Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ušetřená opera

    Opera Slezského divadla v Opavě najela na úsporný režim proměnou dramaturgického plánu zacíleného jednoznačně na kasovní kusy, neboť přízeň diváků považují opavští v těžké chvíli za zvlášť potřebnou. Připomíná to těsně polistopadovou situaci, kdy novými poměry vystrašené operní soubory přehrály v několika sezonách všechny hity – jenže co dál?

    Závěr opery v „kleci“ | FOTO TOMÁŠ RUTA

    Tak se v opavském repertoáru ocitla jistota všech jistot, Verdiho La traviata – ostatně naposledy ji tu uvedli před dvanácti lety, tak proč ne. Nejen že se divákům vždycky zavděčí, ale interpreti ji zpravidla znají, a není tedy problém sehnat hosty. V této pozici se ve dvojí alternaci, v níž opavští operu nastudovali, objevili i nedávno propuštění sólisté. Jenže najímáním laciných hostů, jak ekonomickou krizi hodlá přestát zdejší management opery, přiznaný i, jak je tu dlouhá léta zvykem, skrytý v roli nejmenovaných poradců, prostě nelze bez ztráty kvality!

    Už dirigent Petr Chromčák zřejmě s orchestrem příliš pečlivě nepracoval, soudě podle jen nahrubo nahozené souhry bez péče o detaily, a nezabránil tempové rozkolísanosti orchestru s jevištěm, sólisty a hlavně sborem.

    Režisér Karel Drgáč se pokusil o „modernizaci“ příběhu a rozhodně oživil zdejší poetiku posledních let. A také vizuálně nedal nedostatek financí znát. První dějství odehrál v sanatoriu mezi postelemi, Alfréd je tu zřejmě jedním z lékařů, který se zamiloval do pacientky Violetty. Jenže významově to nic nepřineslo a rozhodilo to logiku událostí, ostatně další dvě jednání se vrátila k běžnému inscenování Verdiho opery, k róbám a frakům a prověřeným mizanscénám. Také operní posunčina převládla nad dramatickou souhrou. Do toho obvyklá baletní vsuvka. Provozně odvedené řemeslo. Pravda, v hloubi jeviště se cosi odehrávalo kolem stolu a promítalo se, z druhého balkonu však do těch míst jeviště není vidět. Dvě kovové konstrukce zdobného plotu z romantického či secesního parku nakonec uzavřely do klece umírající Violettu, ale proč má i ve smrti zůstat sama, okukovaná jako v zoologické zahradě? Aby se názorně vysvětlilo, že ona nemůže do života a oni za ní do smrti? Ve stejné logice, s jakou si otec Germont přivedl svou dceru, aby snáze přemluvil Violettu, že se musí právě pro ni, pro její sňatek, vzdát Alfréda? A viděl jsem dobře, že ona si už přinesla v náručí miminko? Nerozumím informacím takových obrazů, nehledě na to, že jim chybí vztah k hudbě, múzičnost. Představení také drolí zbytečné dvě pauzy, jakkoli skladatelem předepsané.

    Nicméně premiérové publikum svým umělcům aplaudovalo zčásti vestoje a kritička místního Deníku napsala, že Josef Moravec ve vyhlášené tenorové roli Alfréda sice měl i pro uši hudebních laiků značné potíže s výškami, a má pravdu, celkový dojem z představení to však nenarušilo. Prý „triumfální návrat“ Traviaty do Opavy, tedy všechno prý v nejlepším pořádku. Nemyslím si. Dodejme, že Jan Morávek se pěvecky vyrovnal s partem otce Germonta, jediná Katarína Vovková pak významovým zpíváním a prožitkem stvořila roli jako obraz svébytného jednajícího člověka: její Violetta má překvapivě podobu zralé, moudré a životem trochu vystrašené, a proto opatrné ženy. Takové, která si víc než plesů a merend užila ústrků.

    Slezské divadlo Opava – Giuseppe Verdi: La traviata. Dirigent Petr Chromčák, režie a scéna Karel Drgáč, choreografie Vladimír Nečas, sbormistr Kremena Pešakova, výtvarník kostýmů Josef Jelínek. Premiéra 22. dubna 2012.


    Komentáře k článku: Ušetřená opera

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,