Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mateřinka 11 aneb Sloni nad Libercem (No. 4)

    Konečně jsem se dozvěděla, jak vznikl festival Mateřinka! Založily ho děti zločince Honzy, který byl vězněn kvůli rozbitému toustovači, posléze v jiném toustovači uškvařil čerta a poslal ho tak do ještě většího pekla než v jakém původně byl. Taková je verze herce Marka Sýkory, kterou sehrál účastníkům letošního 21. ročníku v předvečer posledního festivalového dne. Oficiální verze hovoří o vzniku Mateřinky trochu jinak; ostatně, můžete si ji nastudovat na webu Naivního divadla.

    Dejte vlkovi hlad a pohne světem pohádek

    V Liberci se nemnoží jenom sloni (dnes nás jeden zachránil před blouděním po městě při hledání Oblastní galerie), ale také vlci. Už podruhé totiž diváci Mateřinky zhlédli pohádku O Červené Karkulce. Ta první – předvčerejší – pro malé děti vůbec nebyla. V rámci nesoutěžního programu zahráli Červenou Karkulku 3 aneb Volání krve Mirka Bělohlávková a Karel Kratochvíl. Mirka pro svůj doktorandský projekt na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU nazvaný 5x O Červené Karkulce postupně připravuje různé interpretace známé pohádky, pokaždé pro jinou věkovou skupinu. Za sebou má už Karkulku mateřinkovou a pro školní děti. V pořadí třetí Karkulka byla do dvanácti let nepřístupná. A nebylo divu. Krvelačnost i jiné pudové touhy hrály v představení Divadla Jednoho Edy velkou roli.

    Druhá festivalová Karkulka, a tedy i vlk byli k vidění včera v rámci představení Divadla Dobré kávy Vlk a hlad. Komorní inscenace spojující pohádkové příběhy o nezbedných kůzlátkách s již zmiňovanou Karkulkou byla inscenací punkovou. Jak divákům vysvětlil autor, herec i režisér v jedné osobě Jakub Folvarčný, specifičnost punkových pohádek spočívá v tom, že scénu, loutky i rekvizity tvoří pouze věci, které herec najde nebo mu je někdo dá. Výsledkem bývá scénografie ošklivá, ale zato levná. Tato stála pouhé 4 Euro, které Jakub výjimečně vynaložil na nákup dvou lampiček v obchodním řetězci IKEA. Představení Vlk a hlad začalo přednáškou o okolnostech vzniku inscenace a o jejích zákonitostech v průběhu hraní. Jelikož byla nastudována během studijní stáže Jakuba ve Finsku, mohli si diváci v jakékoli chvíli volit české nebo finské jazykové provedení, tedy přepínat hercovu řeč kdykoli během představení, klidně i uprostřed repliky. Bála jsem se, že vysvětlování nejrůznějších vztahů, možností a úkolů bude dětem předškolního věku málo srozumitelné. Ale děti jsou inteligentní, netřeba je podceňovat. Pochopily vše, co pro dobrý průběh představení potřebovaly. Jakub Folvarčný je navíc dokázal svým způsobem hraní a komunikace – v dobrém slova smyslu – „úplně zblbnout“ a rozdovádět. Holky i kluci spontánně radili postavám, co mají dělat, nahlas odhalovali souvislosti, pojmenovávali viděné věci a výborně se bavili. Jen paní učitelky je tu a tam okřikly, aby se zklidnili a ztišili. Věřím, že by Jakub dětskou energii a invenci dokázal zvládnout sám a ještě ji naopak využít ke zpestření hry, jak to také několikrát dokázal. Když jedna holčička vlkovi radila, aby ve svízelné situaci řekl „buchovi“, otočil Jakub oči ke stropu a zažadonil: „Buchu, pomoz mi!“ Jenže bůh se k tomu ani trochu neměl…

    Úžasné při tomto představení bylo znovupotvrzení skutečnosti, že když se děti správně navedou a zaujmou, jsou schopny přijmout i nejbláznivější nápad. V pohádce Vlk a hlad snad nikomu nedělalo problém přistoupit na to, že babička je telefonní sluchátko nebo že nákupní taška nalezená v helsinském autobuse je hlad a Karkulka že za babičkou putuje v červeném košíčku… Nejpřesněji to vyjádřil sám Jakub, když o své inscenaci řekl: Dejte vlkovi hlad a on pohne nejen světem vaší fantazie, ale také zažitým světem pohádek, který už vám nikdy nebude připadat stejný.

    Liberec experimentální

    Pátek na Mateřince byl pro mne bohatý na všemožné „úlety“. Konečně jsem se zašla podívat do kotelny Naivního divadla, kde se nachází videoinstalace Pavla Švece nazvaná Hvězdné pohádky, která je doprovodným programem festivalu. Autor se v ní mimo jiné snažil výtvarným animovaným filmem vypořádat s teorií Stephena Hawkinga.

    V podobně meditativním duchu jako byla tato umělecká exkurze mezi pohyblivé obrázky, se odehrávalo i nesoutěžní představení Otec čísel Divadla Rituál jeleního muže, kdy přímo před zraky diváků vznikal lo-fi loutkový film. I tvůrci tohoto divadla pracují s nalezenými věcmi a spojují jejich estetiku s techno-fetišismem a domácký primitivismus s esoterií.

    Třešničkou na dortu čtvrtého festivalového dne byla večerní série pětiminutových skečů Kraťasy v podání herců Naivního divadla. Účastníci Mateřinky se tak dozvěděli nejen o již zmíněné specifické historii festivalu, ale také přišli na to, kdo se Krtkovi vykakal na hlavu, proč nás čeká nikdy nekončící zima či jaká tajemství skrývají vidličky, nože a lžičky. Když prozradím, že v posledně jmenovaném případě se jednalo o psychoanalytickou loutkohru věnovanou neslavnějšímu rodákovi Příboru, možná si sami dokážete ve své fantazii vysnít, jaká poznání divákům tento příběh odhalil a kam vlastně směřoval.


    Komentáře k článku: Mateřinka 11 aneb Sloni nad Libercem (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,