Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    S lodí, jež dováží děs a hrůzu

    Poněkud stranou pozornosti čapkovskou sezonou zaměstnané Husy na provázku vypluly z jejího sklepa Kominické lodě? Ó kdežpak! aneb Kabaret Wernisch. S tak malebně zaumným názvem se tu totiž zrodil Kabaret Wernisch, hudebně činoherní pásmo složené především z textů téměř stejnojmenného souboru (Kominické lodě) jednoho z podstatných mužů současné české poezie.

    Kominické lodě? Ó kdežpak! aneb Kabaret Wernisch.

    Trio prostitutek (Anežka Kubátová, Mariana Chmelařová a Gabriela Štefanová) a kníratá servírka (Robert Mikluš) FOTO JAKUB JÍRA

    Pod zhudebněním veršů a kratších prozaických útvarů Ivana Wernische je jako výrazný spoluautor inscenace podepsán Miloš Orson Štědroň, který má s podobným divadelním vhledem do díla významných českých literátů zkušenosti třeba jako libretista a autor hudby Kabaretu Hašek a oceňovaného Kabaretu Ivan Blatný. S pojmenováním „kabaret“ se poslední dobou sice trochu roztrhl pytel, ale podtitul Kabaret Wernisch souvisí s autorovým dílem dosti zřejmě: lehkonohou pověstí, jíž se žánr kabaretu těší, je přece opředena i tzv. pokleslá literatura, které se Ivan Wernisch věnuje koneckonců i svou prací literárně historickou a editorskou. V neposlední řadě pak připomeňme, že podobnou příchylností ke krvákům, morytátům a strašným historkám se vyznačuje též spoluautor a režisér inscenace, Wernischův generační vrstevník Arnošt Goldflam.

    Sklepení Divadla Husa na provázku vybavil režisér stoly s židlemi, věšákem, barem a otřískaným pianem, to vše osvětleno lampou ve tvaru Moulin Rouge. V zásadě realistický dojem z interiéru pochybného podniku je narušen průhlednou zástěnou a průchozí skříní v zadním plánu. V těchto kulisách jsou rozehrány čtyři povídky ze souboru Kominických lodí (2009), jež jsou bizarní nejen obsahem těžícím z arzenálu brakové literatury, ale i formou členění do drobných, několikavětých kapitol, které mohou divadelníkům leckdy bezděčně připomenout scénické poznámky. Tento základní materiál je doplněn výstředními, místy rozkošně blasfemickými textovými miniaturami (např. Nesetkání známé i díky zhudebnění Mikolášem Chadimou) ze sbírky Doupě latinářů z počátku 90. let, starší texty jsou užity jen okrajově.

    Jejich valná část je ovšem zpívána: Štědroňova hudba s instrumentací pro klavír se jemně parodicky pohybuje v operním světě s ansámbly a ariózy, občas se z ní vyloupne krásná píseň (Pitomec). Trojice herců a hereček se vyváženě střídá v sólových a sborových rolích, úlohu vyprávějícího či glosujícího chóru na sebe často bere trio prostitutek (Mariana Chmelařová, Gabriela Štefanová, Anežka Kubátová). Režie vcelku respektuje obrazy postav dané předlohou, snad s výjimkou dvojice kovbojských „pouštních myslivců“ posunutých do podoby vysloužilých trempířů (Pavel Zatloukal, Vladimír Hauser) vyrážejících na divoký tah pražskými ulicemi. Výčet herců je třeba uzavřít Robertem Miklušem proměňujícím se z kníraté servírky v neodbytné monstrózní děcko a slizkého vraha.

    Jistou výhradu lze snad vznést k tomu, že inscenace Wernischovy nespoutané, morbidní fantazií rozkošatělé texty plné absurdního černého humoru většinou jen dovedně ilustruje. Kdekoliv se ke slovu více dostane originální scénická invence – třeba ve výstupech oživlé mrtvoly (nyvá i zběsile lající Anežka Kubátová) či Rudiho mordu, při němž stříkající krev vymaluje na průhlednou stěnu velké srdce – vydají Wernischovy květy ponuře pitoreskní krásy novou, temně omamující vůni.

    Inscenace končí poetickou tečkou kominické loďky tiše přeplouvající zadní zástěnu. Wernisch ji situoval do snu jednoho ze svých hrdinů. Celý večer přitom začíná obrazem opilce spícího v prázdné hospodě, takže kdo ví, snad to celé je jen jeho sen? Není to vposledku důležité, svébytný básník si pozornost zaslouží tak či onak a Goldflamova inscenace mu ji věnuje s přátelsky vstřícným gustem.

    Divadlo Husa na provázku Brno – Ivan Wernisch: Kominické lodě? Ó kdežpak! aneb Kabaret Wernisch. Režie Arnošt Goldflam, výprava Kateřina Bláhová, pohybová spolupráce Zoja Mikotová, hudba Miloš Orson Štedroň. Premiéra 3. května 2013. (Psáno z reprízy 10. června 2013.)


    Komentáře k článku: S lodí, jež dováží děs a hrůzu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,