Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Martin Glaser

    (1974) Vystudoval činoherní režii a dramaturgii na DAMU, poté působil v Jihočeském divadle jako kmenový režisér a posléze šéf činohry. Od roku 2013 ředitel Národního divadla Brno.

    Martin Glaser

    Co vás přivedlo k divadlu

    Když odmyslím takové ty mladicky neartikulované touhy vyprávět příběhy, způsobovat lidem silné emocionální zážitky a chuť zhmotnit obrazy tvořící se uvnitř hlavy, tak u divadla jsem díky prozíravosti mých pedagogů (Burian, Vostrý, Kudláčková, Hlaváčová, Císař, Königsmark…), kteří vytušili jisté talentové předpoklady a přijali mne, člověka divadlem víceméně nepolíbeného, na první pokus na DAMU. Vzhledem k mé plachosti a nejistotě bych se o to podruhé určitě nepokoušel.

    Největší umělecký zážitek

    Těžko říct jeden, ale k těm formujícím patří zážitky z prvních ročníků plzeňského festivalu – třeba maďarská inscenace Kupce benátského (tuším Alföldiho režie) nebo Prezidentky z Burgtheateru. Z poslední doby jednoznačně Ostermeierův Hamlet. Hrozně mne mrzí, že na konci ročního vyjednávání s berlínskou Schaubühne bohužel nebylo hostování této inscenace na Divadelním světě v Brně.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Momentálně William Shakespeare. Povídali bychom si o tom, jak se mu povedlo vést úspěšný divadelní byznys a přitom dělat vysoké umění.

    Hra/námět, které vás přitahují a které byste chtěl zpracovat

    Zřejmě z obavy, jak bych sám obstál, mne permanentně lákají všelijaké dystopické a apokalyptické náměty. Po mimořádně intenzivním a radostném zkoušení Jenůfy teď ale věnuju hodně volného času poslouchání oper, protože bych se operní režii věnoval rád více než doposud.

    Umění (výtvarné, literatura, film, hudba), které máte rád a kterému se naopak vyhýbáte a proč

    Ve výtvarném umění se propadám stále hlouběji směrem ke středověku, ani sám nevím proč. Možná v reakci na plytké konceptuální projekty, které bez vysvětlujících textů nejsou schopny komunikovat. V hudbě jsem promiskuitní, teď zrovna hodně poslouchám Johna Tavenera.

    Historická či současná osobnost/divadelní/filmová/literární postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Já jsem takhle nikdy nepřemýšlel, protože těch inspirativních lidí v minulosti i současnosti je tolik, že by mi přišlo absurdní věnovat své city jenom jednomu.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Stromy – všechny, protože je fascinující sledovat, jak rostou.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Neměla by se zraňovat lidská těla. S dušemi je to ošemetnější a nevyzpytatelnější.

    Divadelní sen

    Aby když se řekne Národní divadlo Brno, lidé čekali stejně úchvatné divadlo, jako když řeknete třeba Schaubühne, Deutsche Oper nebo berlínský Staats­ballet, abych zůstal v rámci jednoho města…

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

    Kdybych na to měl dost fyzických sil a trpělivosti, tak by mne bavilo dělat zahrady.

    Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?

    Jistě, ona nás samozřejmě zajímá víceméně všechny, protože každý si rád přečte, že stvořil silné umělecké dílo, nebo že jeho záměr byl pochopen. Cenná je pro mne kritika, která se bez předsudků snaží analyzovat dílo samo o sobě, taková, která mi pomůže „přečíst“ to, co v rámci tvorby nevzniklo na vědomé úrovni, která je schopná dát věci do kontextu. Kritik obecně by neměl do divadla vstupovat s tím, že ví, jak to má, respektive nemá být uděláno. Mohl by se vyhnout reflexi těch žánrů či stylů divadla, které mu jsou bytostně protivné. Osobně už jsem se naučil nenechat se zraňovat texty, které bez jakékoliv argumentace prostě jen oznámí, že jejich autor si myslí, že to či ono je blbě.

    • Autor:
    • Publikováno: 22. ledna 2016

    Komentáře k článku: Martin Glaser

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,