Divadelní noviny > Blogy Kritika
Kritické teze Josefa Hermana – Carlo Goldoni: Impresário ze Smyrny (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Goldoniáda v podání převážně operního režiséra Jiřího Nekvasila zkrotla na spořádanou měšťanskou a umluvenou veselohru odehranou v jediné veritábl dekoraci hotelové recepce. Bláznivý svět operního zákulisí se umravnil na výměnu dialogů, z jednání postav režisér sestavil obrazné akce a seskupení, které záměrně upomínaly na svět opery, jenže se nehraje o opeře, ale o lidech kolem ní.
Foto: Petr Neubert.
Premiéře nejvíc chyběl temporytmus, v lineárně proudících slovech, kdy jeden aktér způsobně počká, až domluví kolega, zanikaly pointy. Ani pěkně vymyšlený princip opakovaných dotazů luštitele křížovek (neví někdo, co je zakrytí jeviště na pět?) nepůsobil, jak měl, tedy coby periodické výbuchy komických šrapnelů. Gag široko daleko žádný.
Isabela Smečková Bencová, Kristyna Kociánová, Natálie Holíková, František Staněk. Foto: Petr Neubert.
Marta Roszkopfová vyzdobila detaily interiéru i kostýmů v jednom stylu odpovídajícímu víc komediím Václava Štecha než Goldoniho. Nechyběly ani noviny v dřevěných rámech, dokonce Divadelní.
Josef Čepelka, David Smečka, Kristýna Kociánová, Isabela Smečková Bencová, Miroslav Zavičár. Foto: Petr Neubert.
Výtvarně jsou to pěkné obrázky, výstupy korespondovaly se scénickou hudbou Miloše Orsona Štědroně, závěr se dokonce zpívá jako ve skutečné opeře – všechno vkusně logicky setříděné, jenže bez energie a živelnosti. Herci drželi charaktery svých postav, příliš psychologizované, či spíše příliš racionálně věrohodné, myslím, že bláznivému nahlédnutí do útrob italské opery a jeho prostřednictvím do zlořádů světa, odpovídá větší herecká nadsázka, zkratka, gag. Intriky a pomlouvání při zakládání operní společnosti, řevnivost primadon, úplatnost agentů, bebíčka na ješitnosti umělců, je myslím dobré nechat vyrůst do obludnosti, a ne je schovat do decentní konverzačky. Je to věc přístupu, stylového rozhodnutí, nikoli provedení, herci báječně plní zadané, ale ani jeden nepřesáhne naučenou roli a to moc smíchu nevyvolá.
Hynek Pech, Kristýna Kociánová, Filip Richtermoc. Foto: Petr Neubert.
Nejspíš je to jen má profesní obsese, ale v příběhu operních poměrů neznalého Turka Aliho, který si nechá dvěma agenty sestavit soubor pro zamýšlené divadlo ve Smyrně, a pak raději odevzdá peněženku a uteče, jsem vytušil metaforu současných tahanic politiků s divadelníky o dotace – po staletí stejné, lze si povzdychnout. Pochybuji, že inscenace měla mít řečené poslání, ale nějak nemohu přijít na žádné jiné, když už komedie tak moc k smíchu není a zřejmě ani nechce být jen k smíchu. Operní režisér Nekvasil se zřejmě nechtěl operním primadonám a impresáriům jen vysmát, má pro ně pochopení, a už vůbec netouží ukázat operní zákulisí jako permanentní grotesku. Chápu, je mi to sympatické, jenže výsledkem je trochu nanicovatá, jen lehce humorná komedie.
František Staněk, David Smečka. Foto: Petr Neubert.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – Carlo Goldoni: Impresário ze Smyrny. Režie Jiří Nekvasil, překlad Jaroslav Pokorný, dramaturgie Jana Slouková, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Miloš Orson Štědroň, pohybová spolupráce Števo Capko. Premiéra 15. února 2014.
Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana – Carlo Goldoni: Impresário ze Smyrny (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
