Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Veršovaný thriller

    Nemám rád cool drsňárny na jevišti. Protože, jak už věděli staří Řekové, zobrazené ošklivosti na rozdíl od těch jen představovaných nelze stupňovat, vezmete je s hnusem na vědomí jednou provždy a všechno, co přijde po nich, už bude nuda.

    Terminus

    Terminus v režii Marka Němce motivuje obrazotvornost FOTO JAN POSPÍŠIL

    Hra Marka O’Roweho Terminus (Konečná) i její inscenace jsou silné právě proto, že věci názorně neukazují, dokonce neukazují skoro nic, ale podrobně a v silných emocích o nich mluví, motivují naši obrazotvornost. Postavy se vyjadřují jazykem těm věcem případným, tedy ne zrovna útlocitným, ale umně poetizovaným, ozvláštněným už tím, že morbidní historky plné úchyláctví, krve, sexu, prostě na úrovni béčkových akčních thrillerů, vypráví ve verších! Překladatelka Ester Žantovská je přeložila báječně, pohrála si v češtině se vztahem prózy a veršů, které jsou nejpůsobivější v podobě pravidelných rytmických útvarů. Veršování vylehčuje oznamované ošklivosti, sem tam nabídne i špetičku komického a hodně groteskního ve vyprávění tří příběhů, které se postupně do sebe zaplétají, aby se v závěru ukázalo, že jde vlastně o paralely a odbočky příběhu jednoho. Zákonitě, všechno je nějak propojené.

    Ufiknout někomu hlavu nebo zabít otce rýčem je eklhaft, legraci (když se to nepovede) nebo hrůzu z toho však lze mít až poznáním důsledků a souvislostí – to zná irská odnož evropského dramatu odjakživa. Samotný čin je jen prvotní spouštěč vlastní hry mířící do duchovního prostoru, do analýzy a osvětlení činu, a pak je možné, a vlastně účelné a zcela přirozené kombinovat reálný svět s ireálným, postavy živoucí, mrtvé i symbolické. O’Rowe už ani nepotřebuje vyprávění dokládat názornými obrazy – nelze v tom necítit závan řecké klasické tragédie, a právě on možná dává této i dalším irským hrám pocit jakési přísnosti, osudovosti.

    Režisér Marek Němec poslechl autorův scénický předpis, nechal mluvit tři světlem vyčleňované postavy a v pravý okamžik nasadil výrazové detaily – třeba rudé dámské lodičky. Hlavní tíhu inscenace nesou tři herci, už typově pro své role ideální, především však nebývale přesní ve výrazu, v detailním podání každičkého záchvěvu dlouhých monologických pasáží. Kostým každému z nich dává základní charakter postavy, točna evokuje cesty, jimiž se ony a události ubírají. Před Alenou Dolákovou, Barbarou Lukešovou a Ladislavem Hamplem klobouk dolů. A před inscenací zrovna tak.

    Divadelní spolek Kašpar – Mark O’Rowe: Terminus. Režie Marek Němec, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Jana Jurčová. Premiéra 3. října 2013.


    Komentáře k článku: Veršovaný thriller

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,