Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Koloběh obyčejů i vztahů

    Rok na vsi bratří Mrštíků patří k titulům s obrovským potenciálem. Češi prostě mají rádi venkovskou literaturu. Snad proto, že charaktery a konflikty jsou v ní výraznější a viditelnější než v odcizeném světě (velko)města. Lidé na vsi si více vidí „do talíře“ (i do postele) a v početně omezeném prostředí rodů, které kdysi ovládaly vesnici, se snadněji poukazuje na některé obecné problémy lidského soužití. Sága Mrštíkových nabízí celou škálu komplikovaných vztahů, ať už ovlivněných majetkovými poměry různého typu, nebo společenskými či náboženskými závazky, ale i předsudky, včetně antisemitismu (který byl údajně Mrštíkům vlastní). Část mikropříběhů se odehrává v kostele a hlavně v hospodě, tedy ve veřejném prostoru, všem na očích. Legendy a bulvární zprávy obstarávají místní drbny, bedlivě sledující, kde se co hne. Vztahové propletence tu protkávají lidové zvyky spojené s přírodním koloběhem.

    Cyrila Rybáře, ztvárněného Martinem Hrubým, poblázní Vrbčena v interpretaci Svatavy Hanzl Milkové FOTO MARTINA DVOŘÁK VENIGEROVÁ

    V Městském divadle v Mladé Boleslavi nastudovali oblíbenou dramatizaci z devadesátých let, již vytvořil Miroslav Krobot pro inscenaci pražského Národního divadla. V centru pozornosti stojí Cyril Rybář, nejchytřejší a nejúspěšnější muž z vesnice s velmi dobrou živností a funkcí v obecní radě. Coby majitel hospody má přehled a dokáže hasit nejrůznější průšvihy (včetně zbouchnuté dcery). Když se ale vášnivě zamiluje do záletné femme fatale Vrbčeny, která na něj klade stále větší nároky, začíná jeho pád.

    Hostující režisér Zdeněk Bartoš přizval ke spolupráci scénografa Dragana Stojčevského, který vymyslel funkční variabilní scénu s dřevěnými stojkami a překližkovými prkny, z nichž dokážou herci rychlou přestavbou vytvořit nové prostředí, od hospody přes kostel až po hřbitov. Uprostřed horizontu je dveřový otvor, kde na začátku visí skrumáž židlí, symbolicky zastupující různorodé charaktery obyvatel vesnice. Na konci se tu houpe židle jediná, evokující Rybářovu smrt oběšením. Symbolů je v inscenaci spousta, mají blízko k zemitosti vesnice a jsou dobře srozumitelné. Na počátku jsou například po scéně roztroušeny brambory, které všechny postavy společně sbírají, na konci červená jablíčka plodnosti (a lásky?) – během roku se totiž narodí i několik dětí (většinou nemanželských). Vztah nechtěných dětí k dospělým je nejsilněji tematizován přes postavu pubertálního sirotka, jehož si vesničané přehazují jako horký brambor. Ke slovu se dostanou též dvě loutky, které komentují dění místo živých dětí na způsob divadla na divadle.

    Zobrazené osobní příběhy náladou odpovídají jednotlivým ročním obdobím. K dotvoření atmosféry výrazně přispívají melodie vybrané ze Sušilovy sbírky lidových písní. Znějí v aranžmá a za klavírního doprovodu Zdeňka Dočekala, který též představuje jednoho z mladých vesničanů.

    Zapojen byl celý herecký soubor a ještě několik hostů. Inscenace je především velkou příležitostí pro dlouholetého člena souboru Martina Hrubého v roli Rybáře, kterého poblázní eroticky naléhavá, jiskrná a vypočítavá Vrbčena ve ztvárnění Svatavy Hanzl Milkové. Temperamentní, energický pár si pro sebe ukradne nejvíce pozornosti. Proti jejich zhoubné vášni stojí neokázalé partnerství Rybářovy dcery Anežky (Markéta Procházková Hausnerová) a řezníka Martina (Ondřej Lechnýř). Ukazuje se, že i sňatek z rozumu může vytvořit dobrý základ pro rodinu a přerůst v hluboký milostný vztah. Martin, v minimalistickém Lechnýřově pojetí tichý, charakterní chlap, si dokáže vydobýt dobrou pozici v již zaběhnutém systému vesnice. Pozornost si nevybíravě vynucuje věčně nalitý Krištof, jehož Petr Mikeska ztvárnil s někdy až přehnanými gesty a přespříliš hlučnou mluvou. Možná že právě tohle je budoucnost místního frajera Antoše, který v interpretaci Milana Ligače kosí jednu vesnickou krásku za druhou a s bezstarostným úsměvem za sebou zanechává spoušť a nemanželské děti.

    Nečekejte žádné experimenty, mladoboleslavský Rok na vsi je solidní celosouborovou inscenací s psychologicky propracovanými postavami, které vám snadno mohou připomenout lidi z vašeho okolí.

    Městské divadlo Mladá Boleslav – Alois a Vilém Mrštíkové, Miroslav Krobot: Rok na vsi. Režie Zdeněk Bartoš, dramaturgie Kristýna Čepková, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Adriana Černá, hudba Zdeněk Dočekal, choreografie Linda Stránská. Premiéra 9. prosince 2022.


    Komentáře k článku: Koloběh obyčejů i vztahů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,