Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Kuriózní hotel pro nespavce

    Od ledna 2010 ukončila Česká televize vysílání nočního sobotního pořadu Noc s Andělem. V uvolněném prostoru se začaly ob týden střídat pořady dva, Pozdní sběr a Hotel Insomnia. Zatímco Pozdní sběr moderovaný Hanou Šimákovou se drží stylu, na který jsme u podobných večerních (až nočních) talk-show zvyklí, Hotel Insomnia se vydává cestou jinou a s mezemi a žánrovými hranicemi svého formátu zkouší trochu experimentovat.

    Hotel Insomnia je v médiích nejčastěji spojován se jménem Jiřího Havelky, autoři jsou ale ve skutečnosti tři. Kromě výše zmíněného (jenž je na pozici moderátora, v níž se střídá s Petrem Markem, samozřejmě nejviditelnější) jsou pod scénářem podepsáni ještě producent Vratislav Šlajer a režisér Petr Zahrádka. Vratislav Šlajer již produkoval i řadu filmů (např. Pouta, Kdopak by se vlka bál,…), avšak autorsky se zatím podílel pouze na seriálu Letiště, který je zároveň zatím asi nejvýznamnějším počinem Petra Zahrádky (jak autorským, tak režijním).

    Z divadelního hlediska zůstává nejzajímavější osobností autorského tria právě Jiří Havelka, držitel ceny Alfreda Radoka v kategorii Talent roku za rok 2007 a absolvent režie na DAMU, kde studoval pod vedením Jana Schmida, zakladatele a ředitele Ypsilonky. Typický Schmidův rukopis a poetika Ypsilonky Havelku ovlivnily a spojily se v něm s podobným stylem VOSTO5, kabaretního divadla, jehož je Havelka členem. Zmiňuji to především proto, že se nad Hotelem Insomnia velmi znatelně vznáší stín VOSTO5, a to jak v charakteru pořadu, tak ve skutečnosti, že se mezi herci či pozvanými hosty často objevují lidé nějak související právě s tímto divadlem či jinými, spřízněnými projekty, např. Petr Marek (MIDI LIDI), Petr Prokop, Ondřej Cihlář (VOSTO5), Johana Švarcová (Divadlo DNO, Kazety).

    Talk-show a její hosté

    Hotel Insomnia je skutečným hotelem, byť poněkud podivným. Recepční tam nikdy nespí a kromě toho, že ubytovává hosty na „šestce“, snad jediném pokoji hotelu, si po nocích zve do svého foyer různé hosty a nad bubákem – silnou černou kávou bez cukru – si s nimi povídá. Na pomoc má k ruce ještě poněkud netypického pikolíka Bertu (Tomáš Bambušek), podivína, který má za úkol starat se o hosty a který nikdy neviděl Slunce, přestože ho dokáže nakreslit. Česká Televize označuje Hotel jako mladý, dynamický pořad o živé kultuře. Opomeneme-li floskuli „mladý a dynamický,“ kterou ostatně sami tvůrci (naštěstí) průběžně s odstupem zlehčují, musíme konstatovat, že se této charakteristice pokouší opravdu dostát. Každý večer je zaměřený na určité téma, v jehož rámci se snaží upozorňovat na spodní, nepříliš medializované kulturní proudy. První díl byl věnovaný performerství na hraně zákona a undergroundovému umění obecně (hostem byl mj. Roman Týc ze skupiny Ztohoven), druhý díl pojednával o pirátství (za účasti jak provozovatele „stahovacího“ serveru warforum.cz, tak zástupce OSY), dále jsme měli možnost vidět díly o dětech a kultuře pro ně, o cirkusu apod.

    V tomto i v dalších ohledech je dramaturgie pořadu velmi silná. Každý díl má jasně vytyčené téma, které se většinou dotýká jinak nepříliš medializovaného problému nebo oblasti kultury. Otázkám Jiřího Havelky sice občas schází takříkajíc „tah na branku“ (tedy jasnější celkové směřování), jeho hosté však dostávají dostatečný prostor, ve kterém mohou diváky seznámit se svou prací a názory. Součástí pořadu je i tzv. Totální hitparáda, jakási všehochuť dokonale odpovídající dnešní internetové době, hitparádový pelmel, ve kterém vedle sebe může stanout naprosto cokoli, co zrovna autory pořadu nebo hlasující diváky zaujme – v současnosti se tak o první tři místa dělí hygienický smích Karla Nešpora, český překlad manuálu KLF a film Kuky se vrací Jana Svěráka (na dalších příčkách je například počítačová hra Machinarium, urychlovač částic CERN, ruský matematik Grigorij Perelman nebo divadelní festival ZLOMVAZ).

    Hotel a jeho návštěvníci

    Nedílnou součástí pořadu jsou i drobné skeče, minipříběhy rozehrávané recepčním, Bertou a hlavně návštěvníky tohoto podivného hotelu. Jde o různé bizarní situace, Indiáni v pokoji, mluvící topinkovač, přejeté zvíře (nebo člověk?) apod., které prokládají (a občas i přerušují) jednotlivé rozhovory. V těchto intermezzech do Hotelu Insomnia výrazně proniká typický humor a typická poetika divadla VOSTO5. Situace sice působí jako jakési roztomile absurdní vsuvky, z celkového hlediska mi však trochu uniká jejich smysl. Nijak nesouvisejí s hosty pořadu a také tématu každého jednotlivého dílu se dotýkají jen okrajově. Vytvářejí spíš zcela samostatný mimoběžný dějový celek, kterému však i v rámci „sebe samého“ schází výraznější pointa. Některé skeče jsou povedené a některé nápady skýtají velký potenciál (když např. Berta spontánně nakreslí Slunce, které nikdy neviděl). Tyto možnosti však zůstávají většinou nevyužity a jednotlivé skeče končí poněkud bezzubě a náhle, jako by jejich jedinou funkcí bylo vyplňovat hluchá místa pořadu.

    Otázkou je, do jaké míry vůbec může takto koncipovaný pořad fungovat. Musí totiž zůstat především talk-show, prostor poskytnutý skečům a vsuvkám je nutně omezený. To ovšem snižuje možnost více rozehrát či rozpracovat nejenom různé motivy a postavy, ale i jednotlivé komické situace. Tento problém nepochybně souvisí i se zvoleným typem komiky. Skeče nemíří přímočaře k zábavným pointám, sázejí spíše na absurdní a tajemnou atmosféru, k níž ostatně prostředí hotelu vybízí svými typicky hotelovými tapetami, jejichž červená barva evokuje filmy Davida Lynche. Avšak právě budování a využívání takové atmosféry (ať už k cílům „autenticky tajemným“ nebo komickým) potřebuje větší prostor, kterého se jí v rámci Hotelu Insomnia nedostává a ani dostávat nemůže. Škoda, že intermezza nebyla organičtěji zapojena do celku pořadu – takto končí kdesi napůl cesty jako nedotažený experiment, u něhož hrozí, že více diváků zklame, než potěší. Koho zajímají rozhovory, nemusí nutně chtít sledovat podivné skeče mezi nimi, a komu se naopak tyto skeče zalíbí, bude litovat, že jsou jen okrajovou částí pořadu, který v jádru zůstává klasickou noční talk-show.

    Pořad a jeho diváci

    Další věcí, často spojovanou s divadlem VOSTO5 je improvizace. Domnívám se, že řada příznivců souboru s napětím čekala, jaký prostor dostane v rámci nově vzniknuvšího pořadu. Musím konstatovat, že překvapivě malý. Kdo doufal, že uvidí nezávazné blbnutí v duchu Stand’artního kabaretu nebo pořadů, na nichž se VOSTO5 podílela na Óčku, bude zklamán. Skeče a humorné mezihry jsou předem připravené (nebo tak alespoň působí), takže prostor pro improvizaci zbývá jedině v rámci rozhovorů s hosty, kde není o nic větší, než v jakémkoli jiném živě vysílaném pořadu. „Prostor pro improvizace je všude tam, kde se setkávají živí lidé a ne roboti. Myslím, že Hotel Insomnia bude setkání živých lidí, a to nejen ve studiu, ale skrze nejmodernější interaktivní techniku i se všemi diváky. Všichni se zkrátka sejdeme v tuhle noční hodinu na recepci podivného hotelu a budeme se vzájemně překvapovat,“ říká k tomu Jiří Havelka. Interaktivnost je další devízou tohoto pořadu, na kterou se snaží nalákat zejména mladé diváky. S recepcí je možno komunikovat nikoli pouze po telefonu či mailem, ale také přes Facebook nebo Skype a Hotel Insomnia sám o sobě průběžně podává zprávy i přes Twitter. To je sice chvályhodné, avšak v kontrastu k důrazu, jaký tento pořad klade právě na svou interaktivnost, je vhodné připomenout, že u řady dalších televizních a rádiových pořadů jsou tyto moderní způsoby komunikace standardem již delší dobu.

    Právě v těchto komunikačních médiích a na internetu se po odvysílání prvního dílu nového pořadu vedle mnoha pozitivních reakcí objevila i řada reakcí negativních. Většinou pocházely od nadšených fanoušků původní Noci s Andělem, kterým styl nového pořadu nevyhovuje. Pro ně je však spíše určen druhý Andělův nástupce, souběžně vysílaný Pozdní sběr Hany Šimákové: klasičtějšího střihu a hudebním zaměřením bližší svému předchůdci. Hotel Insomnia si razí svou vlastní cestu, spíše než na hudbu se zaměřuje na „živou“ kulturu obecně. V tomto rámci se nás pokouší seznámit s ne-mainstreamovými hosty a fenomény a od ostatních pořadů podobného typu se snaží odlišit i co do způsobu prezentace. Škoda, že se humorným vsuvkám nedostává většího prostoru nebo že nejsou organičtěji začleněny do celku. Jednotlivé díly se přitom číslují, mají jméno a dokonce své vlastní motto – vyvolávají tak dojem, že se jednotlivé situace a události budou postupně skládat ve větší celek a že se Hotel Insomnia bude ještě výrazněji pokoušet překročit meze nočních talk-show takových, jaké jsme zvyklí vídat. Pořad je to ale relativně mladý a zajisté bude zajímavé sledovat jeho další vývoj a posuny.

    Hotel Insomnia. Vedoucí projektu Vratislav Šlajer, dramaturg Filip Novák, režie Petr Zahrádka a Radim Špaček. Uvádí Jiří Havelka a Petr Marek. Vysílá ČT2 každou první a třetí sobotu v měsíci od 23:30.


    Komentáře k článku: Kuriózní hotel pro nespavce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,