Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Martyn JacQues: Živým věřit nemůžete

    Martyn Jacques je textař, skladatel, zpěvák a hráč na harmoniku a klávesové nástroje londýnské kultovní kapely Tiger Lillies, jež od svého vzniku koncem 80. let často vystupuje v Česku. V posledních letech především v pražské Arše – naposledy 20. září. Jejich produkce jsou směsí divadla, kabaretu a hospodského šramlu. Ztřeštěná bizarnost a groteskní humor se střídají s oplzlými obrazy sexu a smyslnosti, existenciálními tématy života a temnými tóny umírání a smrti. Takový byl i rozhovor, který jsem s Jacquesem vedl.

    The Tiger Lillies

    Tiger Lillies
    jsou především kabaret
    FOTO ANDREW ATTKINSON

    Kdo jste? Člověk, nebo monstrum?

    Jsem starý zvrhlík, který s opovržením zírá společně s Joelem Greyem (herec, který získal Oscara za roli Kabaretiéra v muzikálu Kabaret – pozn. překl.) na stupiditu a korupci konformního života a umění. Takže soudím, že rozhodnutí o tom, zda jsem člověk, nebo monstrum, je na vás.

    Vaše příjmení není typicky anglické…

    Jacques je francouzské jméno, tak ve mně asi bude i cosi francouzského.

    Jaká jsou vaše nejoblíbenější slova?

    Cum and sheep – Mrdka a ovce.

    Proč?

    Protože mě činí šťastným.

    Své písně označujete jako criminal castrati’s anarchic Brechtian blues. Mohl byste ty pojmy vysvětlit?

    To jsou všechno fóry. Vykašlete se na to, spojovat je s tím, co děláme. Jen ne žádnou serióznost.

    Jak byste tedy charakterizoval hudbu Tiger Lillies?

    Mrtvolně skřetí satanský folk. Říkají tomu temný kabaret, což je trochu mainstreamovější definice. Léta jsme kašlali na hudební byznys a on kašlal na nás. Tak se nám podařilo nepozorovaně vybudovat kult.

    Máte nějaké oblíbené umělce, či dokonce vzory?

    Bylo by jich hodně, hlavně v muzice. Ale všichni jsou mrtví. Nemůžete přece věřit živým. Musejí se nejdřív proměnit v příšery.

    Blízcí jsou vám tedy šílenci a blázni…

    Nikdy byste neměli posuzovat knihu podle obalu.

    Martyn Jacques

    Martyn Jacques ve své typické masce
    FOTO RICHARD SCHNABLER

    Věříte někomu v současné politice?

    Strašně těžko bych našel někoho, kdo by nebyl ulhanej pokrytec.

    V Čechách jste začali vystupovat v 90. letech po squattech a hospodách. Co si z toho období vybavujete?

    Strávil jsem tehdy spoustu času tím, že jsem dosti veřejně provozoval sex se svou českou přítelkyní a navštěvoval s ní pražské sex-kluby a bordely. Bylo to skvělé! Jeden bordel jsme měli celej pro sebe. Pozval nás tam jejich teplej barman Ringo, když nás viděl v hospodě U vystřelenýho voka a líbili jsme se mu. Myslel si, že jsme „happy music“!

    Jak vidíte Českou republiku? Dá se porovnávat s Velkou Británií?

    Mnohem víc, než když jsem tu byl poprvé.

    Ve svých písních často používáte motivy hřbitovů a záhrobí. Odkud se berou?

    Den mrtvých duší – Dušičky – pochází z Čech. Chodíte na hřbitovy a zapalujete svíčky na hrobech.

    Co pro vás znamená smrt?

    Je to dramatické, strašidelné, smutné téma dobré pro písničku.

    Vaše produkce bývají dost divoké.

    Chci přimět lidi k přemýšlení a prožitku. Inspirovat je k tomu, aby nebyli jen kretény konzumujícími main­stream.

    Váš nejsilnější životní zážitek?

    Když jsem šukal v šatně Archy se svou českou přítelkyní a celá skupina bušila na dveře. A pak jsem šel přímo na scénu a hrál. Ale nejsilnější zážitek vůbec byl patrně ten, kdy jsem viděl svou matku umírat na rakovinu.

    (s pomocí překladatelky Jany Soprové)


    Komentáře k článku: Martyn JacQues: Živým věřit nemůžete

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,