Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když je v Praze Fringe (No. 9)

    Poslední den jsem vyhledala ještě jedno dosud nenavštívené místo – zelený karavan na parkovišti nedaleko Divadla Kampa. A úplně na závěr jsem se vrátila pod střechu Malostranské besedy…

    Jedna z budoucích podob divadla

    Tato dáma se věnuje už patnáct let poradenství týkajícímu se marketingu a komunikaci. Repro Adeline van Lier

    Maličký zelený karavan společně se svou vlídnou majitelkou Holanďankou Nancy Wiltink lákal k posezení a popovídání. Tato dáma se věnuje už patnáct let poradenství týkajícímu se marketingu a komunikaci v oblasti umění a vedle toho organizuje nejrůznější site-specific vzdělávací akce. A ráda vypráví. Ale spíš než výdělek je to pro ní – jak se zdá – koníček.. Píše texty, které pak – jako za starých časů – vypráví lidem. Tím nejnovějším je Zwets.  Obvykle vypráví holandsky, po překročení hranic anglicky.

    Maličký zelený karavan společně se svou vlídnou majitelkou Holanďankou Nancy Wiltink lákal k posezení a popovídání. FOTO Prague Fringe

    Pozve nás tedy do svého útulného karavanu (jsme jen dvě posluchačky), který je i uvnitř celý zelený, s květovanými polštářky na lavicích podél stěn. A začne vyprávět. Přestavte si, že jsem dnes – v roce 2012 – osmnáctiletou dívkou, která právě ukončila střední školu. Oslovil mě jeden takový hodně zvláštní kluk, kterému říkáme Zwets (je to něco jako Mluvka). Je to podivín a vynálezce. Ukáže mi svůj vynález – maličké vozítko, miniaturní autíčko, které jezdí na květinový pohon. Naši vypravěčku sice Zwets neokouzlí, ovšem autíčko a jeho možnosti ano. A protože je dobrá podnikatelka, rozhodne se začít business. A my se s ní vydáváme do budoucnosti. Během let se jí podaří těmito malými vozítky zalidnit celou zeměkouli včetně Číny.

    Zwets se po letech znovu ohlásí a chce jí varovat před vedlejšími účinky vynálezu… Ale ona nedbá. Až po velmi dlouhém čase, kdy objemnou Zwetovu studii o vedlejších účincích hodila do řeky a on smutně zmizí navždy, začne se o věc přece jen zajímat. Její výzkumné oddělení z podkladů, které po něm zbyly, zjistí strašlivou věc. Že příroda je propojena v neviditelném systému a využíváním květinové energie pro auta se ztrácí energie jinde. Důsledkem toho je, že rostliny nejsou schopny se dále rozmnožovat. Z toho vyplývá nezadržitelné nebezpečí ekologické katastrofy, následný hladomor a zánik lidstva. Na závěr vypravěčka konstatuje, že se to zatím nestalo, ale co kdyby… A dá každé z nás semínko kouzelného stromu moranga, abychom je zasadili (tak uvidím, zda mi vyklíčí). I když je tato ekologická bajka velmi průhledným a jednoduchým podobenstvím (domnívám se, že je původně určeno především pro mládež), dobře se poslouchá. Možná, že právě v takových vypravěčích, kteří budou po vzoru středověkých potulných umělců brázdit zemi, je jedna z budoucích podob divadla.

    Navzdory sladkobolnosti přijatelné

    Trojice sester nabízí tři různé pohledy na život. FOTO Prague Fringe

    Naposledy zavítám do střešní galerie Malostranské besedy, kde jsem svou pouť po Prague Fringe 2012 začínala. Blood is Thicker Than Roswell (překládáno jako Krev není Roswell) je variací na téma „tří sester“, které se po letech sejdou, aby si vyjasnily nejrůznější traumata i dětské naděje. Svou apelativností a pozitivním laděním je příběh podobný vyprávění v Karavanu. Napsala jej mladá Američanka Page Petrucky, která hraje roli svérázné Tiny věřící na mimozemšťany. Je to celkem logické, protože ty holky vyrostly v Rosewellu v Novém Mexiku (jistě si vzpomenete na Akta X), kam se také vypraví na společný vzpomínkový výlet. Trojice sester nabízí tři různé pohledy na život. Zatímco nejstarší Gemma se po smrti maminky ujala její role, je (roz)vážná a věnuje se samým užitečným činnostem, Tina je tak trochu bláznivka poznamenaná vzpomínkou na otce, který prý kdysi spatřil UFO. Nejmladší Lina se svým životem ostře vyhraňuje proti nim. Je vystudovaná inženýrka, zabývá se kosmickým výzkumem a nemíní připustit existenci čehokoli neznámého mezi nebem a zemí. Takže je tu latentní konflikt, kterému společný víkend nijak neprospívá.

    Lina je prostě někde jinde. Přijela se pochlubit připravovanou svatbou a Tina jí prostě leze na nervy. Ale nenápadně se sem vplíží tragika – Tina navzdory své veselosti musí sestře svěřit to nejhorší. Možná se vidí úplně naposledy – má totiž rakovinu v pokročilém stadiu. Ano, samozřejmě, je to sentimentální. A samozřejmě to zmobilizuje sesterskou lásku a samozřejmě se ukáže, že existují věci mezi nebem a zemí, které se však odehrávají spíše v naší mysli a touhách než v reálném vesmíru kolem nás. Ale je to vtipně napsané, s velkou energií zahrané, a proto i navzdory americké sladkobolnosti přijatelné. Zkrátka taková příjemná tečka na závěr letošního Fringe Festivalu Prague.


    Komentáře k článku: Když je v Praze Fringe (No. 9)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,