Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Kesey easy aneb Hanácká lobotomie

    Je mnohdy neveselo z návratů do dobře známých míst. Olomouc je jistě městem s nepřehlédnutelným kulturním potenciálem. Z hlediska veřejné podpory pak logicky k nejsilnějším hráčům ve městě i kraji patří místní Moravské divadlo, jehož umělecké renomé je ale přinejmenším sporné. Zatímco souborům baletu a zejména opery a operety se pod novým vedením postupně daří hledat vlastní tvář a jejich věhlas roste, činohra se pod kuratelou uměleckého šéfa Romana Vencla a dramaturgyně Michaely Doleželové již léta vyžívá v neinvenční eklektické dramaturgii, jež před tvůrčím progresem a péčí o svěřený herecký soubor upřednostňuje duchaprosté lapání nenáročných davů. Jasným dokladem je i lednová premiéra Wassermanovy dramatizace nejslavnějšího románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, proslulé pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem. Rezignace na tvůrčí autonomii dospěla do vrcholného stadia v podobě rutinního remaku deset let staré inscenace z Mostu.

    Zleva Zdeněk Julina (Randle Patrick McMurphy), Romana Julinová (Sestra Flinnová) a Adam B. Sychrow (Martini) FOTO Tereza Hrubá

    Režisér Pavel Khek i po dekádě nezlomně důvěřuje starým řešením. Identická je většina mizanscén i výprava Michala Syrového, tedy až na pár detailů a pochopitelně i rozměrů. Inscenátory naprosto nezajímá politický podtext předlohy, natož aby aktivně vytvářeli společensko-kritické paralely. Dodnes v mnoha ohledech palčivý odkaz umělecké triády Kesey–Wasserman–Forman je redukován na sled vágně provázaných, povědomých epizod s řadou podloudných atrakcí, jako je bujará sexuální objektivizace vedlejších ženských postav, neumělé zacházení s nahotou či závěrečný rej elektrických jisker jako z dřevních dob Malého televizního kabaretu. Děj se navíc odehrává v podivném bezčasí, v němž celý ústřední konflikt působí jako domeček z karet vycucaný z prstu jednoho ze znuděných dozorců.

    Zdaleka největším prohřeškem je však nehumánní interpretace duševně nemocných postav. Místo komplexních lidských charakterů obývají léčebnu panoptikální zjevy, předurčené k triviální zábavě. Khekova vize se tu nebezpečně blíží tematicky spřízněné Renčově exploataci Rekviem pro panenku. Limity karikujícího pojetí se logicky projevují i na obou pólech hlavní vztahové osy. V mostecké verzi z roku 2013 v notně omlazené hlavní roli Randla Patricka McMurphyho temperamentně řádil Aleš Petráš, v Olomouci je do identické formy nespoutaného rebela tlačen pokročilý padesátník Zdeněk Julina, jenž se neadekvátního úkolu zhostil s crazy operetní nadsázkou, takže chování postavy vyznívá jako druhomízní fotrovské tajtrlíkování. Preference principů frašky na úkor motivu ideového střetu se negativně podepisuje i na podobě McMurphyho Nemesis, vrchní sestry Mildred Ratchedové. Vendula Nováková nedokázala k enigmatické postavě zaujmout unikátní stanovisko a modeluje ji předvídatelnými výrazovými prostředky jako dutou mrkací starou pannu.

    Lépe na tom není ani zbytek ansámblu. Jan Ťoupalík sice vypravěčskou figuru Náčelníka Bromdena obdařil posmutnělým charismatem i naléhavou dikcí, nedůsledná koncepce však jeho dlouhé promluvy nedokázala adekvátně zakomponovat do univerza děje. Převládající epizodická struktura inscenace nakonec převálcuje i jinak pozoruhodný výkon Marka Pešla v dojemné úloze Billyho Bibbita, na jehož fatální oběť pod přívalem dalších scén rychle zapomenou nejen spolupacienti, ale bohužel i divák. Původně muzikálový herec Adam B. Sychrow v roli Martiniho bez podpory hudby i režiséra viditelně tápe, problémy s dikcí a koordinovaným jevištním pohybem pak sužují oba představitele tupé vykonavatelské zvůle Petra Vaňka (Ošetřovatel Warren) a hostujícího Pavla Hekelu (Ošetřovatel Williams).

    Olomoucký Přelet do světa sebevědomě hlásá neradostnou zvěst: vlastní tvorby nepotřeba, publiku postačí prefabrikát. A skutečně, neskrovná řada diváků premiéry řičela blahem! Rutinou zmučena, touha po kráse v koutě smutně štká.

    Moravské divadlo Olomouc – Dale Wasserman podle románu Kena Keseyho: Přelet nad kukaččím hnízdem. Překlad Jaroslav Kořán, režie Pavel Khek, scéna a kostýmy Michal Syrový, hudba Vladimír Nejedlý. Premiéra 20. ledna 2023.


    Komentáře k článku: Kesey easy aneb Hanácká lobotomie

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,