Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 19)
Bez propagace naplnila se v předposlední dubnový večer v hlavním vysílacím čase na ČT Art poslední věta slovníkového hesla Wikipedie Karel Kryl: V roce 2019 se v archivech norské televize objevil záznam recitálu Karla Kryla z roku 1969. Česká televize vyjádřila zájem o odvysílání pořadu a neuvěřitelné stalo se skutkem.
Hlas z hlubiny času, kdy se rozhodovalo v zemi okupované sovětskými tanky o vymazání jména Kryl z paměti. Svými baladami, romancemi, ale i pichlavě protestujícími ironiemi a sarkasmy se prosazoval od poloviny šedesátých let. Jeho song Bratříčku, zavírej vrátka se stal přízrakem noci z 20. na 21. srpen 1968 a vedle Modlitby pro Martu, která na posledním LP tehdejší zlaté slavice už vyjít nesměla, je asi nejemotivnějším vyjádřením pocitů občanů znásilněné země. Dal jeho jedinému elpíčku vydanému před odchodem do exilu i název.
Pět písniček, které byly zaznamenány na Krylově letní třítýdenní cestě po Skandinávii uskutečněné z podnětu Norského studentského svazu, dokumentuje patrně nejtěžší období písničkářova života. Ještě se vrátil do Československa, ale v době premiéry jeho recitálu v norské veřejnoprávní televizi 28. října 1969, symbolicky ve výroční den vzniku Masarykovy republiky, pobýval už ve vyhnanství v Mnichově.
Karel Kryl 1969: Píseň skončila, žalář je naším domovem
…dějiny, když tvoří se, pro hlavy na míse/ nemá se štkát… Foto archiv ČT
Unikátní dvacetiminutový záznam z roku, v němž se upálili na dlouhou dobu zapíraní čeští martyrové, kdy se národ opájel odplatou, kterou dvěma vítězstvími nad „sbornou“ uštědřili Rusům hokejisté, kdy dozníval pouliční protest nad odřeknutím účasti čs. komunistů, vedených od dubna Husákovými normalizátory, na sjezdu soudruhů jugoslávských a kdy byl pendrekovým zákonem, podepsaným ikonou pražského jara Dubčekem, posvěcen brutální masakr na Václavském náměstí v Praze, na náměstí Svobody a na Zelném trhu v Brně i jinde. Ten rok se naplnilo prorocké refrénové čtyřverší Bratříčka: Prší a venku se setmělo,/ tato noc nebude krátká,/ beránka vlku se zachtělo,/ bratříčku, zavírej vrátka!
Norům zazpíval Bratříčka trochu z ciziny ještě vyjukaný pětadvacetiletý kluk, zasažený ústupností a zradami Čechů a Moravanů, jako song třetí. Po Salome – …dějiny, když tvoří se, pro hlavy na míse/ nemá se štkát. A po baladě Jeřabiny, ze všech z osudového roku nejbolavější, nářku zpitého básníka nad sebou samým, předznamenávající Krylův obrat k jedinečným, dodnes nepřekonaným mistrovským dobovým obrazům a všem srozumitelným metaforám, kvůli kterým jeho písničky zlidověly. Bože, kolik bolesti. A zároveň jinými nevyslovované, nevyslovitelné, protože pořádně přiškrcené hrdosti! Přesto, na rozdíl od velmocenské pýchy, některým zůstala. Těm, kteří ji nezaprodali, zbyla smutná poezie.
Pod tmavočervenými jeřabinami/ zahynul motýl mezi karabinami./ Zástupce pro týl šlápl na běláska,/ zahynul motýl jako naše láska,/ zahynul motýl jako naše láska.
V žádné jiné evropské zemi neměla Rudá armáda do té chvíle tolik příznivců a nezažila tolik vděku, než to její vůdcové a generálové všechno pošlapali. Kryl to vyslovil jednou provždy a za všechny: Na břehu řeky roste tráva ostřice,/ prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice./ Nad tichou zemí víří netopýři/ a národ němý tlučou oficíři,/ a národ němý tlučou oficíři.
Kryl přidal ještě Marata ve vaně a Rakovinu, které už lidé v Československu tehdy prakticky neznali. Jako by se zloba, zášť, svár, lež a nenávist exemplárně vybíjely na třech největších a nejnezlomnějších osobnostech té doby: na Věře Čáslavské, Martě Kubišové a na Karlu Krylovi.
…a národ němý tlučou oficíři… Foto archiv ČT
Průvodní slovo recitálu, zaznamenaného Nory, je jednoduché, uvozující. Doplňují ho jednoduché, piktogramické dětské kresbičky malované Krylem bílou křídou na černou tabuli. Tabuli s houbou, která může smáznout cokoli. Dominuje básníkovo prokletí: tanky, které umrtvily nejen jeho duši. On proti nim ale narozdíl od zastrašené, zarytě mlčící a do sebe na příštích dvacet let uzamknuté české a slovenské většiny protestovat nepřestal. Desky mu vyšly v Německu, ve Švédsku, v Rakousku, v Kanadě, v USA, v Austrálii. Doma do roku 1990 ne.
Lidi však nezapomněli. Jeho písničky zpívala moje generace na všech mejdanech i na čundrech u táboráků. Spolu s Voskovcem a Werichem, Suchým a Šlitrem, Vodňanským a Skoumalem. Generace našich dětí k nim přidala Hutku, Mertu, Třešňáka, Mišíka, Buriana s Dědečkem… Další Nohavicu, Plíhala, Wabi Daňka… A protože ve středu k obrazovce začasté usedli i vnuci a vnučky, je jasné, že Krylova špičková čísla znají taky. Ze skautu, od kamarádů, z po listopadu u nás vydaných nahrávek a nyní i z tohoto záznamu. Jen o jejich autorovi často nevědí už nic. Je jim vzdálený, jak pro nás byl třeba Karel Hašler.
Komunistům se však ani tato jejich bestialita – vymazat z paměti národa lidi s rovnou páteří, osobnosti nelhostejné a statečné: písničkáře, sportovce, spisovatele, filmaře, divadelníky, hudebníky, výtvarníky… – nezdařila. Stejně jako jim nevyšly jiné selekce, postavené – od vzniku jejich nejprve utopické a potom už jen krvežíznivé ideje – na nenávisti.
Kryl to neměl lehké ani po návratu do vlasti po listopadu 1989. Byl totiž zase první, kdo prohlédl a přesně pojmenoval stav společnosti, jak nad ním víc než čtvrt století po jeho smrti hořekujeme zase už i my: Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:/ Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou./ Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,/ a z těch kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.// … //Demokracie dozrává do žaludečních vředů,/ bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů./ A je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,/ že místo srdce břicho má, a místo duše tlamu.
Kdo jste nestihli malý norský koncert Karel Kryl 1969: Píseň skončila, žalář je anším domovem ve středu, vězte, že na ČT Art ho reprízují v neděli 3. května ve 23:40 hodin.
Komentáře k článku: Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 19)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
