Perfect Days, kterou si zahrála při svém návratu na filmové plátno Ivana Chýlková.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Křečovitý svět průměrnosti

    Přiznám se, že jak slyším jméno Millerová, vybaví se mi starý Juráčkův film Případ pro začínajícího kata. Gulliver v jeho úvodu vzpomíná na to, že každý mladý muž má či měl nějakou paní Millerovou – zkušenou zasvětitelku nebo jenom starší neuspokojenou ženskou odvedle, kterou puberťáci šmírují. Takovou je svým způsobem i Erika Millerová – hrdinka nového filmu Alice Nellis nazvaného Perfect Days, kterou si zahrála při svém návratu na filmové plátno Ivana Chýlková.

    Chlapi už jsou neschopní… Ivana Chýlková, Martha Issová a Bohumil Klepl FOTO ARCHIV RUDOLF BIERMANN PROD.

    Film nesoucí podtitul I ženy mají své dny je přepisem ukřičené i vtipné divadelní hry skotské dramatičky Lizy Lochheadové mapující hormonální zmatky i smutky udržované čtyřicetileté krásky. Ambiciózní téma i břitký humor je doplněn o lesklé aranžmá současného pražského života úspěšné podnikatelky, jako by šlo o dárek od kosmetické firmy. Snímek je plný planého klábosení, módní kosmetiky a svetříků stejně jako trendových snů o bohatství a západním, naoko liberálním stylu života. Jsme svědky „divadla“ české průměrnosti a měšťáctví naší provinční elity, jejíž ženská protagonistka zároveň ventiluje své biologické afekty a tradicionalistické touhy.

    Novinka Alice Nellis se nebezpečně blíží k magazínové poetice českého hitmakera Jiřího Vejdělka (konečně, vznikla i ve stejné produkční společnosti Infilm Rudolfa Biermana). Najdete tu podobné recepty i rubriky, jaké by mohly potěšit srdce utahané čtenářky lesklého magazínu. V každém případě úspěšná kadeřnice Erika (Ivana Chýlková) žije jejími sny – má prosperující firmu, moderní byt jako z reklamy, milence na výlet do Paříže a televizní pořad o účesech. Mimochodem filmařka Alice Nellis měla zkušenosti i se samotnou hrou, kterou režírovala od roku 2003 v Divadle Na zábradlí (jen tam hlavní postavu hrála Zuzana Bydžovská).

    Pětačtyřicetiletá Erika (v divadelní hře Barbs Marshallová) se trápí pochybnostmi nad tím, že ani ve svém věku „neví, čím bude, až vyroste“. Pije na osamělost se svým homosexuálním kamarádem Richardem, a hlavně jí chybí dítě, které v běhu života a kariéry nestihla. Její prázdnotu jí připomínají chtěně či nechtěně všichni kolem, nejvíce terorizující a starostlivá matka (Zuzana Kronerová). Jinými slovy nás snímek zavádí do mystického světa ženské duše, abychom si rovněž představili, co může taková bezdětná čtyřicítka prožívat. Nebo jak se život uprostřed hormonálních turbulencí zamotá, když si najde milence ve znovu nalezeném synovi Adamovi (Vojta Kotek) své nejlepší kamarádky a švagrové Alice (Zuzana Bydžovská).

    Z podtextu je nicméně jasné, že základem předlohy je divadelní komedie, která je plná sžíravých narážek, břitkých dialogů a drzých hlášek hořkosladké životní bilance. Nellis se z víceméně bulvární matérie snaží vykutat i upřímný autorský příběh hořkého ženského údělu stárnoucí generace. Chlapi už jsou neschopní jako – v první řadě – bývalý manžel (Bohumil Klepl), který je na ní stále dětinsky závislý, byť si našel mladou přítelkyni (Martha Issová). Matka jí dává k narozeninám šílené pletené svetry, kamarádi krém na vrásky. A na bolesti života nefungují ani sklenice alkoholu ani pánské noční návštěvy.

    Než se nadějeme, ocitá se divák mezi dvěma žánrovými světy, z nichž si nelze jednoznačně vybrat – mezi komedií a intimním dramatem. Poskakujeme z jednoho žánru do druhého, jako bychom přepínali televizní program a občas museli vydržet i reklamu na šampón či podprsenky. Film je tím pádem rozpolcený, nevyrovnaný, vtipné dialogy tempově nestíhá a nepřesvědčuje ani v analýze ženské psychózy z blížícího se stáří. Pokus o svůdcovskou scénu mezi mladým klukem a zralou ženskou střídají laciné vtípky s marihuanou či šachistou u holiče. Po zajímavé bilanci matky s dcerou následuje hned třeskutá groteska o manželovi, která jako by vypadla z Takové normální rodinky. Chvíli je to křečovitý pokus o legraci, chvíli stejně usilovná psychologická poradna.

    Přes všechny „vejdělkoviny“ můžeme sledovat osudy lidí, kteří vedou zcela normální život na této naší planetě, kde občas chybí skromné, obyčejné štěstí. Snímek se vydává za ženský příběh ze současnosti i zpověď režisérky, která ve svých filmech na pokračování glosuje osudy českých mamin, milenek a manželek. Jen se z toho jejího mainstreamu vytratila pořádná energie, odvaha i touha. Je to jako další utahaný, unavený a křečovitý film, který zmákne režisérka poté, co musí večer nakoupit, ráno připravit snídani a myslet na rodinnou oslavu. A k tomu všemu dělat kariéru, popíjet a bavit zmalované snobské městské paničky.

    Dost možná je případ propadlého talentu kdysi tak průrazné artové filmařky Alice Nellis dalším exemplárním příkladem chybně nastaveného českého filmu. V podmínkách chabé distribuce a nesystémové podpory nutíme podobné tvůrce, aby ve výsledku točili emocionální výlevy pro čtenáře a čtenářky bulvárních časopisů. Je to jako by začala Daniela Fischerová psát do Vlasty recepty a rady nějaké chytrácké Bibi.


    Komentáře k článku: Křečovitý svět průměrnosti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,