Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Lucie Ferenzová

    (1981) Režisérka a dramaturgyně, absolventka bohemistiky na FF UK a dramaturgie a režie na pražské DAMU. Během studia spolupracovala s Divadlem Komedie a v posledním ročníku nastoupila jako dramaturg do Divadla Na zábradlí. Nyní je na volné noze a jako režisérka spolupracuje s pražskou MeetFactory a strašnickým divadlem X10. Založila experimentální divadlo Kolonie a je členkou uskupení Kartel. Je autorkou a režisérkou inscenace Expression Hurts uváděné v prostoru Perla ve Vraném nad Vltavou.

    Lucie Ferenzová

    Co vás přivedlo k divadlu

    Úplně první divadlo jsme měli s Honzou Kačenou, to nám bylo šestnáct, jmenovali jsme se Podobojí živanti a hráli jsme po výsypkách mosteckých dolů, v opuštěných domech, lomech anebo třeba i cukrovaru u Brna… Občas s námi hrála (třeba i na klarinet) Simona Petrů, a dokonce jsme jednou Škodou 1000 de Luxe vyjeli i na šňůru do příhraničního Německa, kam nás pozvali. Vůbec jsme tehdy nevěděli, že se něčemu takovému říká site-specific…

    Největší umělecký zážitek

    Formativní: Marta Mal d’Or (Egon Tobiáš, Jan Nebeský). Z poslední doby: Benátské bienále.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Teď aktuálně asi s panem Šádí Shanaáhem, zakladatelem Centra česko-arabského kulturního dialogu. Připravujeme projekt NOMAD, který se zabývá šílenstvím Čechů kolem problému přistěhovalců, a potřebovala bych to konzultovat.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla inscenovat, případně v něm hrát

    No, právě zmíněný NOMAD. Filosof Ladislav Hejdánek říká, že do budoucnosti lze pronikat pouze tvorbou… Nejsem sociolog ani politik, ale chci být ve středu toho, co se bude dít. Diskutovat, ptát se, proč se společnost ubírá zrovna těmito cestami… Tak se teď budeme zabývat novodobými poutníky.

    Umění (výtvarné, literatura, film, hudba), které máte ráda a kterému se naopak vyhýbáte

    Ráda třeba: Lightning Glove, Agnès Vardu, Marianu Dvořákovou, dafilms.cz, Michala Kindernaye, Psí vojáky, Vložte kočku, Filosofický fotbal od Monty Python, Rushdieho Satanské verše, Michala Pěchoučka, 2666 Roberta Bolaňa, Stravinského, Egona Tobiáše, bratry Coeny, Jiřího Kovandu, Karla Vachka, Rodrigueze, platformu Kartel…, knihu Kde život náš je v půli se svou poutí, Tarkovského, bratry Strugacké, Aleše Čermáka, sestry Válovy, Muže bez vlastností, Blixu Bargelda, Luka Percevala, Bernhardovy Moje ceny, Alaina Badioua, Ingeborg Bachmann, staré české varhanní koncerty, Laurie Anderson, Nádasovu Knihu pamětí, Emila Juliše a Igora Korpaczewského. Vyhýbám se: To by se mi sem nevešlo.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže, a – naopak – která je vám vzdálená

    Citově je mi nejblíže divadelní osobnost Jiřího Ondry… Když bude všechno v pořádku, v lednu se nám z toho narodí frontman naší kapely. Vzdálených osobností a postav je nespočet, ale… Co je ode mne nejdál, mě se sebou sbližuje…

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Pěstuju olivy. Pro dlouhověkost. A nejméně v pěti divadlech se pohybuje náš pes a kámen v jednom: Žula. Z planet bych si vybrala Pluto – pro diskutabilnost.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Tvůrčí hranice… napadá mě:

    Když Čechy leží u moře, uvěřím ještě mořím,

    jestliže mořím uvěřím, pak začnu doufat v zem.

    A jsem-li to já, pak je to každý, kdo je tolik, co já.

    Moře sporné svou vyvolenou zemí.

    Divadelní sen

    Vyhrát nehoráznou sumu peněz (na čemž každý zhruba měsíc pracuju koupí losu), nebýt vázána na granty, na město, na stát, mít vlastní prostor na divadlo, kterému se budou moct všichni věnovat bez dalších prací zajišťujících existenci, zaplatit lidem tolik, že si můžou dovolit se měsíc a půl věnovat jedné inscenaci a neřešit nájem, poplatky etc. Prostě mít finanční nezávislost, a přesto být na volné noze…

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu

    Pravděpodobně absolventem FaVU.

    Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?

    Zajímá. Možná někdo z kulturních redakcí taky kupuje losy…

    Nejsem sice pravidelný čtenář, ale občas ráda surfuju na webu. Někdy si (zvlášť po nocích a s google překladačem) čtu on-line kritiky zahraničních periodik. Bylo by fajn, kdyby existovalo něco jako artyčok.tv pro divadlo. A ráda si čtu v Janu Grossmanovi…

    • Autor:
    • Publikováno: 14. září 2015

    Komentáře k článku: Lucie Ferenzová

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,