Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Koukání na ženský

    V některých oblastech se to zapovídá ve smyslu až zákazu.

    Když dcera v devatenácti, poprvé od svých tří let, přijela do města, kde se narodila, nestačila se divit. Předtím žila v Kanadě.

    Hned z letiště jsem ji zavezl do Akropole – tý žižkovský…

    Měla chuť na kafe s malým. Po tý cestě z Ostrova až sem. Je to tak dvacet hodin, minimálně. Spíš víc.

    Jdi si to k baru koupit sama. Česky umíš. Já tady nebudu lítat jak magor.

    U baru se pozorně rozhlídla. Přece jenom, bylo jí devatenáct a vypadala na míň, a v Kanadě musíte ukázat ID, že už je vám, kurva, aspoň jednadvacet.

    Barman se na nic nekoukal. Vyrobil kafe s lógrem a dodal panáka.

    Pak to zkusila ještě jednou. Nic se nestalo.

    Druhý zastavení bylo na Václaváku. Zrovna se tam demonstrovalo, myslím že za nějaký práva menšin. Se štábem tam pobíhal Karel Vachek. Nikola ho zaujala. Mně řekl, že ho v záběrech vůbec nezajímám, a zaměřil se na dceru. Byla v šoku, pár hodin po příletu. Něco řekla a Vachek lovil dál.

    Nikola nás s Vachkem podezírala, že jsme to na ni narafičili. Vůbec ne. Já měl v Akráči nějaký vyřizování a na ten Václavák jsem byl zvanej. Po cestách Prahou se divila, proč mě tolik lidí zdraví. Asi si ten můj ksicht pamatujou z koncertů, ale to víš, já si všechny pamatovat nemůžu… říkal jsem.

    Vadilo jí, jak koukám na ženský.

    No koukám! Kdybych šel po louce, budu se koukat na kytky

    Jako vysvětlení to úplně nevzala. A ty ženský, se kterejma mluvíš, to je co? Ale asi to vlastně ani nechci vědět, jak to s nima máš… tys tu asi vyváděl. Třeba tu mám někde nějaký sourozence, ty bych ráda poznala.

    Doma jsme chodili ve vedrech nahatý a já se s Nikolou koupal ve vaně. Přišel jsem ze svýho zahradnickýho podnikání špinavej a upocenej a zalehl do vany. A usnul. Malá Nikola večer přišla ze školy a vlezla si ke mně. To bylo celý. Když bylo Nikole asi deset, žena usoudila, že je to nevhodný.

    Na závěr jedna drzost: při koukání na ženský jsem si všiml, že daleko víc než chlapi na ženský zkoumavě zíraj zase ženský.

    My často koukáme jakoby bokem, snažíme se o nenápadnost. Ženský ženský svlíknou pohledem natotata. Chlápek postupuje i v duchu pomaleji, dalo by se říci rozvážněji, přestože v hlavě mu hučí gejzír nápadů, případně už jen bublá cosi jako zapomenutej pramen v zašlý studánce. Pramen neuhasitelný touhy… gejzír hodně obraznej. Jak nutkání vola, když cejtí jalovici… ale to už jsem dříve popsal.

    Haj hou, krávy jdou, jak vojáci na porážku…


    Komentáře k článku: Koukání na ženský

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,