Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mluvící krávy v páternosteru

    Premiérové uvedení dvou her polského dramatika Helmuta Kajzara (1941–1982) stihla v jednom večeru Komorní scéna Aréna. Kajzar není u nás příliš známý autor, pouze v pražské MeetFactory byla loni uvedena inscenace s názvem KaDeWe – režisérka Magda Stojowska adaptovala jeho text ze 70. let: Další díl (KaDeWe); Operní libreto.

    Přivítání ztraceného syna (nahoře Vladislav Georgiev, dole Albert Čuba) | FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Obě hry – Chlív z roku 1980 a Kajzarovu dramatickou prvotinu Paternoster režisér Janusz Klimsza a dramaturg Tomáš Vůjtek podstatně zkrátili, a vznikly tak dvě aktovky. Jako první je uváděna absurdní hra o absurdnosti komunistických zemědělských experimentů – Chlív, druhý text – Paternoster vypráví archetypální příběh o návratu ztraceného syna, nahlížený dosti pokřivenou optikou.

    Nejedná se ovšem o nahodilý výběr dvou Kajzarových her, propojuje je především doba (hluboká komunistická totalita) i místo děje (nedaleké Těšínsko), absurdnost a groteskní vyznění. V obou hrách se vyskytují podobné postavy, které na sebe volně (v Klimszově režii však důsledněji) navazují. Je to především postava faráře (Pavel Cisovský), ani jednou se ovšem nejedná o zcela bezelstného a odvážného služebníka božího. Hvězdou inscenace je však bezesporu Vladislav Georgiev, poprvé jako civilně ztvárněný „inžinýr“ Jan K., kdysi vlastník, nyní vedoucí v JZD, který se nechce podvolit nesmyslným plánům a zasadit ve zdejším podnebí zrnka rýže. Ve druhé hře se pak stává brutálním, místy až šíleným Otcem (jmenuje se též Jan), jenž se neraduje ze shledání se synem, ale ze jmenování mimořádným ministrem zemědělství. Neuvědomuje si však, že za všech okolností platí – čiň čertu dobro… A tak se i on dočká zasloužené odplaty.

    V Chlívu, jenž si mimo jiné utahuje z Lysenkových pseudoexperimentů v zemědělství, používá autor i těšínské nářečí („po našymu“), které zůstává zachováno i v českém překladu Ladislava Slívy. Jako výkonná dojička Mientová v něm exceluje Alena Sasínová-Polarzcyk. Hlavní zápletku však tvoří „vánoční zázrak“, který na magnetofon zaznamená tajná policie. Snad po podání oplatků (hostií) se krávy rozmluví, jedna vzpomíná na život v Dánsku a doufá, že pomůže vědě a bude stát u zrodu komunistického plemene.

    Píseň Dziwny jest ten świat od Czesława Niemena uvádí Paternoster, v němž se domů navrátí zbohatlý syn Jožin (Albert Čuba). Dočká se však poněkud zvráceného přivítání. Autoritativní otec není tak potěšen, jak by se slušelo, navíc přichází chamtivé příbuzenstvo a velkolepé „obludárium“, v němž se strýčkové promění ve vepře, začíná. A syn, aby se zachránil, se musí postarat o otcův pád.

    Rodinné tradice i církev jsou vylíčeny sarkasticky, Klimszova režie jim dodává pohádkově nereálnou atmosféru – především přítomností velice elegantního a svůdného ďábla (hostující Jan Lefner). Kněz zase ve své řeči velebí dílo boží tak vehementně, až uspí všechny přítomné – i sebe. Naštěstí je však probudí jeho vlastní výkřik: ďábel nespí! V obou hrách se mísí syrové i humorné výjevy – mluvící krávy, které tvrdí, že se mají lépe než lidi, protože běžně mlčí, opilý inseminátor se stříkačkou naplněnou směsí spermat, kterou pokropí diváky, brutální otec, jenž vítá syna se sekyrou v ruce. Reálné prvky se skrývají v magickém reji. Za skořápkou legrace se skrývá povzdech nad nesvobodou a přetvářkou, kterých není ušetřen nikdo. V Chlívu herec vypráví o příkořích, které Molièrovi způsobila církev. Jediná kladná postava Jan K. však potulným hercům zvěstuje: Jste přece na jevišti pravdiví. Žijete tam, třebaže máte nejčastěji na sobě vypůjčené oblečení; pod kostýmy však máte vlastní prádlo, košilky, ponožky. Mluvíte i myslíte podvojně. Dvojznačně. Kolem je tolik jazyků! A – proč to skrývat – šaškujete. Promiňte, šaškujeme. I já jsem před válkou chodil v jiných šatech.

    Komorní scéna Aréna Ostrava – Helmut Kajzar: Chlív / Paternoster. Slyšel jste někdy, že by krávy mluvily? Překlad Ladislav Slíva. Režie Janusz Klimsza, dramaturgie Tomáš Vůjtek, výprava Marta Roszkopfová, hudba Vladislav Georgiev. Česká premiéra 17. března 2012. (Psáno z reprízy 6. dubna 2012.)


    Komentáře k článku: Mluvící krávy v páternosteru

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,