Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    10. – 22. 2. 2010

    10. února

    Návraty Nakladatelství Agite/Fra vydalo dva útlé svazky pozoruhodných textů napsaných dvěma světovými divadelníky. Vzpomínky Polomyšlín (překlad Marina Feltlová) držitele Nobelovy ceny za literaturu Daria Fo, ve kterých se věnuje sedmi (a několika navíc) letům svého života – období dětství a dospívání v oblasti Lago di Garda v severní Itálii. Nejde o klasickou memoárovou literaturu, ale spíše o soubor příběhů a historek, které autor prožil nebo jichž se stal svědkem. Kohout, Lišák a já (překlad Helena Stachová) je soubor dvaačtyřiceti dosud do češtiny nepřeložených krátkých textů Slawomira Mrożka. I v nich se autor – podobně jako Dario Fo – s jistou nostalgií a současně úsměvnou ironií vrací do míst a situací svého dětství a mládí. hul

    12. února

    Nadační fond Niké ve spolupráci s Městským divadlem Brno uspořádal benefiční koncert nazvaný Brno pro Haiti. Na slavnostním večeru vystoupili sólisté divadla s největšími muzikálovými peckami. Byli nimi Alena Antalová, Dušan Vitásek, Hana Holišová či Zdeněk Junák, přiblížila program koncertu mluvčí Městského divadla Brno Lucie Broučková.

    Po cikánsku! Vyzkoušela jsem toho v muzice hodně – od klasické hudby, lidovek, různých etno projektů, rocku, folku… až po romské písně, jež mě oslovily nejvíce a nejhlouběji. Tyto krásné melodické a harmonické písně a vícehlasy jsem měla vždy chuť zazpívat tak nějak jazzově, přestože jsem se jazzu nikdy nevěnovala, řekla o svém novém hudebním projektu Jazz Famelija zpěvačka a herečka Ida Kelarová. Firma Indies Scope Records nyní vydala CD Aven Bachtale! (Buďte štastni!), jež je dokladem toho, že čtyřčlenná (kytara, piano, kontrabas, bicí) Jazz Famelija v čele s kytaristou a zpěvákem Desiderem Duždou a doplněná řadou exklusivních hostů je dosud nejlepší skupinou, kterou Kelarová kdy měla. Posouvá její muziku do sfér moderní etno-jazzové taneční hudby. Jedním z mých impulsů byla potřeba změny, chtěla jsem vnést do zásadních principů jazzu nové téma, s vlastním prožitkem a vášní, prostě tak „po cikánsku“, dodává Kelarová. hul

    V australském Perthu měla premiéru choreografie Petra Zusky na hudbu Igora Stravinského Svěcení jara. Ke spolupráci s West Australian Balletem jej přivedl umělecký šéf Ivan Cavallari, který působil ve Stuttgart Ballett a spolupracoval i s baletem Národního divadla v Praze.

    13. února

    Jubilejní padesátou reprízu oslavila na scéně pražského Divadla Kolowrat komorní opera Zítra se bude…, která zpracovává téma politického procesu s Miladou Horákovou z padesátých let. Do konce sezony bude úspěšná opera uvedena ještě čtyřikrát.

    14. února

    Pražské polyrytmy Americký kytarista a zpěvák Geoff Tyson a pražská skupina The Wavemen pokřtili v pražském klubu Vagon společné CD, na něž každý přispěl šesti skadbami. Kmotrem byla herečka Anna Polívková: kytaristou The Geoff Tyson Live Bandu je totiž Jakub Ibysek X Baro, který hudebně spolupracoval na jejím divadelním projektu Případy doktora Toureta. Obě kapely nabídly typicky klubovou rockovou hudbu, jež roztančila přítomné jedince i páry. Tyson, který hrával se skupinou T-Ride a jezdil na turné s Duran Duran, Monster Magnet, White Zombie i Joem Satrianim, u něhož studoval hru na kytaru a složil i zkoušky, se před dvěma lety usadil v Praze a založil pětičlennou mezinárodní skupinu The Geoff Tyson Band, v níž hrají tři čeští muzikanti. Šest písní nahraných na CD se nese v duchu tradičního amerického soft rocku a na koncertu byl patrný i vliv elegantních novovlnních Duran Duran. V syrovějším a především modernějším duchu se nese tvorba The Wavemen vedených dalším v Praze usazeným Američanem – zpěvákem Lucienem Zellem. hul

    15. února

    Na jeviště pražského Divadla v Dlouhé se mimořádně vrátila Ibsenova Divoká kachna v režii Jana Nebeského. V Praze měla jen tuto jedinou obnovenou premiéru, další reprízy se uskuteční v březnu na festivalu v kolumbijském městě Bogota. Tato inscenace byla totiž pozvána k účasti na 12. ročníku mezinárodního divadelního festivalu Iberoamericano de Teatro de Bogotá. Tento festival patří k největším divadelním přehlídkám na světě a je natolik populární, že se prý uživí jen z vybraného vstupného. Koná se každý druhý rok od roku 1988 a Divadlo v Dlouhé je po Farmě v jeskyni druhým českým souborem, který byl pozván k účasti, prozradila mluvčí divadla Karola Štěpánová.

    Přehlídka České divadlo 2009 předala svá ocenění: v divácké anketě o nejoblíbenější inscenaci zvítězila Maryša Městského divadla Zlín, za nejlepší mužský herecký výkon převzal cenu Ladislav Kolář za roli Beriše v Šamhorodském procesu v brněnském Divadle U stolu, cena za nejlepší ženský herecký výkon putovala k protagonistkám inscenace NordOst Činoherního studia v Ústí nad Labem Nataše Gáčové, Zuzaně Onufrákové a Martě Vítů.

    16. února

    Bohatá žeň Ve foyeru Nostického paláce, sídle ministerstva kultury, byla zahájena výstava Svět divadla, mapující záslužnou práci Divadelního ústavu, loňského jubilanta (50), v jeho ediční činnosti. Účastníky vernisáže pozdravil náměstek ministra kultury Stanislav Karabec, úvodním slovem k výstavě samotné pak na něho navázaly ředitelka Institutu umění – Divadelního ústavu Pavla Petrová a vedoucí jeho edičního oddělení Kamila Černá. Výstava názorně dokumentuje nezastupitelnou úlohu DÚ při vydávání exkluzivních knižních publikací. S potěšením lze pohlížet na rozrůstající se edice České divadlo, Světové divadlo, Česká divadelní encyklopedie, Divadelní hry (obsahují např. vydání dramatických textů Ibsenových, Strindbergových či von Horváthových), Současné divadelní hry. Ve vitrínách se nacházejí i rarity z šedesátých let (např. společná práce Věry Ptáčkové a Václava Havla o Josefu Čapkovi). Výstavu doplňují snímky z domácích inscenací od předních českých divadelních fotografů (Jaroslav Krejčí, Viktor Kronbauer, Bohdan Holomíček a další). br

    Příběhy ze Sudet V ostravském divadelním klubu Atlantik se konalo scénické čtení hry Trash Story, odehrávající se v dnešních Sudetech v domě získaném po odsunu Němců. Zjevují se v něm duchové z let dávno i nedávno minulých… Autorkou textu je mladá polská dramatička Magda Fertacz, jež za svou práci dostala první cenu v literární soutěži organizované divadlem v Gdyni. Hra byla ihned přeložena do řady evropských jazyků, uvedena na Slovensku, ale nejvíce, pochopitelně, v Německu, kde mají divadla o témata smíření a odpouštění neobyčejný zájem. Tento úspěch byl začátkem úspěšného tažení divadelních her této autorky světem – její texty byly uvedeny i ve Švédsku, Bosně a Izraeli. Scénické čtení iniciované Polským Institutem v Praze bylo prvním pokusem seznámit s prací této autorky české divadelníky a diváky. Připravili je členové nového ostravského Divadla Silesia. vob

    Kryštof Hádek se stal na berlínském filmovém festivalu Berlinale novou českou Shooting Star. Jak uvedla členka poroty a česká Shooting Star za rok 2004 Aňa Geislerová: Všichni z něj byli nadšení. Já jsem se překvapeně držela zpátky, až se mě kolegové zeptali, jestli s nimi snad nesouhlasím… Zní to jako klišé, ale pro herce je opravdu důležité setkávat se s lidmi z branže. A tady na Berlinale je koncentrace všech profesí, které potřebujeme potkávat – agenti, režiséři. Status Shooting Star navíc trvá v čase, skoro každý rok se díky němu účastním nějaké filmové akce, předávala jsem například Evropské filmové ceny.

    Novým uměleckým šéfem Divadla
    Na zábradlí
    se od března stane režisér David Czesany. Jmenování by mělo podle tiskové mluvčí Alexandry Polákové vést k jasnější profilaci divadla a koncepčnějšímu dramaturgickému plánu.

    17. února

    Pouštní trans V pražském Divadle Akropolis vystoupili přední představitelé (a především představitelky) afrického pouštního blues, malijská hudební skupina Tartit (v překladu svazek, shledání, pouto). Skupinu založili kočovní Tuaregové z několika národnostních větví z různých konců Sahary v jednom z uprchlických táborů, kam byli v 60. letech minulého století vyštváni vznikem nezávislých států Mali, Alžír, Niger, Libye a Burkina Faso. Původně dvacetičlenné obsazení se po čase zredukovalo na současné devítičlenné (pět žen a čtyři muži), tvořené obyvateli z okolí Timbuktu. Zvuku skupiny dominuje monotónní zvuk bubnů tinde, což jsou dřevěné moždíře na výrobu mouky potažené kůží. Doprovázejí je zpěvačky a hráči a hráčky na jednostrunné housle imzad. Velkou pozornost poutal vysoký Mohamed Issa Ag Oumar, který vedle těchto houslí často používal elektrickou kytaru. Dění na jevišti však dominovaly ženy. Zpívaly, tančily, rozprávěly mezi sebou, uváděly většinu písní. hul

    18. února

    Klíče k herectví V pražském Divadle v Řeznické před představením hry Hořké mandle, v níž hraje hlavní roli, pokřtila herečka Luba Skořepová knihu svých úvah a zamyšlení nad herectvím (co se děje v herci během představení), významnými divadelními postavami z her světového i českého repertoáru, jež ve své kariéře ztvárnila, a podivuhodnostmi divadla jako takového, nazvanou Tajnosti herecké a historky rozverné. Kmotry byli herečka Simona Stašová a tanečník Vlastimil Harapes. Velkou devízou knihy jsou galerijní fotografie Aleny Hrbkové, jež herečku ukazují v mnoha kostýmech, rolích a situacích. V Divadle v Řeznické při té příležitosti vystavili několik z nich ve velkoformátovém provedení. hul

    20. února

    Naivní šedesát let?! Je to vůbec možné být šedesát let naivní? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Jde totiž o to, co si pod tím kdo představuje. Naivní divadlo v Liberci slavilo úctyhodnou šedesátku! Historickou pravdou ale je, že Naivní divadlo není Naivním celých šedesát let – původní Krajská loutková scéna založená 3. 11. 1949 byla jedním ze čtyř satelitů tehdejšího Ústředního loutkového divadla a trvalo to ještě nějakou dobu, než se osamostatnila (přejmenována byla r. 1960 na Severočeské loutkové divadlo), a teprve rok 1968 dal tomuto divadlu nejen novou budovu, ale i nový název – Naivní divadlo Liberec. V Liberci se s tříměsíčním zpožděním slavil na dvě půle: v té první se konala premiéra inscenace Neklan inspirované Starými pověstmi českými v provedení mladého týmu spjatého s pražskou KALD DAMU. A v té druhé zahrál liberecký kolektiv oblíbenou „kravskou revui“ (pod tímto názvem se skrývají jubilantské revue, ať už osob nebo kolektivů, celá desetiletí). nm

    21. února

    Krinolína z Francie Představením Keď mama nie je doma absolventa loutkářské fakulty DAMU, Slováka Lubomíra Piktora, vedoucího Divadla Piki Pezinok, skončil v pražském Divadle Minor 8. ročník Přehlídky sólové tvorby pro děti, již tradičně pořádá o. s. Xaver. Během dvou víkendových dnů se na ní představilo pět performerů se svými sólovými produkcemi a konala se i dílna africké hudby. Ústředním hostem byla Francouzka Isabelle Durand z divadla Interlude z Villecresnes s představením Krinolina. Právě zvaní zahraničních produkcí a interaktivní dílny jsou výrazným specifikem a kladem této skromné přehlídky – vesměs loutkového – divadla pro nejmenší děti. hul

    22. února

    Galavečer pod patronací České televize a moderátorského tria Sikorová-Háma-Jelínková uzavřel jubilejní, desátý ročník Grand Festivalu smíchu ve Východočeském divadle v Pardubicích. Komedií roku se stala inscenace Pan Kaplan má třídu rád z pražského Divadla ABC, jíž zároveň přiřkla cenu odborná porota. Studentská porota ocenila inscenaci Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Bůh masakru a z divácké ankety vzešel vítězně Tenor na roztrhání ze Slováckého divadla Uherské Hradiště. Cenu za nejlepší mužský herecký výkon obdržel Michal Dlouhý z inscenace Švandova divadla Kdo je tady ředitel? – podle filmu Larse von Triera – ženskou hereckou star festivalu se stala Martina Sikorová z inscenace Čistírny pardubického divadla. Článek o desátém Grand Festivalu smíchu si přečtete v příštím čísle Divadelních novin.

    • Autor:
    • Publikováno: 9. března 2010

    Komentáře k článku: 10. – 22. 2. 2010

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,