Kolotoč intrik
… roztočili na jevišti Stavovského divadla noví umělečtí ředitelé Činohry Národního divadla Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský alias režijní tandem SKUTR. Román v dopisech Nebezpečné známosti francouzského spisovatele Choderlose de Laclose představují ve vlastní dramatizaci (spolu s dramaturgyní Janou Sloukovou), v níž nechávají postavy rozmlouvat stylizovanou formou psaného projevu, a navazují tak na své předchozí inscenace Evžen Oněgin v Klicperově divadle v Hradci Králové či Dopisy Olze v Divadle v Dlouhé. V rámci Národního divadla se jedná o jejich první režii od nástupu do funkce v září 2022 i od úspěšné Kytice z roku 2019.
Zleva Zdeněk Piškula (Danceny), Zuzana Stivínová (Markýza de Merteuil), Saša Rašilov (Vikomt de Valmont) a Jana Pidrmanová (Madame de Tourvel) FOTO PAVEL HEJNÝ
Román z roku 1782 byl na českých jevištích v minulosti zpopularizován adaptací Christophera Hamptona (rovněž autora podobně oblíbené hry o milostném vzplanutí dvou prokletých básníků Úplné zatmění), jež se stala také předlohou dobového snímku Stephena Frearse z roku 1988, oceněného třemi Oscary (vedle výpravy a kostýmů, za něž získala dva Césary i o rok mladší filmová adaptace téhož románu Valmont Miloše Formana a Jeana-Clauda Carrièra, právě za scénář). Mladším divákům však bude pravděpodobně spíše známý film Velmi nebezpečné známosti z roku 1999, v němž Roger Kumble zasadil milostné pletky do současnosti, podobně jako se o to u nás před pěti lety (méně úspěšně) pokusil vlastní dramatizací David Šiktanc v Moravském divadle Olomouc. Skutři volí naopak „zlatou střední cestu“ a inscenaci esteticky zasazují do historické budovy Stavovského divadla, jehož výstavba byla shodou náhod dokončena pouhý rok po vzniku románu, a zároveň se snaží příběh nebezpečné hry nebezpečných známostí vyprávět nadčasově.
Výsledkem oné „zlaté střední cesty“ je však bohužel jen uspokojivý průměr. Oko potěší opulentní kostýmy Simony Rybákové, která se vyřádila především na dvou ženských tříčlenných sborech: starších dam, pamětnic, jež dokazují, že z hlediska vztahů se časy nemění, a jejich mladých schovanek, které coby čtenářky dopisů lačně hltají dění na scéně, přihlížejíce zpovzdálí. Například ze střechy velkého karuselu, na točně obklopeného dřevěnými koňmi, kočáry, ale i dalšími zvířaty, aby se pověstný lovec žen Vikomt de Valmont mohl projet na tygrovi coby krotitel ženského temperamentu. Jindy kolotoč nahrazuje lenoška a díky vykrytí zbytku jeviště vysokými závěsy po obvodu točny se rázem ocitáme v budoáru Markýzy de Merteuil. Scéna Jakuba Kopeckého je tradičně nasvícená zářivkami, ať už zabudovanými v prosklených stěnách kolotoče, či v podobě hvězdného lustru nad ním. Symetrii skleněně chladné scény dotahují k dokonalosti schodiště po obou stranách jeviště, jež přibližují herce k divákům, a mezi nimi klavír, na který představení živě doprovází Jana Vychodilová a zamilovaný rytíř Danceny (Zdeněk Piškula) zde dává lekce hudby nezkušené lolitce Cecílii (Denisa Barešová).
Přes povšechnou, k dnešnímu světu, v němž většina „známostí“ vzniká na Tinderu, nijak zvlášť nepromlouvající interpretaci se nicméně hercům daří vykreslit vcelku plnokrevné postavy. Mladá krev hostů v rolích naivních milenců je svěží a nabitá energií, snad jen zpočátku působil Piškula trochu křečovitě, jako by se snažil ukřičet nezvykle velký prostor; nepřirozenost herce však mohla být i záměrná, neboť koresponduje s neotrkaným idealismem postavy. Největším potěšením bylo ovšem sledovat Janu Pidrmanovou, jež zosobnila ctnostnou Madame de Tourvel s noblesou sobě vlastní. Perfektní artikulace a přirozený půvab jsou jí při tom oporou stejně silnou jako dramatický oblouk postavy, jež nejprve hrdinně odolává a poté postupně podléhá citu, až se jím přes své přesvědčení nechá zcela ovládnout a skončí jako malá, bezbranná holčička. Zuzana Stivínová v roli Markýzy je jí dle očekávání mocnou sokyní – chladnou a zdánlivě povrchní manipulátorkou, kdesi uvnitř však hluboce nešťastnou.
To ona roztáčí kolotoč krutých her se svými oběťmi a Valmont, obvykle pojímaný jako cynický svůdník a její rovnocenný soupeř i spoluhráč, je v podání Saši Rašilova pouze její obětí – blázínkem, který se kvůli lásce k Madame de Tourvel rozhodne zcela zahodit svou pověst. Rašilov tuto rozverně nonšalantní polohu sice perfektně ovládá a je v ní jako obvykle okouzlující, na rozdíl od ženských postav však na jevišti Valmont postrádá vývoj. Markýza tak ztrácí protivníka a příběh svou nejdramatičtější linii o tom, jak zatvrzelého lamače ženských srdcí zahubí láska.
Národní divadlo, Praha – Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti. Překlad Alan Beguivin, režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), dramatizace SKUTR a Jana Slouková, dramaturgie Jana Slouková, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková. Premiéra 4. května 2023 ve Stavovském divadle.
Komentáře k článku: Kolotoč intrik
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
