Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kolaps ve Staré aréně

    V prosinci 2013 založili společníci Tomáš Zeno Václavík, Petr Sedláček a Ondřej Pavlica Starou arénu, s. r. o. Jedním z hlavních předmětů podnikání byla hostinská činnost. V lednu 2014 byla ve spolkovém rejstříku zapsána Stará aréna, z. s., jejímž základním účelem je, stručně řečeno, umělecká, zejména pak divadelní činnost. Tím se v Ostravě oficiálně zrodila potřebná a slibně se rozvíjející multikulturní scéna pro mladé diváky s hlavním zaměřením na divadlo. Na přelomu let 2018 a 2019 však přišla krize.

    Lukáš Adam v inscenaci Pekingská kachna, k níž sestavil text z díla čínského disidenta Liao I-wu (režie Pavel Gejguš, první provedení ve Staré aréně 12. února 2017) FOTO STARÁ ARÉNA OSTRAVA

    Vedoucí osobností obou subjektů se stejným názvem Stará aréna je Tomáš Zeno Václavík. Pokusil se oživit magický prostor v prvním patře domu na rohu Masarykova náměstí a ulice 28. října, z něhož vzešla už Komorní scéna Aréna, dnes jedno z nejrespektovanějších českých divadel. I ta začala s minimem prostředků a propracovala se až do postavení další statutárním městem Ostravou zřizované příspěvkové organizace. A získala od města nový prostor nedaleko v té samé ulici, vedle mostu Miloše Sýkory u řeky Ostravice. Našla tu ekonomické i provozní podmínky, bez nichž se trvale působící stálý soubor neobejde. Její příběh patří mezi ty šťastné, řada nových ambiciózních projektů v minulosti i současnosti do úplné profesionalizace neprojdou a zaniknou nebo živoří.

    Slibné začátky

    Pro počátky Staré arény byla charakteristická eklektická dramaturgie. Vycházela hlavně ze skromných finančních možností, které byly k dispozici. A z laické představy, že umělecký provoz lze financovat z výtěžku restauračního provozu a nemnoha dalších zdrojů (zejména sponzorských darů a dotací).

    Kvalita uváděných divadelních inscenací od prvního roku činnosti Staré arény postupně rostla, vyústila nakonec v respekt odborné veřejnosti a ve vzrůstající oblibu u obecenstva. Po nástupu absolventa režie na brněnské JAMU Pavla Gejguše začalo systematické budování divadelního souboru i jeho osobité poetiky. O budoucnosti Staré arény měl její umělecký šéf v roce 2015 jasnou představu: Stále platí, že chceme vybudovat profesionální herecký soubor. Ale teď mám tolik úkolů nad sestavováním programu pro Starou arénu, že na další věci mi nezbývá tolik času a energie, kolik bych chtěl. Teď je pro mne hlavní koncept vytvoření stálého kulturního centra s koncerty, přednáškami, zajímavými hosty, českými filmovými premiérami a podobně. Prostě vyhledávám zajímavé věci v celé České republice, které by se mohly odehrát ve Staré aréně. Divadlo tady samozřejmě zkouším. Chci vytvořit divadelní studio pro mladé lidi.

    V plenéru i v interiéru

    Stará aréna začala pravidelně uvádět letní inscenace v plenéru. V roce 2014 okouzlil Ostravu Klicperův Ptáčník realizovaný v centrálním parku Komenského sady a na nábřeží řeky Ostravice. Navázala další inscenace, opět v prostředí podobných divadel nečekaný Klicpera a jeho Zlý jelen. Každé ze čtyř dějství se hrálo na jiném místě v Komenského sadech. Režisér Pavel Gejguš vedl herce ke stylizovanému hereckému projevu, nebál se však ani hereckých metafor, a tak diváci před pamětní deskou maršála Jeremenka viděli představitele mladého hraběte Ivana, jak ve stylizaci do Michaela Jacksona předvádí slavný měsíční krok vpřed i vzad. A to jen chvíli poté, co v textu zaznějí slova o proměně památníku v šatlavu, ale také o tom, že tento památník vzpomíná na úplně jinou Rudou armádu než tu, která k nám přišla v roce 1968.

    Pro specifický komorní divadelní sál vznikaly inscenace, jež obsahovaly výrazné výtvarné, hudební a pohybové prostředky. Kvalita hereckých výkonů stoupala. V roce 2017 tu Pavel Gejguš režíroval inscenaci Pekingská kachna. Text z díla čínského disidenta a posléze exulanta Liao I-wu sestavil Lukáš Adam, který byl zároveň protagonistou představení. Námětem bylo potlačení mírové demonstrace desetitisíců studentů a dalších lidí, kteří v červnu 1989 na pekingském náměstí Nebeského klidu požadovali více svobody a demokracie.

    Úspěšná tradice letních inscenací pod širým nebem pokračovala dalším výletem do světa divadelní imaginace v plenéru. Po Cestě do Ameriky uvedené v areálu Karoliny dostali v srpnu 2018 diváci možnost přistát v síčním městě, situovaném do prostoru mezi nádražím Ostrava-střed a Vítkovicemi. Inscenace nazvaná Výlet na Měsíc byla inspirovaná příběhy Svatopluka Čecha o výletech pana Broučka. Českou literární klasiku pro jeviště zpracovala režisérka Ewa Zembok, Polka žijící v Praze, kde vede progresivní Divadlo X10. Stará aréna se vydala na slibnou cestu spolupráce s předními režiséry současné nové vlny českého divadla. Inscenací Šampaňský socialista uctila památku Karla Reisze. Text vznikl ve spolupráci s dramaturgem Markem Pivovarem a v hlavní roli vystoupil někdejší člen Komorní scény Aréna René Šmotek. Spojila se tu poetika divadla v plenéru (hrálo se i na ulici před domem) s poetikou netradičního prostoru v interiéru – prostředí baru ve Staré aréně.

    Jan Chudý, Matěj Šíma (pan Brouček), Bára Kocmánková a Lucie Rybníkářová v letní inscenaci Ewy Zembok a Petra Sedláčka Výlet na Měsíc (režie Ewa Zembok, poprvé 11. srpna 2017 v Dolní oblasti Vítkovice, Stará aréna) FOTO STARÁ ARÉNA OSTRAVA

    Divadlo všech generací

    Jak vyplynulo z předešlého, Stará aréna se neuzavírala dramaturgicky ani generačně, naopak tu Gejguš prohluboval spolupráci s herci všech ostravských divadel. Oslovil i herečku a profesorku Janáčkovy konzervatoře Miroslavu Georgievovou, která si cenila jeho režisérského rukopisu, jeho otevřeného hledání spolupracovníků, ale také si pochvalovala možnost pracovat tu se svými studenty: Miluji ten prostor a jsem šťastná, že mohu pracovat nejen s mladými lidmi, ale i se zkušenými kolegy, že je ta práce barevná a že pořád hledáme. To je nejdůležitější! A kromě toho, že se mi výborně spolupracuje s Pavlem Gejgušem, jsem vděčná za to, jaké sem zve režiséry. Teď třeba zkouším s Markem Davidem hru Plavat v jezeře. Je to mladý student režie a práce je to skvělá. Pavel má velmi jasnou představu o postavách. Většinou velmi překvapivou, nečekanou. Obra Chuvavu v Gilgamešovi hrála ta nejmenší a nejkřehčí dívka. Ano, měla sice masku, „sedm košil“ a silný hlas, který ztělesňovali tři lidé a ještě byl zesílený mikrofonem, ale když se svlékla a uťali jí hlavu, objevila se jakási „duše“, právě tato dívka se svým jemným hlasem bez efektů, která prosila o život. A to bylo velmi dojemné. Ale i přesto, že má Pavel velmi přesné a jasné představy, vždy je nakloněn jiným možnostem a nápadům. Cením si ho za to a jsem mu vděčná, že ve mně uviděl nejen půvabnou a zraněnou Klytaimnéstru v Elektře, ale i šílenou, pomstychtivou, všeho schopnou a vlastně odpudivou Tamoru ve hře Titus Andronicus. A to nemluvím o nesmrtelném Uta-Napištimovi v Gilgamešovi, kterého Pavel vyložil jako bezdomovce.

    Rýsovala se i možnost v rámci programu Staré arény vytvořit studentskou scénu po vzoru pražského DISKu nebo brněnského Studia Marta. Ještě v květnu 2018 Pavel Gejguš řekl: Když se snažím hovořit o směřování Staré arény jako celku, tak mou snahou nebo touhou je, abychom v Ostravě plnili roli alternativního divadla, které se nesnaží opisovat od zdejších klasických činoherních souborů. Snažíme se hledat postupy, které jinde na ostravské scéně nejsou běžné. Stará aréna byla výrazným obohacením ostravského divadla, které se v téže době rozšířilo i o první „bulvární“ divadlo Mír a spíše hudební (ale také multižánrový) Absintový klub Les, sídlící poblíž za Masarykovým náměstím ve Střelniční ulici.

    Manažerský kolaps

    Pro udržení vzestupného trendu umělecké tvorby Staré arény bylo nutné průběžně zvyšovat i kvality manažerského a organizačního zázemí. K tomu však nedošlo, i když narůstající problémy dlouho překrývalo počáteční nadšenectví. Přesto narůstalo napětí mezi uměleckou a organizační činností, která vykazovala všechny znaky ryzího amatérismu. V podzimních měsících 2018 Pavel Gejguš odstoupil z pozice uměleckého šéfa a zůstal ve spolku Stará aréna už jen jako řadový člen rady. Coby hlavní důvod k rezignaci uvádí produkční a technické problémy, které musel v poslední době řešit stále častěji a které ovlivňovaly nejen jeho tvůrčí práci, ale i úroveň repríz mnoha představení. Uspokojivé pro Pavla Gejguše nebylo ani finanční ocenění jeho práce, i když zdůraznil, že tento důvod nebyl pro rezignaci tím hlavním: Odešel jsem s koncem kalendářního roku 2018. Vedly mne k tomu podmínky v tomto divadle. Dlouhodobě selhávalo produkční, finanční a technické zabezpečení. Vedlo to k problémům v zázemí, ve kterých se nedalo dlouhodobě vydržet. Podmínky nebyly únosné pro divadelní tvorbu. Momentálně nemám žádné plány. Odchod ze Staré arény, kterou jsem čtyři roky usilovně budoval, byl pro mě těžký. Potřebuji nějaký čas, abych se zorientoval, co dál. Samozřejmě bych rád nadále pracoval v oboru.

    O problémech se však mimo okruh ostravských zasvěcených dlouho nevědělo. Až přišlo únorové prohlášení herců a spolupracovníků Staré arény nazvané Proč nehrajeme (celý text viz https://www.divadelninoviny.cz/staraarenaprocnehrajeme): Je nám absolutně jasné, jak je v dnešní době těžké vytvořit nové divadlo se vším, co k tomu patří (produkční a technické zázemí, finance, propagace atd.). Bohužel, právě toto se stalo základem našich sporů a nespokojenosti. Zažívali jsme neustálé zmatky v organizaci, chaos v přípravě představení, technické problémy během představení. Špatná propagace často zapříčinila nízkou návštěvnost.

    Na otázku, co pokládá teď pro Starou arénu za nejdůležitější, Pavel Gejguš odpověděl: Aby se divadlo postavilo na nohy, je potřeba dát do pořádku již zmiňované produkční a technické zázemí, najít stabilní výkonný tým. Vybudovat smysluplný a udržitelný plán fungování. A získat si zpět pošramocenou důvěru spolupracujících umělců.

    Plánovaný postupný přechod od ryzího amatérismu k profesionalitě po vzoru předchozí Komorní scény Aréna a vznik dalšího, městem zřizovaného divadla nevyšel. V současnosti se Stará aréna vrací k původní představě multižánrového kulturního centra s kavárnou. Původní akcent na vytvoření stálého hereckého souboru byl prozatím opuštěn. Ostrava tím přichází o možnost vzniku dalšího profesionálního divadla, navíc s velmi osobitou tváří. A to je škoda.


    Komentáře k článku: Kolaps ve Staré aréně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,