál představení až do konce. Trnula jsem za něj. Získal si můj obdiv a respekt!

    Japonská dokonalost

    Aplaus publika si poslední den festivalu Mateřinka vysloužil soubor stínového divadla Kakashi-Za z japonské Yokohamy za produkci Animare – ruce a stíny. Čtveřice herců nepředvedla ani tak divadelní inscenaci jako spíše velkolepou stínovou show, v níž překvapovala přesností, precizností, rychlostí, vzájemnou souhrou a především úžasnými obrazy, které herci vytvářeli ze svých rukou a hlav. Shuichi Iida, Seiki Ishii, Yumi Taniguchi a Natsumi Sakuramoto dokázali, že ve stínohře se dá zobrazit skutečně cokoli: zvířata, dopravní prostředky, svůdné tanečnice i celé příběhy, například Andersenovo Ošklivé káčátko. I když by této produkci – opět – prospělo uvážlivější nakládání s časem, je potřeba ocenit dokonalost, k jaké herci své umění dovedli.

    Invenční jednoduchost

    Poslední festivalové dny bývají poznamenány jistou rozptýleností. Někteří hosté už tak trochu spěchají domů, jiní se neradi loučí s navázanými známostmi a další nedočkavě čekají na závěrečné slovo poroty. Mateřinka, festival profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku, je totiž už tradičně soutěžní. Letos se Mateřinky účastnilo čtrnáct našich souborů a pět ze zahraničí, konkrétně ze Slovenska, Maďarska, Izraele a Japonska, odehrály šestnáct inscenací soutěžních a šest nesoutěžních. Jak řekla předsedkyně poroty, scénografka Irena Marečková, program festivalu byl pestrý a z velké většiny velmi kvalitní. Dramaturgicky nepřinesl žádné převratné objevy, o ty ale asi nikomu nešlo. Tvůrci nabízeli především výrazné, nápadité a vesměs humorné úpravy klasických předloh, zpravidla – jak bylo řečeno – zdařilé.

    Sílu současného českého loutkového divadla shledala tříčlenná porota Mateřinky v invenční a vtipné inscenační jednoduchosti. Kdyby mohla udělit speciální cenu bez ohledu na to, zda šlo o soutěžní či nesoutěžní inscenaci, dala by ji tvůrcům Návratu do Bullerbynu za sice jednoduché, ale úžasně živé provedení.

    Ceny a souznění

    Porota 21. ročníku festivalu Mateřinka, v níž kromě Ireny Marečkové usedli divadelní kritik, dramaturg a režisér, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král a hudebník, loutkoherec a režisér, dlouholetý člen hradeckého Divadla Drak Jiří Vyšohlíd, rozhodla následovně:

    První cenu festivalu získala herečka a hudebnice Erzsi Kiss za hudbu k inscenaci HA DEDE, společného projektu souborů Kabóca Bábszínház Pécz a Theater de Spiegel Antverpy – za originální hudební plán a jeho živé provedení.

    Další ceny porota udělila:

    Petru Matáskovi za výpravu k inscenaci Jakub a obří broskev Naivního divadla Liberecza současné vizuální prostředky v koncepci obrazové koláže.

    Za scénář inscenace Zlatá husa souboru Buchet a loutek pod vedením Marka Bečky – za vtipnou a povýšenou úpravu klasické pohádky.

    Janu Matáskovi za hudbu k inscenaci Moje první encyklopedie Divadla Minorza hudbu vlastní i citovanou, vždy však po všech stránkách živou.

    Jakubovi Folvarčnému za autorství a hraní produkce Vlk a hladza čistou špinavou práci, recyklaci příběhu i věcí.

    Zvláštní cenu poroty v kategorii 3 – 5 let inscenaci HA DEDE divadel Kabóca Bábszínház Pécz a Theater de Spiegel Antverpy – za úžasné abstraktní a zároveň komunikativní divadlo pro nejmenší diváky.

    Zvláštní cenu poroty v kategorii 5 – 7 let za inscenaci Zlatá husa divadla Buchty a loutky za vyváženost inscenace ve všech složkách, komunikativnost pro všechny diváky a za humor.

    Ředitel Naivního divadla Liberec a zároveň ředitel festivalu Mateřinka Stanislav Doubrava vyjádřil v závěrečném slově své souznění s rozhodnutím poroty a myslím, že vyjádřil názor mnohých návštěvníků letošního festivalu. Když jsem opouštěla Liberec, foukal vítr a sloní rodinka, vznášející se nad náměstím Dr. E. Beneše, vypadala, jako by utíkala. Zřejmě si odpočinout, oslavit zdárný průběh festivalu a snad i vstříc příštímu ročníku Mateřinky. Souzněla jsem s ní.


    Komentáře k článku: Mateřinka 11 aneb Sloni nad Libercem (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,