Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kritické teze Josefa Hermana – Richard Strauss: Elektra (Semperova opera Drážďany)

    Češi zahajují Rok české hudby, Němci novým nastudováním Elektry zahájili oslavy 150. výročí Straussova narození. Jestliže my jsme desetiletí precizovanou interpretaci českých klasiků, především Smetany, po roce 1990 zanedbali, oni si Strausse stále hledí – odtud špičkové podání jeho děl, které drážďanská premiéra potvrdila.

    Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Poslechnout si Richarda Strausse v provedení drážďanské Staatskapelle je vždycky zážitek – však jeho díla jsou právě v Semperově opeře doma. Tentokrát bylo poslouchání přesně zahraného každého tónu, každé fráze, nejmenších zvukových fines, povýšeno o nezvyklou interpretaci partitury šéfdirigentem Christianem Thielemannem: ponechal opeře vyhrocené emoce, ztlumil však obvykle zdůrazněnou zvukovou dynamiku, aniž rezignoval na niterná pianissima a jen v nejpřípadnějších okamžicích použil hromová fortissima – krajnostmi však hodně šetřil, čímž jim dodal významovou i zvukovou váhu. Uvážlivými tempy nespěchal s vyprávěním příběhu, čímž mu dodal psychologickou věrohodnost a emocionální naléhavost.

    René Pape (Orest), Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    René Pape (Orest), Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Hudební nastudování se však neprolnulo s jevištním děním. Režisérka Barbara Frey jednání postav nechala ponejvíce v gesci samotných pěvců, čímž rezignovala na postupné zvyšování napětí, na vlastně pozvolné jevištní „crescendo“, které by stoupalo až k závěrečné katastrofě. Emoce místy zmrazila jen mechanicky nahozenými vztahy, tedy souhrou postav. Nudné a neobratné, nepodporující hudbu, ale jakousi racionální konstrukci situací. Scéna v podobě poničeného (nedostavěného?) hotelového komplexu v berlínském Tempelhofu, jak tvůrci deklarovali fotografiemi v programu k inscenaci, je stejně popisně deklaratorní. Možná se rekonstruuje, možná rozpadá, dřevotřískové desky, vytlučená snad okna či obložení, povalující se trosky. Vzdáleně to připomíná marthalerovské obludné totalitní prostory.

    Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Na počátku v jedné průrvě sedí schoulená Elektra, působivé východisko, jenže dál už se s charakterem prostoru nijak účinně nepracuje, dokonce spíš překáží. Přispívá k tématu opery jen nápisem „Iustitia fundamentum regni“ – neboť o právu a bezpráví se hraje, o současném, protože nadčasovém.

    Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Famózně podala titulní roli Evelyn Herlitzius, na pohled drobná bezbranná bytost, z níž však proudem tryská energie, mohutný laserový paprsek nakumulované ohromující hlasové dispozice s přesným pěveckým výrazem a jemu odpovídajícím jednáním postavy – ideál operního herectví!

    Anne Schwanewilms (Chrysothemis), Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto:  Matthias Creutziger.

    Anne Schwanewilms (Chrysothemis), Evelyn Herlitzius (Elektra). Foto: Matthias Creutziger.

    Vůbec je obsazení silné tím, že každý pěvec je výraznou individualitou, fyziognomií, projevem, hlasem, což považuji za důležitější než jisté disproporce v hlasové kvalitě a ve stylu interpretace. Mimo jiné vyplynuly ze zřetelné ambice shromáždit významné pěvce různých generací. Jakkoli žehrat nad tím či oním výkonem si vlastně v tomto výjimečném případě netroufám, mimo jiné i proto, že Evelyn Herlitzius všechno ostatní i díky rozsahu titulní role převálcovala.

    Evelyn Herlitzius (Elektra), Waltraud Meier (Klytämnestra). Foto: Matthias Creutziger.

    Evelyn Herlitzius (Elektra), Waltraud Meier (Klytämnestra). Foto: Matthias Creutziger.

    Nejvíc pozornosti si vynutila Waltraud Meier v roli Klytaimnestry, jakkoli mi příliš nevyhovuje témbr jejího hlasu, René Pape v roli Oresta vláčným temným barytonem, vskutku ztělesnění práva a řádu. Anne Schwanewilms jako Chrysothemis svědčí o přesném typovém obsazení rolí – je v přísně civilistické podobě i hlasovém výrazů přesným a žádoucím protikladem třeštící Elektry.

    Evelyn Herlitzius (Elektra), Waltraud Meier (Klytämnestra). Foto: Matthias Creutziger.

    Evelyn Herlitzius (Elektra), Waltraud Meier (Klytämnestra). Foto: Matthias Creutziger.

    Drážďanská Elektra je velkolepá hudebně, ale hodně kulhá na jevištní nohu.

    Evelyn Herlitzius (Elektra), Frank van Aken (Aegisth). Foto: Matthias Creutziger.

    Evelyn Herlitzius (Elektra), Frank van Aken (Aegisth). Foto: Matthias Creutziger.

    Semperova opera Drážďany: Richard Strauss: Elektra. Opera o jednom dějství podle hry Hugo von Hofmannsthala. Hudební nastudování Christian Thielemann, režie Barbara Frey, scéna Muriel Gerstner, kostýmy Bettina Walter, světelný design Gérard Cleven, sbormistr Pablo Assante. Premiéra 19. ledna 2014.


    Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana – Richard Strauss: Elektra (Semperova opera Drážďany)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,