Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Cisovského Divadelníka se lze opravdu bát

    Vstup do sálu Komorní scény Aréna ohrazuje zástěna ze svislých plastových pruhů plných krvavých skvrn a čmouh. Za ní se skrývá prostorná místnost se stěnami z bílých kachliček, také umazaných od krve. Uprostřed jinak prázdného hracího prostoru stojí na sobě navršeno několik kufrů, kolem dokola visí řeznické háky, v koutě stojí štafle, svítí několik nouzových světel. Zazní tóny temné symfonické hudby připomínající dílo Richarda Wagnera a nejistým krokem vstoupí muž v bílé zakrvácené zástěře, rukama od krve se snaží odklidit do kouta jakési harampádí. Vzápětí se rozhrne plastová zástěna a na scénu s holí v ruce vtrhne muž oděný do dlouhého vlajícího černého pláště splývajícího téměř k zemi, pod kterým se třpytí zlatě vyšívaná kamizola. Na věšáku na něj čeká Napoleonův klobouk. V kostýmu odkazujícím na nejslavnější dramatické a historické postavy přichází hlavní postava Bernhardova Divadelníka – principál Bruscon.

    Se znaveným řezníkem Jana Chudého (vlevo) si Bruscon Marka Cisovského nezadá: čtvrtí a trhá na kusy všechny ve své blízkosti FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Se znaveným řezníkem Jana Chudého (vlevo) si Bruscon Marka Cisovského nezadá: čtvrtí a trhá na kusy všechny ve své blízkosti FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Rozhodnutí hru nastudovat zrálo v uměleckém vedení Komorní scény Aréna několik let, ale pravá chvíle nastala až ku příležitosti 25. výročí zahájení herecké kariéry Marka Cisovského – umělecký šéf Ivan Krejčí s dramaturgem Tomášem Vůjtkem mu dali slavnou titulní roli jako dar. Volba je to pochopitelná – Marek Cisovský je dnes jedním z nejcharismatičtějších českých herců, za roli Eichmanna ve hře Tomáše Vůjtka Slyšení získal Cenu divadelní kritiky za nejlepší mužský herecký výkon roku 2015 a má na svém kontě řadu dalších ocenění. Očekávání spojené se svým obsazením do ústřední role naplňuje beze zbytku. Cisovského Bruscon je plný energie a vitality. Od první chvíle jako by hořel vnitřním spalujícím ohněm – prudké pohyby, rozmáchlá gesta, mluvní projev plný emocí: ano, tohoto Bruscona se lze opravdu bát. Hůl v jeho ruce je nejen efektní ozdobou pánovitého muže, ale také zbraní, trestajícím nástrojem, ukazovátkem podtrhujícím urážky chrlené na všechny v jeho blízkosti i na ty nepřítomné. Cisovský si zde opět hlasitě říká o další cenu za vskutku vrcholný herecký výkon. Fyzické jednání i jednání slovem, mimika, gesto – vše je vyladěno do podoby odpudivé sebestřednosti.

    Ostatním postavám dal Thomas Bernhard svým způsobem pouze komparsní charakter. Hostující Dana Fialková hraje paní Brusconovou jako nemocnou stále kašlající stárnoucí herečku, Vojtěch Lipina obsazený do role Ferruccia, syna manželů Brusconových, se po scéně potácí s rukou v sádře, téměř neschopen pohybu ani mluvy. A dcera Sára hostující Anny Polcrové je dementní dívkou projevující příchylnost k pánovi jako spráskaný pes toužící hned po výprasku po pohlazení. Jan Chudý v dvojroli hostinského a řezníka zobrazuje muže nejen opilého, ale k smrti unaveného řezničinou. Pomáhá tak Cisovskému zvýraznit Brusconovu radost ze specifické řezničiny – ze čtvrcení a trhání na kusy všech a všeho, co tvoří jeho okolní svět.

    Režisér André Hübner-Ochodlo využívá nejrůznější technické fígle. Kamera například snímá tváře herců (především Cisovského) a záběry se promítají na zadní stěnu. Zvýraznění mimiky účinkujících je přitom jen jedním z výsledných efektů – hlavním je podtržení Brusconova patologického velikášství. K technickým trikům ale patří i laserové světelné stěny pohybující se průběžně horizontálně i vertikálně… Vše dohromady vytváří sice efektní podívanou, v součtu je zde však jen krůček k tomu, aby forma převládla nad obsahem. Bylo-li záměrem režiséra ukázat, co všechno dnes dovede jevištní technika a co všechno může způsobit její nadužívání, pak by forma s největší pravděpodobností přetlačila obsah – nebýt hereckého mistrovství Marka Cisovského.

    Komorní scéna Aréna, Ostrava – Thomas Bernhard: Divadelník. Překlad Vladimír Tomeš, režie a scéna André Hübner-Ochodlo, dramaturgie Tomáš Vůjtek, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Adam Žuchowski. Premiéra 12. ledna 2019.


    Komentáře k článku: Cisovského Divadelníka se lze opravdu bát

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,