Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Krásno made in Šumperk

    Když se oceňovaný divadelní režisér a herec rozhodne natočit film, vzbudí tím naději na určité oživení stojatých vod české kinematografie. Filmový debut Ondřeje Sokola se dokonce snaží v tom našem rybníčku rozbouřit mořské vlny.

    Krásno

    Ústředním motivem filmu je konkrétní vodní nádrž v Šumperku, od níž lze abstrahovat k mateřským vodám, symbolu zrození i smrti, ztracené matčině náruči i hlubině skrývající tajemství… Vlevo Ondřej Sokol, vzadu Martin Finger FOTO ARCHIV

    Rybníček, resp. přehradní jezero, je i ústředním motivem jeho filmu Krásno. Konkrétní vodní nádrž v Šumperku, od níž lze abstrahovat k mateřským vodám, symbolu zrození i smrti, ztracené matčině náruči a hlubině skrývající tajemství. Záhadu smrti své matky se absurdním a směšnotrapným způsobem pokouší odhalit Michal (Martin Finger) spolu s kamarádem Adamem (Ondřej Sokol). Vracejí se do rodného maloměsta, kde hodlají vypátrat, zda před několika lety na matčině úmrtí, kvalifikovaném jako sebevražda, neměl podíl Michalův nyní umírající otec (Michal Pavlata) a jeho nová žena (Jana Krausová).

    Ondřej Sokol je, zdá se, postmoderně rozkročen mezi Činoherním klubem a Ordinací v růžové zahradě. Jeho film čerpá z obou těchto kvalitativně odlišných světů. Tato všežravá pluralita a rádoby žánrová pestrost se ale nadějnému debutantovi stala kamenem úrazu. Jeho snímek je sice v našem prostředí netypický, ale proklamovanou originalitou neoplývá – překladatel a inscenátor her dramatika a filmového režiséra Martina McDonagha a milovník díla bratří Coenů se dostal do vleku svých velkých vzorů.

    Dost na tom, že v autorském filmu zaujímá pozici scenáristy, režiséra i představitele jedné z hlavních rolí. Ale ještě navíc střihnout námět podle reálií vlastního života, to už posouvá výsledný opus do kategorie psychodramatu. Soukromé psychodrama by se mělo odehrávat za zavřenými dveřmi a za dohledu odborníků z úplně jiného oboru, než je filmový průmysl. Tvůrcům takto chybí potřebný odstup od látky i od figur – oba hlavní protagonisté hrají spíše sebe samé než postavy. Všechny vedlejší úlohy jsou ztvárněny nesrovnatelně lépe. Za výkony svých hereckých kolegů, zejména Jany Krausové, oba značně pokulhávají. Sokol se křečovitě snaží o uvolněnost a civilnost, ale sklouzává k exhibici a televiznímu bavičství. Skvělý divadelní herec Finger zatím před kamerou bohužel není doma. Jeho topornost svědčila roli Bohatého Žida v Hřebejkově filmové adaptaci divadelní hry Odpad, město, smrt, ale vedle žoviálního Sokola vypadá strnule. Fingerova nepřirozená deklamace hned na začátku u jezera jako kdyby zaznívala z jeviště. Navíc z hlediska obsahového je povážlivým zaskřípěním scénáře. Takovéto úvodní „přednesení problému“ se snad může odehrát v divadle, ale v realistické filmové scéně nemá co dělat: nejlepšímu kamarádovi, s nímž situaci prožil, přece nemusí Michal vysvětlovat, že jeho matka před čtyřmi lety zemřela.

    Sokolovi se ale skvěle daří zobrazit mrtvolného ducha maloměsta zastydlého v osmdesátých letech minulého století, v jehož šedivém vesmíru se pohybují více či méně bizarní, poněkud karikované panoptikální figurky, do nichž se úspěšně převtělili David Matásek, Karel Roden, Jaroslav Plesl či Ondřej Malý.

    První polovina filmu načrtává místní kolorit prostřednictvím scének a skečů, které s ústředním psychoanalyticko-kriminálním tématem souvisejí jen volně. Scenáristé (Sokol, Finger, Vydra) zřejmě nevěděli, co si s mnoha různorodými nápady počít, a tak je na sebe vrší v (také retro) stylu „ani zrno nazmar“. Děj se dostává do spirály absurdit, která vyvrcholí závěrečnou scénou jak zkopírovanou z černých krimikomedií coenovského či tarantinovského typu. Zde je ale nepatřičná a zabíjí celou dosud budovanou atmosféru českého maloměsta. Snad kdyby tu sekvenci tvůrci zcizili a předložili jakožto fantazii nebo sen jednoho z hrdinů v rámci psychoanalytického sezení. Servírují-li ji však realisticky, působí to jako scenáristická bezradnost, vypomáhající si výpůjčkami. Pokus udělat ze Šumperka Bruggy nevychází.

    Často zpracovávaná problematika ambivalentního vztahu k rodině a návratu „světáků“ do rodného hnízda, která nabízí rezervoár očekávatelného, prověřeného humoru, ve své podstatě nese velké téma vyrovnání se s vlastními kořeny a s úmrtím rodičů, tedy jakési druhé dospění. Nutnost této duševní proměny u obou hrdinů snímku je o to nahléhavější, že se odehrává až na prahu středního věku. Čtyřicátníci jsou tím tak trochu za životní kandrdasy, když až teď řeší znovupřijetí svých rodičů, tedy problémy typické pro mladou dospělost. Tvůrci Krásna ale jako kdyby si neujasnili svůj záměr. Zlehčování náročné osobní tematiky legráckami by nevadilo, přípustný je pláč i smích – dle postmoderního pravidla „anything goes“. Jenomže Sokol a spol. se místy naopak berou smrtelně vážně a ke komedii a dramatu lepí thriller a kriminálku. Nevzniká tím obohacující pluralita, ale žánrový mišmaš, pejskokočičkovský dort, který předvádí, co všechno jsou autoři schopni splácat dohromady.

    Sokol měl k dispozici kvalitní štáb a ani on sám není ve filmovém oboru amatérem, vždyť po DAMU vystudoval i dokument na FAMU. Nádherné nasvícení, pečlivě komponované záběry, vizuální bonbonky kameramana Tomáše Sysla, jako třeba schodiště hotelu či molo na jezeře, to jsou spolu s hudbou J. P. Muchowa devízy tohoto snímku. Vyskytuje se v něm i několik povedených scén. Třeba ta, kdy Michal s Adamem přehrávají role otce a macechy, v něž se za kruhové jízdy kamery promění, anebo mikrodrama ve zrušeném kině. Škoda, že pozoruhodné jednotlivosti nevytvořily uspokojivější kompaktní celek. Celek je holt víc než jen součet částí.

    Každý režisér si chce natočit svůj Amarcord. Neměl by se o něj ale pokoušet ve svém debutu. K návratům je třeba mít se odkud vracet.


    Komentáře k článku: Krásno made in Šumperk

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,