Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když nám je spolu tak hezky…

    Dva nové filmově-televizní tituly vznikly k 45. výročí Divadla Sklep. Skečovou trilogii režírovanou Ondřejem Trojanem hmen und Mähren uvedla Česká televize, celovečerní dokument Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa je primárně určen pro kina.

    Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

    Všichni lidé, kteří jsou mi blízcí, se rekrutují ze sklepáckého okruhu. Jiné ani neznám… David Vávra a Tomáš Hanák ve snímku Olgy Dabrowské FOTO ARCHIV

    Na Böhmen und Mähren bude lepší zapomenout a uchovat si v paměti to, co pro Československou, potažmo Českou televizi natočil Sklep v devadesátých letech. Nynější trilogie skečů o celkové stopáži bezmála dvou hodin je výprodejem někdejší plodnosti; ne­utrh­nout ostudu by se s tímhle aktuálně natočeným materiálem dalo snad jedině tehdy, když by z něho byla vydestilována jedna čtyřicetiminutovka.

    Nadměrnou stopáží strádá i dokument Olgy Dabrowské Tajemství Divadla Sklep; ovšem není to kolosální malér jako v případě Böhmen und Mähren.

    Režisérka se s filmem přerušovaně mořila čtyři roky, zřejmě musela nasbírat až nebezpečné množství materiálu. Za takovou dobu lze od nabrané „hmoty“ ztratit odstup a topit se v ní. To se také děje, zhruba po hodině a čtvrt je cítit přešlapování, opakování. Myslím si, že Sklep je zázrak. Nechápou to a žasnou nad tím i samotní „sklepáci“. Neumějí – anebo spíše nechtějí – to analyzovat, umějí a chtějí to prostě jen žít. Oni totiž s důvěrou a suverenitou žijí přirozené principy jakéhosi vyššího řádu věcí, a tím ty principy zhmotňují, formulovala režisérka své vnímání Sklepa v rozhovoru pro Divadelní noviny. Pokud toto divadelnicko/životní naturščikovsko-pudovkinovství nenahlédneme zvenčí, neanalyzujeme je, nýbrž téměř výhradně je ukazujeme v jeho více či méně spontánních projevech, nemůže takové „ukazování“ vydat ve filmu na dlouho, protože logicky začne snímek přešlapovat odnikud nikam, počne se drolit v přehlídku rituálků a vnějškových tanečků, větších či menších ku­rio­zit a příznačností.

    Dabrowská se při ohledávání tajemství Sklepa omezila téměř výlučně na protagonisty divadla a jeho věrného vykladače a dokumentátora Jana Dvořáka. Nespřízněný hlas tam zastupoval jedině kritik a redaktor DN Vladimír Hulec, jehož vstup však vyzněl zmateně a záběry kamerou pro noční vidění, která sledovala publikum sklepácké Besídky na pražské Dobešce, včetně neodvázaného, většinou se nudícího Hulce, působily v jinak pamětnicko-střihové selance neústrojně; stejně tak hra na výzkum vedený řádně otitulovaným psychologem a jakoby zjišťující typického „sklepáka“. Film se tak štěpí mezi kroniku a koncept.

    Přece však se ten natahovaný snímek s pateticky vyznívající závěrečnou partií z hostování pražského divadla mezi českými vojáky v Afghánistánu (došlo k té akci předloni na podzim) dotýká u Sklepa něčeho podstatného, aniž to explicitně tematizuje. A to vytrvalosti a přátelství. Je prostě lidsky dojemné, pěkné, když David Vávra chodí po sklepních prostorách vilky, v níž s Milanem Šteindlerem v sedmdesátých letech začínali, a je vidět, že je to nadále jeho fyzický i duchovní prostor, že tam pořád má uskladněné své věci. Je lidsky silné, záviděníhodné, jak i po těch letech, v těsně předdůchodové fázi života, je otcům-zakladatelům spolu dobře, i když pokaždé není jednoduché spolu vyjít. Ostatně Václav Marhoul zmiňuje několik krizí, jimiž si Sklep prošel. Ale síla pospolitosti je v některých záběrech skutečně intenzivně přítomná, až se zdá, že u jistých členů Sklepa jim ty společné chvíle přinášejí nejšťastnější, respektive nejméně komplikované chvilky jejich existencí. To je samozřejmě na základě spatřených záběrů poněkud odvážné tvrzení, ale určité sekvence tento dojem vytvářejí. Například Tomáš Hanák před kamerou podotýká, že vlastně všichni lidé, kteří jsou mu nějak blízcí, se rekrutují ze sklepáckého okruhu, že odjinud vlastně lidi nezná. A to je asi také to titulní tajemství dokumentu Olgy Dabrowské, o tuto chemii mezi „sklepáky“ režisérce pravděpodobně šlo. A dá se říct, že se jí dotkla.

    Proto jsou pak tím spíš nadbytečná ta nakouslá hodnocení a kon­tex­tua­li­zo­vání ze strany Dvořáka a Hulce. V tom snímek zůstal ani ne na půli cesty, tudy se vydat prostě vůbec neměl. Měl zůstat – v kratší stopáži – klidně i „jen“ hodinové, u naprosté nereflexe, u evokace sklepáckého spolubytí. Vřazovat Sklep do kontextu pražského, potažmo českého divadelnictví jak normalizačního, tak polistopadového, to by totiž bylo na úplně jiný dokument, dozajista méně odvázaný a rozvolněnější, a možná i méně příjemný, protože střízlivé hodnocení Sklepa, respektive celé Pražské pětky, vlastně dosud nenastalo.

    Pak je tu ještě fakt, že ty poměrně velkolepé oslavy, jichž byl film Olgy Dabrowské součástí, se konaly u příležitosti pětačtyřicátin Sklepa. Neslušely by se uskutečnit spíše o pět let později? To si to za pět let budeme všechno připomínat znovu? Nastane další recyklace? Je v tom snad strach před běžícím časem, postupujícím stárnutím? Nelze to úplně vyloučit – vzhledem k úrovni skečové trilogie Böhmen und Mähren.

    Josef Chuchma

    Lidové noviny

    Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. Scénář a režie Olga Dabrowská, kamera Marek Diviš, hudba Ivan Acher. Česko, 2016, stopáž 100 minut.


    Komentáře k článku: Když nám je spolu tak hezky…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,