Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vlídná nostalgie

    Semaforský titul Kdyby tisíc klarinetů je pro mnoho milovníků inteligentní zábavy spjat především s filmem Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka z roku 1964, jeho masová popularita poněkud zastiňuje existenci původní divadelní verze (Divadlo Na zábradlí 1958). Mnohé jevištní adaptace, kupříkladu inscenace Milana Schejbala v Horáckém divadle či Jana Vondráčka v Divadle pod Palmovkou, jsou vlastně variacemi na filmovou verzi, nikoliv na původní hru Jiřího Suchého s participací Ivana Vyskočila.

    Kdyby tisíc klarinetů

    Kdyby tisíc klarinetů v divadle Semafor (vpravo Jiří Suchý) FOTO DUŠAN DOSTÁL

    Jakýmsi komentářem k léty prověřenému titulu (a k jeho divadelní i filmové podobě) je „nová verze“, kterou Suchý se svými kolegy prezentuje na prknech Semaforu dnes. V poněkud ospalé vojenské posádce dojde k pověstnému efektu přeměny zbraní v hudební nástroje a tato situace se prolne s aktivitami potulných kumštýřů Artura (Jiří Suchý) a Zity (Jitka Molavcová). Základní protiválečná idea je prokládána řadou songů: písničky Šlitra, Suchého, Havlíka, v krátkém vstupu také Jaroslava Ježka, jsou ovšem vybrány dost překvapivě, ba rafinovaně, ozvou se starší, neprávem pozapomenuté kousky, také několik „povinných“ z filmové verze a rovněž pár čísel úplně nových. Na interpretaci se kromě hlavní dvojice podílí trio šarmantních dívek Jedličková-Hurábová-Tichá a dvojice poněkud méně výrazných, byť muzikantsky bezchybných mladíků Slováček jr. – Stejskal. Všichni zmiňovaní dobře zpívají a ovládají dechové nástroje. Dámy energicky vystřihnou chytlavou Havlíkovu „rozšupovačku“ Áda, Jitka Molavcová překvapí hořce vědoucí interpretací šansonu Láska, to jsou jen písmena (poprvé zpívala Ljuba Hermanová), s Jiřím Suchým předvedou pak výkon téměř oslnivý v náročném duetu Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Semaforský šéf filmem proslavené písničky básnicky upravil, především Terezu, a ze šansonu Choď po špičkách vytvořil novým textem Není snad těžké pochopit song protiválečný.

    Posezení v Semaforu, korunované oblíbenými bonusy Molavcová-Suchý a capella, působí hladivě vlídnou nostalgií, vkrádá se však do něho i znepokojivá, lehce nabádavá moralita.

    Semafor – Jiří Suchý (s hudbou J. Šlitra, J. Suchého, F. Havlíka a J. Ježka): Kdyby tisíc klarinetů. Režie a výprava Jiří Suchý. Premiéra 20. září 2013 (psáno z reprízy 16. ledna 2014).

    • Autor:
    • Publikováno: 17. února 2014

    Komentáře k článku: Vlídná nostalgie

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,