Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Manifest povrchnosti

    Mýty máme k tomu, abychom jim svou obrazotvorností vdechovali duši. (Albert Camus)

    Bez duše i bez obrazotvornosti je však nový projekt IAS ON ME DE A Petry Tejnorové & the Company v divadle Alfred ve dvoře. V anotaci k inscenaci se dočteme: Ač si za výchozí inspiraci berem starou, léty prověřenou látku, jež si doslova říká o to být nazvána jako „téma věčné, téma lásky“, chápeme ji jako materiál nejvýše svěží, materiál „jako dělaný“ pro reflexi současné problematiky občanské společnosti, a dokonce jako nejlepší možnost pro manifest principů toho, co bývá označováno jako „nové divadlo“. To je jistě chvályhodné předsevzetí, ale jak doopravdy s „léty prověřenou látkou o lásce“ naložili divadelníci z the Company?

    Na začátku je třeba podotknout, že si pro zpracování nevzali pouze mýtus o Iásónovi a Médeie. Jejich snaha po úplnosti je dovedla až ke kentauru Cheirónovi. Na jevišti nám pak předváděli, jak asi vypadala jeho výchova Iásóna. Stali jsme se tedy svědky laciných vtípku, kdy např. mladý hrdina neví, z které strany se drží meč, nebo pro zocelení boxuje proti zdi. Dočkali jsme se i ztraceného střevíce, tedy části, ve které Iásón přenáší Héru jako stařenku přes vodu, ztrácí sandál, pak předstupuje před strýce Pelia a žádá ho o navrácení trůnu. Ten se bojí dávného proroctví, když vidí muže s jednou botou… Předvedení této části se nepotýkalo pouze s primitivním humorem. Bylo také nesrozumitelné – pro diváky, kteří v mytologii nejsou tak zběhlí jako tvůrci. Herec vezme herečku na záda, udělá krok, ztratí tenisku a pak s ní pobíhá po jevišti a haleká, herečka před ním utíká a haleká. Co z toho byla „reflexe současné problematiky občanské společnosti“, opravdu nevím.

    Konečně se dostáváme také k Argonautům a tedy i ke zvlášť a zbytečně vulgární pasáži o ostrově Lémnos. V tomto pojetí na ostrově pobývaly obryně – bobryně, které páchly, a proto je jejich muži nechtěli. Hrdina Iásón to ženám vyvrátil a pak se s jejich královnou válel na pohovce, dokud Hérakles nezavelel k odjezdu.

    Mohli bychom pokračovat, je ale nutné postoupit k nejpodstatnější části inscenace (aspoň jak značí název), k mýtu o Iásónovi a Médie. Tady se uplatnil princip – příběh rozřezat (stejně jako název představení), vybrané části poskládat zpátky (to ovšem udělat bez hlavy a paty) a aby se divák necítil úplně podveden, tak to opepřit rozborem, komentářem či asociací. Upřímně řečeno, slova jako „komentář“ používám jen velmi nerada. Byly to spíše řeči, které by umělci mohli uplatňovat na první čtené, aby text pochopili nebo si zpříjemnili další poctivou práci nad ním.

    Jen pro ilustraci zmíním dva výstupy. Iásón a Médeia se poprvé potkají a fascinovaně na sebe hledí, třetí herec vbíhá do publika a povykuje něco ve smyslu: tak nečum na něho a čaruj, čaruj už sakra… Později si všichni čtyři herci sednou před diváky a povídají si o tom, proč Médeia zabila své děti. Vrcholem „aktualizace“ bylo hereččino zvolání: v té době neexistovaly feministky, ženy toužily jen po čisté lásce. Nežádám pietní ctění mýtů (či jiných zdrojů), ale pokud si už divadelník troufá na zcela nový výklad, měl by ho také předvést.

    Nejzásadnější režisérský vtip spočíval v tom, že si herci role prohazovali. Spíš než o herectví šlo ovšem o exhibici, pokřikování a zmatené pobíhání po jevišti. Ale jedno prvenství určitě tento herecký tým obhájil – v počtu přeřeknutí.

    Celkový dojem z inscenace lze okomentovat pouze slovy povrchnost a bezradnost celého týmu. Co v dnešní době s mýty? Nejjednodušší bude je zesměšnit, postavit na hlavu nebo jim hlavu rovnou uříznout a pak s ní hrát kopanou. Neberu the Company toto právo, je však na pováženou, zda se tohoto zápasu mají účastnit také diváci.

    Recenze je převzata z iDN

     Alfred ve dvoře Praha – Petra Tejnorová & the Company: IAS ON ME DE A (Od mýtu k materiálu).  Režie Petra Tejnorová, dramaturgie Matěj Samec, hudba Jan Burian ml., výprava Máša Černíková. Premiéra 24. října 2010.


    Komentáře k článku: Manifest povrchnosti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,