Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když si kluci hrají na vojáčky…

    Armádní stan S-65 adaptovaný na kavárnu, divadlo a v nočních hodinách i taneční bar, se kterým pražská Vostopětka doslova pokořila většinu českých divadelních i filmových festivalů, byl na dobro rozložen. Původní pětice recesistů a výsostných improvizátorů, tu a tam doplněna o hostující kamarády, se natrvalo zabydlela na adrese Spálená 16. Právě zde na malé scéně studia Ypsilon vznikl i jejich nejnovější projekt Operace:Levý hák.

    Spíš než o projekt jde o klasickou inscenaci. Po delší době se tak členové divadla Vosto5 vracejí k pevnému textu a s tím spojenému fixnímu aranžmá. Něco jim ale z vojenského stanu zůstalo – téma, pro naši zem „osudný“ rok 1938, podepsání „potupné“ čtyřstranné dohody v Mnichově a dodnes živou otázku, možné vojenské obrany. Mnichovský komplex a jeho léčba tvoří hlavní linii příběhu. Autory, režiséry a zároveň herci jsou Ondřej Cihlář a Jiří Havelka (dále hrají Ondřej Bauer, Tomina Jeřábek a Petr Prokop). Přiznávají inspiraci řadou historických publikací, zejména knihou Jana Drnky Žáby v mlíku, kterou můžeme bez váhání zařadit do ranku virtuální historie.

    Z psychoterapeutické hodinky televizního studia, která má za úkol vysvětlit a demonstrovat léčbu u nás nejrozšířenějšího komplexu – komplexu Mnichovského, se postupně rozvíjí dokonalá mystifikace, týkající se pomnichovských událostí a rozpoutané války mezi Československem a Německou říší. Diváci jsou ujištěni, že tímto komplexem trpí skutečně všichni, s výjimkou zemřelých do září 1938 či dosud nenarozených. Neveselé téma je ovšem zpracované velmi vtipně a herci jej servírují s nadhledem a ležérností sobě vlastní. Mnohdy nezapřou schopnost okamžité improvizace a pohotové reakce, přes lehkost se kterou se pohybují v situacích a často nad samotným textem, však důsledně zachovávají jevištní kompozici. Co se ale důslednosti týče, ta se bohužel stává hlavně po přestávce nesnesitelnou. Vybavením generálního štábu ČSR, řídícího válečné operace, je totiž strategická mapa, která zabírá víc jak polovinu jeviště. Na ní herci demonstrují pomocí praporků a cedulek se jmény či jinými symboly postupný průběh války, ke které ve skutečnosti nikdy nedošlo. Možná by stálo za úvahu, jak dlouho vydrží divák sledovat posun cedulek ve vzdálenosti centimetrů, než se začne okázale nudit. Salvy smíchu po velkém nástupu postupně slábly a v závěru se jen občas ozvalo zachichotání. Většinou po rozhlasovém výstupu Ondřeje Bauera o generálu Krejčím, který si po ránu vyčistil zuby panákem valašské slivovice a nechal si uvařit kávu – černou jako smrt. Kdyby si kluci nehráli na vojáčky tak důsledně, mohla být Operace:Levý hák osvěžující divadelní bombou. Takhle zůstala spíš výstřelem, který dlouho letí než vybuchne.

    Vosto5 Praha – Operace:Levý hák. Scénář, režie a dramaturgie Ondřej Cihlář a Jiří Havelka. Premiéra 17. prosince 2010. Psáno z 2. premiéry 31. ledna 2011.    


    Komentáře k článku: Když si kluci hrají na vojáčky…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,