Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Leopold Běhan

    FOTO PETR MOŠKO

    Leopold Běhan

    7. 10. 1925 Dačice – 15. 6. 2012 Pardubice

    Herec, dlouholetý člen Východočeského divadla Pardubice.

    Absolvoval obor strojní obuvník na Baťově škole práce, ale lákala ho divadelní profese. Na vojně se v roce 1948 stal členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Do svého prvního profesionálního angažmá následně nastoupil v roce 1950 v Pardubicích. Svou profesionální hereckou kariéru začal menší rolí Nádeníka v Klicperově Divotvorném klobouku po boku Josefa Vinkláře, Miroslava Macháčka, Slávky Budínové či Blanky Bohdanové. Poté zde nastudoval například roli Pavky Korčagina v inscenaci Jak se kalila ocel, Bartoníčka ve 4:0 pro ATK, Claudia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic. V roce 1952 odešel na dva roky do angažmá v Hradci Králové, odkud pak na pět sezon přesídlil do Divadla pracujících v tehdejším Gottwaldově (dnešní Zlín). V roce 1959 zakotvil v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde se potkal mimo jiné s Oldřichem Novým, který ho obsadil do role důstojníka Emila ve Slaměném klobouku. Dále účinkoval například v inscenacích Julie, ty jsi kouzelná či Harvey a já.

    Po roce 1968 měl z politických důvodů problémy, neboť vystupoval na podporu Klubu angažovaných nestraníků, a z Karlových Varů byl nucen odejít. V této nelehké situaci Leopoldu Běhanovi pomohl režisér a divadelní ředitel Zdeněk Bittl, když mu v roce 1972 umožnil návrat do angažmá v pardubickém divadle, kterému zůstal věrný až do konce svého hereckého působení. Jeho posledními rolemi byli Herec a Dvořan v Shakespearově Hamletovi a Němčo Nur v muzikálu Cikáni jdou do nebe v roce 2008.

    V roli kardinála Wolsleyho v Boltově Člověku pro každé počasí (r. F. Laurin, 2004). FOTO VĚRA MOHYLOVÁ

    Ve Východočeském divadle se setkal s mnoha režiséry, především se Zdeňkem Bittlem, Petrem Vosáhlem, Václavem Špidlou, Jaroslavem Vostrým, Františkem Laurinem, Jiřím Seydlerem a dalšími. Nejdůležitější role ho zde potkaly koncem sedmdesátých let: Puk v Shakespearově Snu noci svatojánské, Cecil v Boltově hře Ať žije královna, Molière v inscenaci Chci slunce rozesmát či Pan Pickwick ve stejnojmenné inscenaci. Dále se objevil například jako Jan Marek v Košilce Otto Zelenky, francouzský král v Anouilhově Tomáši Becketovi, Morlock ve Weisenbornově Lofterovi, Andrew Carnes v muzikálu R. Rodgerse a O. Hammersteina Oklahoma!, Pavel Karpíšek v Únosu Sabinek, Gremio ve Zkrocení zlé ženy, Vodník v Jiráskově Lucerně, v posledních letech pak jako Kardinál Walsey v Boltově Člověku pro každé počasí, Drtina v Jiráskově Vojnarce nebo Sulphurides v Dürrenmattově Romulovi Velikém.

    Mimo divadlo se věnoval dabingu a řadu let spolupracoval s Českým rozhlasem Hradec Králové. Práce před kamerou byla pro něj spíše výjimkou. Ztvárnil menší role ve filmech Konečná stanice, Kouzelníkův návrat, Operace Silver A a v seriálu Četnické humoresky.

    Ve středu 20. června byl na vlastní přání bez obřadu zpopelněn. Poslední rozloučení se bude konat v rodinném kruhu při obřadu rozptylu v červenci na hřbitově v Hradci Králové.


    Komentáře k článku: Leopold Běhan

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,