Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ztraceni v básni

    Do repertoárové řady Losers Cirque Company, novocirkusového souboru zvučného jména, letos přibyl titul Heroes. Spolutvůrci se stali režisér Daniel Špinar a ve dvojí úloze choreografa a sólisty mim Radim Vizváry. Protože populární „Losers“ už s touto dvojicí úspěšně spolupracovali na opeře Národního divadla Billy Budd, vzbuzovala premiéra uvedená v rámci festivalu Letní Letná přirozeně otázku, jak se umělci Národního divadla vypořádají s nezvyklým prostorem a atmosférou letenského šapitó. Sedm festivalových představení prokázalo, že jde o živé dílo, které prošlo před naplněným amfiteátrem drobnou redukcí, jež zvýraznila tempo a smysl tohoto vpravdě ukázkového díla v žánru nového cirkusu.

    V Heroes na scéně postupně zesiluje vnitřní zápas těla a vědomí raněného řidiče (Radim Vizváry, v bílém) o život vyjádřený (nejen) novocirkusovými prostředky FOTO FRANTIŠEK ORTMANN

    Inscenace kombinuje postupy mimického divadla, jehož hlavním představitelem je tu Vizváry, s akrobatickými výkony deseti členů souboru. Sólista a jeho protihráči si také příležitostně přebírají výrazové prostředky: akrobati mírně mimují a Vizváry je občas jedním z akrobatů. To proto, že Heroes jsou vystavěni technicky jako činoherní struktura, ve které se plynule rozvíjí mimické dramatické konání v kombinaci s akrobatickými vstupy. Mimicky je vyprávěn katastrofický příběh nezodpovědného automobilisty; akrobaté vytvářejí pohybovou báseň o tom, co se děje během operace a v procesu uzdravování v jeho tělesných orgánech i mysli. Obohacení tvorby Losers Cirque Company o dílčí divadelní postupy je evidentní zejména při srovnání s poetikou jejich představení Kolaps, uvedeného závěrem festivalu. V něm je větší důraz kladen na individuální i skupinové provedení pohybových fragmentů, výstupů a sestav na bázi jen rámcové dramatické situace.

    Představení zaujme od prvního okamžiku výtvarnou elegancí, která se projevuje v důmyslné hře s bílou mobilní draperií. Funkční materiál může vytvářet scénický prostor, obrazy i důležitou rekvizitu, naznačí operační sál i stavy klinické smrti nebo bezvědomí, umožní halucinogenní vize, přiložen na tvář může být maskou smrti a tak dále. Je imaginativním prostředkem, s nímž pracuje jak bíle oděný protagonista – mim, tak deset akrobatů v černých celotělových trikotech, jejichž bezchybné výkony překypují fantazijní invencí.

    Vizváry hraje zejména úvodem při charakteristice svého antihrdiny s groteskně nadnesenými mimickými prostředky v pohybovém stylu imaginární pantomimy; gestická stylizace však postupně ubývá, jak na scéně zesiluje vnitřní zápas těla a vědomí o život se všemi peripetiemi. Chaos, zmatek, pozvolná synchronizace, falešný klid a následující kolaps, prozkoumávání tělesných funkcí, jejich kolísání, upevňování, mizení, ukončení a restarty jsou pojednány v krásných, takřka tanečních, nezvyklých pohybových kombinacích, plynoucích v toku básnivého zobrazování, z něhož vystupují vlastní akrobatické prvky jako pointy. Inscenace potvrzuje teorii starých mistrů o tom, že pantomimické umění se může vyjadřovat dvěma polohami – dramatickým vyprávěním a abstraktnější básní; druhý případ logicky umožňuje akrobatické vstupy ve prospěch specificky novocirkusového tvaru.

    Výchozí prameny choreografovy stylizace jsou v performanci ústrojným způsobem využity a obohacují ryze moderní úsporný výraz akrobaticko-gymnastické kreativity souboru. Režisér Špinar vymodeloval v šapitó pomocí světel, scénografického řešení a hudebně zvukového doprovodu vyvážený, v syntéze všech prostředků jednolitý, přesný tvar. Výsledná pohybová báseň má ducha i fantazii a je originálním příspěvkem do dnes už hodně diferencované domácí podoby nového cirkusu; pro množství nápadů nemusí být její vnímání úplně snadné – zejména pro ty, kdo preferují čistě cirkusový nebo komediální přístup. Jde však o mimořádné dílo, které přes svůj ryze moderní obsah i výraz nezapře souvislost s lyrickou tradicí českého divadelního umění.

    Losers Cirque Company – Heroes. Režie Daniel Špinar, choreografie Radim Vizváry, hudba Ivo Sedláček, kostýmy Petra Vlachynská, scéna Petr Horníček. Premiéra na festivalu Letní Letná 23. srpna 2019 (psáno z repríz 24. a 31. srpna).


    Komentáře k článku: Ztraceni v básni

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,