Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    květen – září 2010

    Jarmila Palivcová-Karlíková

    25. 2. 1925 Bozdětice – 22. 5. 2010 Brno

    Pěvkyně, manželka loni zesnulého herce Josefa Karlíka. Již v patnácti letech byla přijata na Státní konzervatoř v Praze, kde studovala u Jana Hilberta Vávry a Tina Patieriho. Od roku 1942 byla v angažmá jako sólistka opery, nejprve v Jihočeském divadle v Táboře, poté po krátkém intermezzu v Divadle Plzeň přešla do pražské Velké opery 5. května (1945–48). V roce 1949 dostala angažmá ve Státním divadle Brno, jemuž zůstala věrná až do svého odchodu do důchodu v roce 1987. Vynikala mimořádně čistým nosným altem a mezzosopránem širokého rozsahu, srozumitelným přednesem a temperamentním pěveckým výrazem. V roce 1954 získala Čestné uznání v Mezinárodní pěvecké soutěži o cenu Emy Destinnové a Karla Buriana a v roce 1962 vyznamenání Za vynikající práci.

    luc

    Petr Muk

    4. 2. 1965 Český Krumlov –
    24. 5. 2010 Praha

    Zpěvák, hudebník. Populární hudbě se věnoval od patnácti let, nejprve ve skupinách Oceán a Shalom. Od roku 1997, kdy vydal první sólové album, začal vystupovat v muzikálech. Ztvárnil Prince v Dvořákově Rusalce v hudební (muzikálové) úpravě Zdeňka Johna, první lásku Johanky z Arku v muzikálu Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa Johanka z Arku, Galilea ve stejnojmenném Ledeckého muzikálu (alternovali se), rabiho Löwa ve Svobodově Golemovi, Leonarda da Vinci v Moně Lise Bohouše Josefa a Michala Davida. Zemřel náhle, za tragických okolností, krátce po vydání osmého sólového alba V bludišti dnů.

    luc

    Dagmar Stříbrná

    29. 6. 1924 České Budějovice – 30. 5. 2010 Plzeň

    Pěvkyně. Kráčela ve šlépějích své maminky, úspěšné zpěvačky Zdeňky Stříbrné, po jejímž boku stanula na prknech Zemského divadla Brno ve svém prvním angažmá v roce 1939. Po dvou letech se vrátila do rodných Budějovic, odkud odešla v roce 1944 do Divadla Olomouc. Od roku 1947 zpívala v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Na tomto jevišti naposledy vystoupila 1. 11. 2001 jako Paní Briceová v muzikálu Funny Girl. Završila tak plejádu bravurně pojatých rolí, jakými byly Adelina v Zellerově Ptáčníkovi, Fortnýřka v Hervého Mam‘zelle Nitouche či Golde v Bockově Šumaři na střeše. V roce 1999 obdržela Pamětní diplom Oldřicha Nového za významný přínos k rozvoji hudebně-zábavného divadla.

    luc

    František Černý

    21. 2. 1926 Jaroměř – 12. 6. 2010 Praha

    Historik českého divadla. Pocházel z rodiny slavných zahradníků a šlechtitelů. Vystudoval estetiku a slovanskou filologii na Filosofické fakultě UK, krátce pracoval v Ústavu pro českou literaturu a od počátku 50. let působil jako pedagog na DAMU a posléze na Katedře divadelní vědy FFUK. Zasloužil se o založení Kabinetu pro studium českého divadla ČSAV, který v letech 1956–69 vedl. V letech 1989–91 byl děkanem FF UK. Je autorem mnoha studií, monografií a odborných publikací, jako například Metodologie výzkumu dějin divadla, Otázky divadelní režie, Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, Divadlo v Kotcích, studie o Haně Kvapilové, o Františku Smolíkovi, memoárové knihy Za divadlem starým i novým či Divadlo v bariérách normalizace. Byl hlavním redaktorem čtyřsvazkových Dějin českého divadla. Vedle toho předsedal Společnosti bratří Čapků a komitétu Nadace pro postavení pomníku bratřím Čapkům v Praze. Aktivně se podílel na činnosti FIRTu – Mezinárodní federace pro divadelní výzkum. Jako pedagog ovlivnil řady studentů teatrologie svou trpělivou a precizní prací a silnou láskou k divadlu.

    luc

    Vladimír Dlouhý

    10. 6. 1958 Praha – 20. 6. 2010 Praha

    Herec, podle mnohých jeden z nejlepších své generace. Začínal jako filmový představitel dětských rolí, z nichž nejznámější je postava postiženého chlapce Adama z Kachyňova snímku Už zase skáču přes kaluže (1970). Vystudoval herectví na konzervatoři v Praze, hrál v Divadle Na zábradlí (mj. v Grossmanových polistopadových inscenacích Molièrova Dona Juana a Havlovy hry Largo desolato), v Divadle Rokoko, v Divadle na Vinohradech a v posledních letech především v Divadle Bez zábradlí a Kalich. S bratrem Michalem právě v Kalichu do poslední chvíle vystupoval v inscenaci hry Axela Hellsteiniuse Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství (režie Ondřej Zajíc). Naposledy v ní oba vystoupili 11. května. Vedle toho vytvořil řadu rolí v televizních seriálech (Arabela, Sanitka, Dobrodružství kriminalistiky…), televizních a filmových pohádkách (S čerty nejsou žerty, 1984) a dramatech, účinkoval v dabingu. Mezi jeho další úspěšné snímky patří například Ostrov stříbrných volavek (1976), Indiáni z Větrova (1979), Láska z pasáže (1984), Bumerang (1996, nominace na Českého lva), Hlídač č. 47 (2008, Český lev za vedlejší roli). Naposledy se před filmovou kameru postavil pod režijním vedením Petra Jákla ve filmu Kajínek. Měl tři děti, jeho druhou ženou byla herečka Petra Jungmanová. Zemřel po dlouhé těžké nemoci.
    hul

    Václav Babka

    11. 8. 1927 Praha – 1. 7. 2010 Olomouc

    Herec. Vyučil se sice soustružníkem v pražské Waltrovce, ale jeho tatínek, ochotnický herec a režisér, toužil najít synovi místo u divadla. V roce 1945 odpověděli na inzerát na místo eléva v kočovné divadelní společnosti Bohuše Boka z Hradce Králové, a tak začala jeho divadelní pouť. Ještě týž rok nastoupil do angažmá ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi, odkud musel po čtyřech letech odejít na vojenskou službu. V letech 1951–62 hrál v Divadle pracujících Gottwaldov a pak již zůstal věrný Divadlu Oldřicha Stibora v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1987. Charakterní herec, který měl na svém kontě na sto padesát divadelních rolí. Kolem šedesáti postav ztvárnil před kamerou, například ve snímcích Vynález zkázy, Až přijde kocour či Všichni dobří rodáci. V roce 1997 obdržel Cenu Senior Prix a v roce 2007 Cenu města Olomouce.

    luc

    Anna Procházková

    21. 9. 1940 Praha – 20. 7. 2010 Praha

    Režisérka a scenáristka. Vystudovala režii a dramaturgii na DAMU. Soustředila se především na televizní režii, od Nedělních chvilek poezie po seriály (Lékárníkova holka) a inscenace, ke kterým mnohdy psala vlastní scénáře podle literárních předloh (Hrabě Drakula, 1970, Podivná paní Savageová, 1975, In flagranti podle románu Romana Ráže, 1993 ad.). Režírovala také televizní přenosy z divadel (např. Hejtmana z Kopníku z Činoherního klubu, 1983 či Zadržitelný vzestup Artura Uie z Národního divadla, 1979). V posledních letech se věnovala i režii dabingu. K jejím nejúspěšnějším inscenacím patří snímek Uzavřený pavilón z roku 1991, který reprezentoval ČT na mezinárodním televizním festival Prix Italia.

    luc

    Josef Šebek

    12. 9. 1940 Slaný – 7. 8. 2010 Hostivice

    Herec. Ač byl bez herecké průpravy, získal v roce 1960 angažmá v Severomoravském divadle Šumperk. Během dalších jedenácti let stihl nejen několik semestrů na DAMU, ale i působení na oblastních scénách v Beskydském divadle v Novém Jičíně, v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V roce 1971 na několik let opustil stále angažmá, protože mu stále více příležitostí přinášel film. Hrál ve snímcích Každý mladý muž, Vrah skrývá tvář, Zrcadlo pro Kristýnu, Zánik samoty Berhof, Dům Na poříčí a dalších. V roce 1979 přijal angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, po roce odešel do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. V letech 1982–88 hrál ve Východočeském divadle v Pardubicích, poté ještě v Divadle pracujících Most.
    Na divadle vytvořil kolem osmdesáti velkých i menších rolí. V posledních letech hrál v televizních seriálech Bylo nás pět, Zdivočelá země a Vyprávěj.

    luc

    Rudolf Pellar

    28. 2. 1923 Púchov nad Váhom – 4. 9. 2010 Praha

    Herec, šansoniér, překladatel. V roce 1946 vystudoval brněnskou konzervatoř a nastoupil do angažmá v Horáckém divadle Jihlava. Pak krátce hrál a zpíval v Hanáckém divadle v Přerově a Slezském divadle Opava. Od roku 1948 působil v Praze, nejprve jako herec v Divadle S. K. Neumanna (1948–54), pak jako sólista operety ve Státním divadle v Karlíně (1954–60), dále hrál v Divadle ABC (1960–62), v Městských divadlech pražských (1962–63), v Československém filmu (1963–69) a opět v Městských divadlech (1969–90).

    Již jako student začal natáčet v rozhlase, jeho hlas je uchován v desítkách rozhlasových her, recitací, písní. Od poloviny padesátých let zpíval s orchestry Karla Vlacha a Gustava Broma, jeho největším hitem se stala píseň Červená aerovka. Od roku 1969 vystupoval v ČRo se skupinou přátel v pravidelných měsíčních pořadech písniček a mluveného slova. Název pořadu se s ohledem na nátlak „shora“ měnil, od Písniček pod obraz až po Šanson, věc veřejná. Normalizační tlaky ho přivedly k překladatelství. Spolu s manželkou Lubou mají na svém kontě přes sto překladů především moderní angloamerické prózy a dramatu, překládali však i z němčiny. V devadesátých letech učil na Pražské konzervatoři interpretaci šansonu. Za překladatelské dílo obdržel spolu se svou ženou v roce 1997 Státní cenu, v roce 2000 získal Křišťálovou růži za interpretaci mluveného slova. V roce 2004 vyšlo jeho jediné – retrospektivní – CD Písně a v roce 2008 vydal vzpomínkovou knihu Nejdřív se musíte narodit.

    luc

    • Autor:
    • Publikováno: 21. září 2010

    Komentáře k článku: květen – září 2010

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,