Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2020

ročník 29
12. 5.–25. 5. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 18)

    Pokračování koronavirové produkce na ČT Art přineslo dnes – v sobotu 18. dubna od 20 hodin – lahůdku se zvláštními ingrediencemi. Smutná komedie s prvky frašky Paní plukovníková (hrává se také jako Popel a pálenka), již napsal Fin Bengt Ahlfors, je velkou hereckou příležitostí pro dříve narozené herečky vystupující v titulní roli.

    Televizní záznam inscenace, která v režii Vladimíra Strniska měla premiéru v roce 2008, pořídili režisér Zdeněk Zelenka s kameramanem Petrem Beňou v prosinci 2017 v pražském Divadle Na Jezerce. To je v posledních letech vystaveno nevybíravým fake-útokům lživých serverů a některých neveřejnoprávních médií.

    Lahůdkou Paní plukovníkové z Jezerky – dosud figuruje na repertoáru, a nebýt koronaviru, hrála by se 28. dubna, 12. a 25 května – je elitní herecké obsazení. Na premiéře před dvanácti lety v titulní roli excelovala Jiřina Bohdalová a vedle ní Alois Švehlík, Simona Stašová, Velérie Zawadská, Libuše Švormová, Zdeněk Hruška a Rostislav Novák starší. Vzápětí do některých rolí naskočili Jaroslav Satoranský, Jaroslava Tvrzníková, Jana Štěpánková, Veronika Jeníková nebo Zdeněk Maryška. Jen Jiřina Bohdalová, která příští rok v květnu oslaví, a snad v plné herecké síle, devadesátku, je věčná jak Elina Makropulos! Od premiéry Paní plukovníkové září Na Jezerce v dalších dvou rolích – od roku 2014 v Generálce Jiřího Hubače s Napoleonem Radkem Holubem a od letošního února v Gin Game D. L. Coburna s Milanem Kňažkem. Obě inscenace vyvedl na svět Radek Balaš. Jako bonbónek přidává (od prosince 2010) paní Jiřina pro ty, kteří ji mají rádi, občas ještě vlastní talk show Setkání.

    Výkon Bohdalové v roli plukovnické vdovy je obdivuhodný. Foto (z premiéry) Jiří P. Kříž

    Hra Paní plukovníková (do češtiny ji převedl František Fröhlich) má u nás štěstí na mimořádně velké herečky. V české premiéře ji v roce 2001 v inscenaci Jany Kališové v Divadle ABC hrála Jaroslava Adamová (i tuto inscenaci ČT natočila: zde), ve Slováckém divadle ji v roce 2013 režíroval Igor Stránský Květu Fialovou (zde). Jedná se o komedii, která „vám dá chuť do života“. To není kritické hodnocení, nýbrž doporučující slogan, jak ho do programu k inscenaci vetkla Divadelní společnost Jana Hrušínského.

    Výkon Bohdalové v roli plukovnické vdovy, která si urnu s popelem milovaného manžela nechává v domě, aby ho stále měla na očích, je obdivuhodný. Řadí se k jejím majstrštykům, jakými byly televizní Fany nebo Erži v Kočičí hře na Vinohradech. I zde musí její postava čelit osudu. Tentokrát atakům dědiců, kteří prahnou po majetku a nechtějí čekat, až vitální matka také zatřepe bačkorama. Proto ji chtějí znesvéprávnit.

    Simona Stašová a Jiřina Bohdalová. Foto (z premiéry) Jiří P. Kříž

    V roli dcery, bigotní katoličky žijící z přetvářky a pomluv, se v průběhu let střídaly Bohdalové skutečná dcera Simona Stašová, jež hlasově jako by matce z hrdla vypadla, s Veronikou Jeníkovou. Stejně zvlčile si ve hře počíná synek-alkoholik a nezaměstnaný architekt (Zdeněk Maryška nebo Rostislav Novák). O své usiluje i sedmkrát rozvedená snacha (Valérie Zawadská nebo Miluše Šplechtová), vytrvale na prášcích. Na straně týrané, ale nevzdávající se vdovy jsou jen hospodyně (Libuše Švormová nebo Jaroslava Tvrzníková, původně také Jana Štěpánková) a možná i psychiatr (Zdeněk Hruška). Nakonec však životní optimismus vlévá divákům i paní Věře do žil pan Viggo. Prozradím jen, že to není kouzelník, jakkoli k němu má blízko. Také proto ho hrál Alois Švehlík (původně), nebo nyní Jaroslav Satoranský.

    Rosťa Novák st. a Simona Stašová. Foto (z premiéry) Jiří P. Kříž

    Inscenace Divadla Na Jezerce nebývají v televizi každý týden, jakkoli třeba Zahraj to znovu, Same Woodyho Allena hraje divadlo už sedmnáct let. V repertoáru mělo nebo má skvosty jako Taboriho Mein Kampf, Vermesovu sarkastickou vizi o návratu Hitlera Už je tady zas!, Jirotkova Saturnina, Schmittovo Manželské vraždění, Quilterovu Je úchvatná, Leyren-Youngova Shyllocka (Milan Kňažko za výkon v titulní postavě obdržel Cenu Thálie za nejlepší činoherní výkon roku 2016) a nejnověji Genoveseho Naprosté cizince (premiéra týden před vyhlášením výjimečného stavu).

    Alois Švehlík a Simona Stašová. Foto (z premiéry) Jiří P. Kříž

    O Divadle Na Jezerce jste toho v poslední době mohli hodně slyšet nebo číst. Prolhané servery o něm před dvěma lety šířily hloupé obrázky, že do toho divadla se chodí sluníčkáři ukájet na odpornou pornografii (více zde). Jindy zase jakýsi prezident Hrušínského označí za „jakéhosi principála“ (zde). Nejnověji mu členská základna Klausovy a Foldynovy partaje podsouvá, že volá po rezignaci ministra Zaorálka, a ředitel Jezerky se to doví až z pochybných internetových verzí šiřitelů fake news. Nedivil bych se, kdybychom se po dnešním přenosu v Parlamentních listech dočetli, že u Hrušínského hrají Hitlerův Můj boj a volají po jeho návratu do Čech a na Moravu.

    Možná vás herci přesvědčili, že až skončí koronavirová eskapáda, vypravíte se do divadla v krásném zákoutí nuselského parku Jezerka. Foto (z premiéry) Jiří P. Kříž

    Proto byla dnešní Paní plukovníková důležitější než jiná divadelní představení na ČT Art. Ani tento přenos samozřejmě nevyzněl tak dobře, jako když sedíte v hledišti. Možná vás ale herci přesvědčili, že až skončí koronavirová eskapáda, vypravíte se do divadla v krásném zákoutí nuselského parku Jezerka. Ti, kdo tam chodí, dávno vědí, jak dobrý kumšt v něm hrají! A vidíte, na ten jsem zapomněl. Slavný Obraz/Kumšt Yasminy Rezy, Francouzky s íránsko-rusko-maďarsko-židovskými kořeny, hráli na Jezerce tři Janové: Tříska, Kačer, Hrušínský – a… čtvrtý Jan – Hřebejk – to režíroval.

    Divadlo Na Jezerce, Praha – Bengt Ahlfors: Paní plukovníková. Překlad: František Fröhlich, režie: Vladimír Strnisko, scéna a kostýmy: Peter Čanecký, produkce: Jan Hrušínský, asistentka režie: Veronika Zemánková, asistentka výtvarníka: Helena Jiránková, zvukový design: Ladislav Greiner. Premiéra 20. 12. 2008. V televizním záznamu nahraném v prosinci 2017 vystupují J. Bohdalová, L. Švormová, V. Zawadská, J. Satoranský, V. Jeníková, Z. Maryška a Z. Hruška. Režie Zdeněk Zelenka, kamera Peter Beňa, ČT, prem. 30. 4. 2018. Podruhé uvedeno 18. 4. 2020.


    Komentáře k článku: Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 18)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,