Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Ladislav Smoček: Bludiště

    (režie Ladislav Smoček, premiéra 9. března 1966, Činoherní klub, Praha)

    V pětašedesátém mně bylo třináct, v osmašedesátém šestnáct. Dneska jsem jedenasedmdesátiletý stařec, který se s odstupem času nedomnívá, že by snad prožil nějaké divadelní osvícení z jedinečného divadelního impulzu, na základě něhož by se z něj stal harcovník divadelní praxe.

    Zleva Josef Vondráček (Muž), Jiřina Třebická (Druhá dáma), Nina Divíšková (První dáma) a Jiří Hálek (Vrátný) v Bludišti Ladislava Smočka (premiéra 9. března 1966, Činoherní klub) Foto Vilém Sochůrek

    Zakusil jsem jako adolescent, žel nedlouho, kulturně osvícenou mini dobu. Pokud mám jmenovat divadla, kam jsem chodíval, pak zejména Činoherní klub 1965–1968 (a stále se svitem na začátku sedmdesátých let), Divadlo za branou (do likvidace v roce 1972) a Divadlo Na zábradlí. Ovšem podnětů kolem, literárních, filmových, hudebních, písničkářských, výtvarných, časopiseckých, vyšlehávalo jako ozdravný plamen tolik, že nemohly náctiletého jedince neožehnout, než byly záhy zdušeny.

    Jedna vzpomínka za všechny. Sledujete na stojáka v Činoheráku Vrátného Jiřího Hálka (Ladislav Smoček: Bludiště) dřepícího důležitě před vchodem do bludiště a záhy vám dochází: jistě, má to vchod, ale východ ne. V tom jsme žili (a žijeme), v téhle „kafkárně“. Hlediště-jeviště jedno byly, bez explicitního prvoplánového politikonu. Levná komunální satira (v rámci ještě povolené kritičnosti) se tehdy odehrávala na televizní obrazovce. Skutečný kumštýřský obraz společenského prolapsu, motivující k duchovní vzpouře, se zas odehrával, jak bylo zmíněno, nejen v divadelních sálech, ale na spoustě dalších míst.

    Nic se neopakuje. To, co jsem kvapem zažil a prožil, mohl jsem si dál nést někde uvnitř sebe, pak v sametu to bahno vybublalo, vydechl jsem zhluboka, chytil dech a domníval se, že by ze mne mohlo vyjít něco málo ven.

    Žijeme v časech nicneříkajících mainstreamových taškařic, v protikladu ke krutosti světa. „Dusivá kultura“ Jeana Dubuffeta k nám promlouvá nad časy. Anebo se pletu?

    Teď mne bohužel nic neosvěcuje; hlavně na sebe moc nesvítit.

    Nestýskám si, nepláču; s hlubokým vděkem vzpomínám nikoli na „staré zlaté časy“, nýbrž na jedno kratinké (abych dostál názvu rubriky) osvícení.

    Roman Císař,
    dramaturg, dramatik a básník


    Komentáře k článku: Ladislav Smoček: Bludiště

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,