Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Komedie o třech dějstvích

    Největší emoce kolem výběrového řízení na podnájem Divadla Komedie vyprchaly a před očima vyvstává krásně český absurdní příběh. Stojí za to podívat se v klidu, jak se vlastně udál.

    Že pražský magistrát udělal řadu chyb, je zřejmé, a jistě stojí za to si je pro pořádek připomenout. Ale nemohli jsme i my – divadelníci a tzv. odborníci, udělat víc pro to, aby se věci udály jinak? Známe vůbec pravidla, jimiž by se měli politici i odborníci ve věcech divadelního života řídit? Jsme schopni je respektovat, využívat a umíme na nich trvat? Jsme pozorní k faktům? Uvědomujeme si, že přijímáme-li účast na rozhodování, přijímáme i odpovědnost za jeho výsledek? A jsme připraveni se k ní přihlásit a svá stanoviska obhájit?

    1. dějství

    Události spustilo rozhodnutí Dušana Pařízka předčasně ukončit činnost Pražského komorního divadla v Divadle Komedie. Nejsem si úplně jistá, zda jsme si všichni (sebe nevyjímaje) dostatečně uvědomili, že výši čtyřletého grantu pro Pražské komorní divadlo, jejímž přímým důsledkem bylo ukončení činnosti Pařízkova týmu v Divadle Komedie o dva roky později, nenavrhovali magistrátní politici a úředníci, nýbrž čistě odborná grantová komise. Zcela dle pravidel, která v tomto případě (aspoň pokud je mi známo) byla dodržena.

    Za Pařízka jsme se tedy měli brát a podporovat jeho požadavek na navýšení dotace nikoli u politiků na magistrátu, ale u kolegů v grantové komisi. To oni na sebe vzali odpovědnost spolurozhodovat o finanční podpoře, a tedy existenci Pražského komorního divadla, a měli vysvětlit, proč přidali Pařízkovi jen dva, a ne požadovaných pět milionů. To jich jsme se měli ptát, zda skutečně a v kontextu zvážili míru podpory vzhledem k významu této scény.

    Následující téměř dvouletá přetahovaná Dušana Pařízka s magistrátem byla řadou příkladných nedorozumění, které už asi nemá smysl jednotlivě komentovat. Fakt je, že odborníci v grantové komisi se o nápravu nepokusili, o navýšení dotace rok poté ani nejednali, ačkoliv Pařízek tvrdí, že žádost řádně podal. Magistrát, potažmo politici zprava i zleva, zas dali jasně najevo nezájem vyřešit situaci dodatečným příspěvkem, sice nesystémově, ale s ohledem na umělecké výsledky PKD. Magistrátu i Grantové komisi bylo jedno, zda bude nebo nebude v Praze výjimečné divadlo, ale přijatá pravidla financování kultury pravděpodobně dodržena byla.

    Naopak Pařízek nikdy nepožádal o grant na ministerstvu kultury, jehož grantová komise každoročně dotuje projekty například ostravského Divadla Petra Bezruče, což je – i co do právní subjektivity – srovnatelná divadelní scéna. A nebyl příliš iniciativní ani v hledání finančních prostředků u jiných donátorů. Jinými slovy: nepokusil se (o důvodech se můžeme dohadovat) využít všech možností pro to, aby chybějící miliony do svého rozpočtu doplnil.

    2. dějství

    Naprostou neznalost či ignoranci vlastních pravidel prokázal magistrát letos na podzim za „vlády“ radního Lukáše Kauckého. Ten svévolně vyhlásil „zrušení“ transformace divadel – příspěvkových organizací, která je součástí řádně přijaté pražské Koncepce kulturní politiky i v Bruselu notifikovaného Grantového systému. Tudíž radní nemohl, byť by sebevíc chtěl, transformaci ze dne na den zrušit, aniž by porušil demokratické mechanismy, které pro práci zvolených zastupitelů platí.

    Rovněž pro případ vypsání výběrového řízení na podnájemce Divadla Komedie oba již zmíněné dokumenty hovoří jasnou řečí: Zadání pro výběrové řízení, zejména určení poptávaného typu kulturní činnosti, formuluje Rada HMP ve spolupráci s odbornou veřejností (Poradním sborem, Grantovou komisí, odbornými kulturními institucemi, členy Výboru pro kulturu ZHMP, oddělením kultury OZV MHMP) (citace z Grantového systému).

    Ani po roce od komunálních voleb nebyl ustaven Poradní sbor pro kulturu, který doporučuje a připomínkuje klíčová rozhodnutí v oblasti kulturní politiky a vyjadřuje se k zásadním zakázkám HMP v oblasti kultury. Pokud vím, výběrové řízení nebylo konzultováno ani s magistrátní Grantovou komisí, ani s žádnou z profesních organizací. A ke všemu naprosto ignorovalo fakt, že podle přijatých pravidel je to právě jen Grantová komise, kdo má rozhodnout o finanční podpoře vítěze výběrového řízení: Přiznání tohoto grantu v jakékoli výši dotace je potvrzením způsobilosti provozovatele vyvíjet činnost v městském prostoru, proto je každý provozovatel v této kategorii povinen procházet řízením na udělení čtyřletého grantu (citace z Grantového systému). Sporné by v tomto případě mohlo snad být jen to, zda se jedná o „městský prostor“, když Divadlo Komedie město Praha nevlastní, ale dlouhodobě najímá od ministerstva financí, nicméně bylo by logické, aby se k němu choval jako ke „svému“.

    Vyhlášení výběrového řízení tedy mělo být časově sladěno s grantovým řízením a minimálně mělo obsahovat sdělení, že uchazeč má splňovat podmínky pro udělení čtyřletého grantu. Normální by rovněž bylo, aby obsahovalo podmínky podnájmu, například jeho cenu. Dále informaci „co a za kolik“ si magistrát v Divadle Komedie představuje. V Grantovém systému stojí: Prostřednictvím výběrového a grantového řízení HMP poptává určitý typ kulturní činnosti ve svých objektech, nabízí optimálně zařízený prostor vhodný k této činnosti a optimální dotaci formou čtyřletého grantu na činnost. Měla být rovněž zveřejněna nějaká kritéria, podle nichž budou uchazeči posuzováni, aby každý mohl své šance a účast v takové soutěži zvážit.

    Nestandardní bylo i ustavení výběrové komise, v níž byl zpočátku jen jeden odborný hlas a na druhý pokus čtyři proti pěti hlasům „neodborníků“, politiků a úředníků. I tady platné dokumenty hovoří jasně o oddělení odborného doporučení a politického rozhodnutí: volené politické orgány jsou jediné oprávněné rozhodnout o nakládání s veřejnými finančními i jinými prostředky, podklady pro jejich rozhodnutí poskytují poradní odborná grémia (experti, grantové komise apod.), jimž nepřísluší vlastní rozhodování. Úlohy politiků a expertů nelze zaměňovat (citace z Koncepce kulturní politiky).

    Už v této fázi měla odborná veřejnost zadání a složení komise nahlas kritizovat, aby se pak nemusela divit a za použití argumentů z platných dokumentů vyžadovat zpětně nápravu. Obezřetní ale měli být hlavně ti, kteří do výběrového řízení vstupovali jako zájemci. Nikdo z nich by přece nejednal o pronájmu bytu s někým, kdo mu nesdělí cenu a další podmínky, protože by takovou nabídku nepovažoval za seriózní. Na nefér porušování pravidel neměli přistoupit ani odborníci jmenovaní do komise, ale měli svou účast na rozhodování podmínit jasným zadáním. Copak jim nevadilo, že pro rozhodnutí, za které ponesou odbornou odpovědnost, nejsou předem daná jasná a kontrolovatelná kritéria?

    Výsledek řízení, které – lhostejno zda záměrně či z nekompetentnosti – nerespektovalo pravidla, je tristní. Vyhrálo občanské sdružení Company.cz a za sebou paradoxně nechalo konkurenty s umělecky přesvědčivějšími projekty. Vysoutěžilo ovšem jen prostor, ale nezískalo dotaci, aby jej mohlo provozovat, neboť naopak příliš neuspělo v magistrátním grantovém řízení a na čtyřletý grant nedosáhlo. Dodatečně se navíc zjistilo, že dosavadní nájemce, Pražské komorní divadlo, nikdy nedalo z Komedie výpověď, tudíž prostor, který byl předmětem soutěže, nebyl a ke dni odevzdání tohoto článku ani není právně volný. Nový pražský radní pro kulturu Václav Novotný stojí před rozhodnutím, zda výběrové řízení potvrdit, a hlavně, zda mimo pravidla a nesystémově vítězný subjekt dofinancovat a v jaké výši.

    3. dějství

    Ze všeho, co dosud o průběhu tohoto výběrového řízení bez pravidel víme, je zřejmé, že nejasné zadání vedlo i k chaotickému a nepřesnému posuzování projektů. Například: kdyby byla jasně daná nutnost splnit podmínky pro udělení čtyřletého grantu, bylo by možné exaktně prozkoumat ekonomické rozvahy uchazečů, jejich požadavky na dotaci a zjistit, které z nich nerespektují limit 70 % nákladů, do kterého lze magistrátní grant poskytnout. Kdyby byla jako jedno z kritérií stanovena podmínka vícezdrojového financování (užitečná i s ohledem na příběh Pařízkova PKD), bylo možné exaktně posuzovat, který z projektů ji má zajištěnu a v jaké výši. Dalo se nahlédnout do historie uchazečů a zjistit, jak se jim v tomto ohledu dařilo. A také posuzovat, jak (i personálně) mají vícezdrojové financování zajištěno.

    Podobně racionálně bylo možné postupovat i v posuzování dalších aspektů předchozí činnosti uchazečů, například doloženého potenciálu zahraniční spolupráce a koprodukce, účasti na festivalech, prestižních ocenění atp.

    Subjektivnější, ale pro připraveného odborného hodnotitele rutinní záležitostí mohlo být kritérium umělecké konzistentnosti projektu. Posouzení toho, zda minulá činnost uchazeče dobře koresponduje s projektovou vizí, s předpokládanou dramaturgií a výběrem spolupracovníků. Zda se hodí do konkrétního prostoru Divadla Komedie a jak navazuje na jeho dosavadní profilaci. A konečně bylo možné posuzovat, čím konkrétně který projekt obohatí pražský (potažmo český) divadelní život, v čem je originální, jedinečný, nezaměnitelný, překvapivý.

    Když si položíme vedle sebe finálové projekty a odpovídáme na tato zcela samozřejmá kritéria, která platný grantový systém zohledňuje, zjistíme, že projekt o. s. Company.cz by nesplnil už ta čistě ekonomická, například požadavek 70 % rozpočtových nákladů. Také v ostatních položkách by se ve finálové pětici nutně ocitl na chvostu pelotonu. A tedy by nemohl v soutěži zvítězit.

    Pražský magistrát se dlouho zpřesnění pravidel pro financování kultury vyhýbal. Logicky. Přesnější pravidla znamenají menší manévrovací prostor pro uplatnění čistě politické vůle a různých dílčích zájmů. Pod tlakem otevřeného sporu soukromých podnikatelských scén s neziskovými a příspěvkovými divadly před několika lety vznikla v evropském měřítku standardní, poměrně srozumitelná a věcná pravidla jak pro oblast financování divadel (Grantový systém), tak pro kulturní politiku města (Koncepce kulturní politiky). Z mého pohledu jsou v zásadě funkční, i když jistě je třeba je dále rozvíjet a zpřesňovat. Je nejvyšší čas, abychom se je naučili používat a dodržovat.


    Komentáře k článku: Komedie o třech dějstvích

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,