Evity Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Komornější verze muzikálového hitu

    Divadlo J. K. Tyla v Plzni posledních pár sezon zvyšuje muzikálovou laťku. Po loňské výpravě za monty-pythonským Svatým Grálem ve Spamalotu přijalo výzvu jedné z prvních rockových oper, Evity Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice. Brilantně zpracovaný životopis bývalé první dámy Argentiny, vyprávěný člověkem z lidu jménem Che, je u nás oblíben a ceněn, na českém jevišti se od roku 1998 objevil již potřetí. Provedení vychází z nejnovější londýnské verze scénáře (Adelphi Theatre, 2006), má tedy u nás poprvé k dispozici i megahit You Must Love Me (v české verzi Měl jsi mě rád?) původně zkomponovaný pro velkolepou filmovou verzi Alana Parkera z roku 1996. Taktéž zde najdeme krátkou montáž většiny zásadních písní, kdy si Evita na smrtelné posteli promítá svůj život. Proto i druhé české přebásnění z dílny Michaela Prostějovského prošlo drobnými úpravami.

    Byl jsem rozpačitý z úmyslu umístit legendární titul do nepříliš vhodné budovy Komorního divadla, sázka na komornější pojetí však režisérovi Romanu Meluzínovi vyšla, ač zůstaly rezervy. Menší prostor snadno pokrývá jednoduchá scéna Ondřeje Zichy z dřevěných panelů, která zastane vše, od ruchu ulice až po balkon vily Casa Rosada. Kostýmy Lucie Loosové jsou přiměřeně pestré.

    Ve srovnání s představením Městského divadla Brno v režii Pavla Fiebera, též s Prostějovského přebásněním (od roku 2009 je v Brně stále na repertoáru), má plzeňské nastudování naprosto rozdílné parametry. V Brně byla narátorská postava Che hlavním hybatelem dění a z Evity si dělala až příliš velká „šprťouchlata“. V Plzni se přidrželi doporučení Tima Rice a Che je velmi civilně oděným občanem z lidu bez sebemenšího odkazu na známého revolucionáře. Novinářem či životopiscem, chcete-li. Pozorovatelem od psacího stolu. Posouvá děj nenápadně, tu a tam přilepí na zeď plakát, přidá vysvětlivku, takže se český divák kupříkladu konečně dozví, kdo to byli descamisados. Konfrontace s hlavní hrdinkou přichází až v poslední třetině, začátek osudového valčíku Evy s Che je pojat dokonce jako interview. Roman Říčař je pro takové pojetí postavy takřka ideálním představitelem, dostatečně energickým i charismatickým.

    Hostující Ivana Skálová udělala s hlavní rolí Evy Duarte de Perón zkušenost již coby understudy (záskok) v brněnském nastudování. Zde se jako rovnoprávná alternantka své spolužačky z JAMU Soni Borkové partu zhostila velmi reprezentativně a právě s jejím výkonem můžeme spojovat další plusy Meluzínovy koncepce. Evitu poznáváme jako naivní, ale sebevědomou dívku. Z jejích zcela účelových pletek s vlivnými muži si režisér s choreografem utahují a jejich popisy Che vždy za několik vteřin ukončí. Prvním minutám příběhu nechybí nadsázka, zato při Evině oslňující cestě vzhůru atmosféra zvážní. Značný prostor získává závěrečný boj Evy s nevyléčitelnou nemocí, zmíněná skladba You Must Love Me je velmi intimním, dech beroucím zážitkem. Ve všech podobách Evy je Ivana Skálová suverénní a uvěřitelná. Juan Perón Davida Uličníka není diktátor, spíše pragmatický, lehce unavený politik. Pěvecky odvádí svůj tradičně vysoký standard.

    Choreograf Pavel Strouhal umí vdechnout sugestivní atmosféru davovým scénám, sólovější momenty by si však zasloužily víc rozpohybovat. Zamrzí, když největší rock’n’roll večera, číslo The Lady’s Got Potential (Ta dáma na to má), spojený s dramatickým nástupem pučistů k moci, řeší pouze osamocená postava Che. Znalci díla pak budou mít menší problém s výjevem setkání aristokracie s armádou, jejich odpor vůči hlavní hrdince by se totiž neměl protnout, ale zůstat oddělený.

    První repríza titulu měla značné rezervy v sound-designu, zvukař pozdě vyjížděl interpretům mikroporty, což narušilo několik árií. Možná za to mohla nezvykle dlouhá čtrnáctidenní pauza od premiéry k první repríze. K rockovým kořenům se vracející hudební nastudování si zaslouží kvalitní nazvučení. Evitino třetí české vzkříšení je přes uvedené výhrady srozumitelné, divadelně poctivé a můžeme s radostí hovořit o plně využité licenci.

    Divadlo J. K. Tyla Plzeň (Komorní divadlo): Andrew Lloyd Webber, Tim Rice: Evita. Přebásnění Michael Prostějovský, režie Roman Meluzín, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Lucie Loosová, choreografie Pavel Strouhal, hudební nastudování a dirigent Pavel Kantořík. Premiéra 3. prosince 2011. (Psáno z reprízy 17. prosince 2011.)


    Komentáře k článku: Komornější verze muzikálového hitu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,