Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Křehká síla tance

    Dne 8. října 2023 se v Divadle na Vinohradech konala premiéra složeného večera s názvem Moz-Art v podání Pražského komorního baletu a Baletu Praha Junior, tanečního souboru Tanečního centra Praha – konzervatoře (dále jen TCP). Celý večer byl věnován památce prof. Zdeňka Češky (zemřel 14. ledna 2023), právníka, vysokoškolského pedagoga a emeritního rektora Univerzity Karlovy, který dlouhá léta podporoval fungování skupiny moderního tance, později Tanečního centra UK, při Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy. V úvodním proslovu jeho osobnost uctili Antonín Schneider, zakladatel, manažer a pedagog TCP a Domu tanečního umění, a Pavel Smutný, jeden ze zakladatelů advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.

    Foto Serghei Gherciu

    Večer složený ze čtyř děl zahájil Balet Praha Junior dlouhodobě uváděnou choreografií Attily Egerháziho s názvem Painted Rainbow. Studentky Johana Kladivová, Karolína Maletová, Lejla Muzajeva a Anna Vacková zatančily krátkou etudu na hudbu Jeana Sibelia s typickým rukopisem choreografa inspirovaným dílem Jiřího Kyliána.

    Následoval duet na hudbu Maxe Richtera, doprovázený recitací a zpěvem Dinah Washington Opus 13, poprvé uvedený v roce 2017 v divadle PONEC. Choreografickou miniaturu Šimona Kubáně charakterizovala citace ze Shakespearova sonetu: Když kámen, kov i moře, celý svět všemocná smrt tak nelítostně sžírá, jak tuhle spoušť má krása vydržet, když křehký květ je celá její síla? Emocemi nabitou atmosféru umocnila hra se světlem (pološero, využití stínového promítání pohybů tanečnice na zadní prospekt) a na zemi rozsypaná hromada zlatavých šelestivých papírků, v nichž i s nimiž tančili Kseniya Shylava a Alfréd Kubec.

    Foto Serghei Gherciu

    Po úctyhodně rychlém úklidu scény se dostal ke slovu Pražský komorní balet (Mária Dorková, Bára Müllerová, Oldřiška Neumannová, Natálie Paulasová, Linda Svidró, Aleš Krátký, František Rezek, Viktor Svidró, Ennio Zappalà), doplněný Lejlou Muzajevou z Baletu Praha Junior. Zatančil choreografii Lóránda Zachára Ornament na hudbu Marina Maraise premiérovanou letos v červnu v KD Mlejn. Asi dvacetiminutová choreografie měla podle anotace s vtipem, nadhledem a optimismem evokovat atmosféru barokních bálů, vytvářet paralelu mezi barokem a současností i střídat návaly energie s něžnými cituplnými výjevy. Z prázdné scény, unisex bílých triček s ornamenty a černých kalhot ani ze samotné choreografie jsem však nic takového nevyčetla. A zmíněné návaly energie na jedné straně a cituplné výjevy na straně druhé z jeviště probleskly opravdu jen občas. Za zmínku ovšem stojí promyšlená a hravá práce s prostorem, kánony a ornamentálními pohyby paží. Příjemnou změnou oproti tradičně používané černé barvě v moderních choreografiích byla také bílá přiléhavá trička, díky nimž tyto pohyby vynikly jak v přítmí, tak před modrým pozadím.

    Foto Serghei Gherciu

    Vrcholem večera a jedinou premiérou byla přibližně čtyřicetiminutová choreografie opět Attily Egerháziho Mirabell navazující na jeho kratší dílo s názvem Pozdravy z Mirabell, uvedené poprvé již v roce 2006 a od té doby již několikrát nastudované. Oba tituly jsou inspirovány hudbou W. A. Mozarta, atmosférou barokního zámku v Salcburku a jeho květinových zahrad. Technicky náročnou choreografii, odvolávající se opět na dílo Jiřího Kyliána, zatančili společně členové Pražského komorního baletu (obsazení viz Ornament) a Baletu Praha Junior (Zuzana Bernáthová, Adriana Divišová, Anna Marie Hellmichová, Johana Kladivová, Nathalie Kučabová, Karolína Maletová, Lejla Muzajeva, Kseniya Shylava, Anna Vacková, Lukáš Faul, Štěpán Hampl, Alfréd Kubec, Richard Šubrt). Všichni účinkující byli v takové symbióze, že nešlo rozlišit, kdo je student a kdo profesionál. I přes velmi kvalitní provedení se však choreografie jevila zdlouhavá. Plynula ve svých zavedených rámcích bez čehokoli výjimečného, co by mě zaujalo nebo jinak vytrhlo ze stereotypu. Poprvé za večer se zde pracovalo s rekvizitami – se svícny se skutečně hořícími plamínky a s jejich úmyslným či náhodným sfoukáváním vírem pohybu. Divákům se tedy dostalo vedle sluchového a vizuálního vjemu také čichových prožitků. Kostýmy Andrey T. Haamer vkusně propojily náznaky minulosti s moderní dobou. Táž výtvarnice navrhla kostýmy také k úvodní choreografii, takže celé představení získalo nejen ucelený pohybový, ale také výtvarný rámec.

    Komponovaný večer Moz-Art jednoznačně ukázal důležitost spolupráce tanečních konzervatoří s profesionálními soubory, v tomto případě výrazně ulehčenou díky umělecké vedoucí Pražského komorního baletu Lindě Svidró, jejíž rodinní příslušníci založili a vedou již zmíněnou konzervatoř. Kontinuálně udržovat nezávislý profesionální taneční soubor o deseti členech a připravovat s ním každoročně nové premiéry je v českých podmínkách financování kultury nesmírně obtížné. Jakákoli kvalitní „interpretační výpomoc“ bez nároku na honorář rozšíří možnosti dramaturgie souboru a posune divácký zážitek nad očekávání o příčku výš. Pro studenty konzervatoře je zase každá jevištní praxe důležitým krokem na cestě k profesionálnímu angažmá, o to cennější, když tančí bok po boku s profesionály, kterým se musí chtě nechtě vyrovnat!

    ///

    Pražský komorní balet a Balet Praha Junior, Praha – Moz-Art. (Painted Rainbow – choreografie Attila Egerházi, hudba Jean Sibelius, asistent choreografa Linda Svidró, Viktor Svidró, kostýmy Andrea T. Haamer. Opus 13 – choreografie Šimon Kubáň, hudba Max Richter, asistent choreografa Viktor Svidró, světelný design Šimon Kubáň, Viktor Svidró. Ornament – choreografie a kostýmy Lóránd Zachár, hudba Marin Marais, asistenti choreografa Linda Svidró, Igor Vejsada, světelný design Lóránd Zachár, Viktor Svidró. Mirabell – režie a choreografie Attila Egerházi, hudba Wolfgang Amadeus Mozart, nastudování Vlasta Schneiderová, Linda Svidró, Lenka Šustová Hrabovská, Viktor Svidró, kostýmy Andrea T. Haamer, scéna a světelný design Attila Egerházi, Viktor Svidró. Premiéra 8. října 2023 v Divadle na Vinohradech, Praha.


    Komentáře k článku: Křehká síla tance

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,