Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kdo dostane čtvrtý Ravenhillův kožich?

    Centrum současné dramatiky letos počtvrté udělí cenu za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu. Za rok 2013 bylo z více než devadesáti premiér v českých divadlech nominováno devět inscenací. Vítěz bude vyhlášen ve středu 28. května 2014 v pražském Divadle Komedie u příležitosti pražského hostování jedné z nominovaných inscenací – Můj romantický příběh ostravského Divadla Petra Bezruče. Předávání se opět osobně zúčastní britský dramatik Mark Ravenhill. Cenou pro vítěze je „kožich Marka Ravenhilla“, který zhotovila výtvarnice Veronika Richterová.

    Mark Ravenhill. FOTO archiv

    Mark Ravenhill. FOTO archiv

    Cena Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu je ocenění za počin v oblasti inscenování současné dramatiky pro česká divadla. Novým textem se rozumí takový text, který vznikl v období 10-ti let před příslušným udělením ceny. Oceněná inscenace je volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla, kteří zohledňují symbiózu kvalitního textu a kvalitu jeho inscenování. Rada sleduje i výsledky autorské či kolektivní tvorby, u nichž rozhoduje výsledný text a jeho přenositelnost mimo kontext konkrétní inscenace a poetiky divadla, pro nějž vznikal. Projekt Centrum současné dramatiky, v rámci něhož je cena udílena, založilo pod záštitou Václava Havla v roce 2010 Divadlo LETÍ.

    V předchozích ročnících získaly Cenu Marka Ravenhilla inscenace Komorní scény Aréna S nadějí, i bez ní v režii Ivana Krejčího, inscenace Činoherního studia Ústí nad Labem Hamlet je mrtev. Bez tíže v režii Davida Šiktance a inscenace Pražského komorního divadla Černé panny v režii Dušana D. Pařízka.

    Nominované inscenace na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2013:

    Divadelní společnost Masopust, Praha / Lenka Lagronová: Čupakabra (režie: Štěpán Pácl)

    Inscenace hry Lenky Lagronové Čupakabra, kterou napsala podle románu Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, přináší, vedle aktuálního a neotřele zpracovaného tématu ekologie a silného osobního příběhu nově přistěhovalé obyvatelky jedné příhraniční vesnice, především dokonale surreálnou atmosféru, balancující na hraně mezi hororem a groteskou. Vedle výtvarné a hudební složky je základním stavebním kamenem této poetiky herecký výkon Pavly Beretové v hlavní roli. (Marie Špalová)

    Divadlo LETÍ, Praha /  Saara Turunen: Králíček (režie: Natália Deáková)

    Králíček je bezesporu zajímavou hrou a již její uvedení na česká jeviště je počinem. Nominace je pak udělena zejména za jevištní dramaturgicko-režijní zpracování tohoto textu, které se úspěšně vypořádalo s úskalími finského textu (jistá tendenčnost), nápaditou režii a skvělé herecké výkony všech představitelů, zejména Pavly Beretové. (Vladimír Čepek)

    Divadlo F. X. Šaldy, Liberec /  Tomáš Dianiška: LSDown (režie: Braňo Holiček)

    LSDown, thriller o muži, který shlédl příliš mnoho, je dalším textem Tomáše Dianišky uváděným v Malém divadle v Liberci. Jde o hru, která je inspirována životem a skutky Timothyho O´Learyho, která je ale zároveň svébytným zpracováním daného tématu a přesahuje běžný životopisný příběh. Vypovídá o rozporech mezi svobodou a snahou řádu spoutat svobodné myšlení a zároveň o odpovědnosti člověka a hranicích lidské svobody ve vztahu k druhým. Pozoruhodná je režie Braňo Holička i celkové herecké zpracování. Nominace na Cenu Marka Ravenhilla je udělena i s přihlédnutím k dalším novým hrám, které pravidelně v Malém divadle vznikají (Mickey Mouse je mrtvý, Googling and Fucking). (Vladimír Čepek)

    HaDivadlo, Brno / Wolfram Lotz: Velemarš (režie: Filip Nuckolls)

    Politicky nekorektní – protože dada – hra německého dramatika je v Brně umocněna částečným dramaturgicko-režijním posunem do českých reálií. A tak stejně neuvěřitelně jako Bakunin střídá televarieté, střídá Prométheus Fischera s Klausem. Otázka, zda je Lotzovo „nemožné divadlo“ v HaDivadle možné či ještě nemožnější, je bezpředmětná – kontinuita nejen občansky odvážné dramaturgie této scéně sluší, synergie textu a inscenace je nastavena na maximum a divák se tu překvapivě nebojí ani „intelektuálna“ ani „umění“. Oproti dada panujícímu v okolním světě aspoň jedna z mála uklidňujících zpráv. (Martina Černá)

    Jihočeské divadlo, České Budějovice / Neil LaBute: Pravé poledne (režie: Martin Glaser)

    Inscenace Jihočeského divadla Pravé poledne je příkladnou ukázkou režijní i dramaturgické péče o současné drama. Inscenaci dominuje vynikající – a neprávem opomenutý – herecký výkon Ondřeje Veselého v hlavní roli. Moderní drama se stalo v době, kdy budějovickou činohru profilovali Olga Šubrtová a Martin Glaser, nedílnou součástí tamějšího repertoáru v míře pro česká regionální divadla nebývalé; tato nominace je pak toho logickým důsledkem. (Daniel Přibyl)

    Palác Akropolis, Praha /  ČEZko Forever / Skutečná událost (režie: Petr Boháč)

    Inscenace Petra Boháče se dokázala vyhnout bolestnému neduhu podobných projektů, reagujících na aktuální společenská témata. Totiž již dopředu tvůrci vytvořenému názoru na věc, z něhož pak vyvěrá pro diváka nijak zábavná dogmatická dialektika stoprocentně dobrého a stoprocentně zlého. Autoři samozřejmě mají svůj osobní postoj, ale nevnucují nám ho s násilnou sugestivitou, která nudně přesvědčuje přesvědčeného. Poměrně nápaditou divadelní formou naopak dovedou diváka k dalším otázkám, z nichž tou nejdůležitější je: Do jaké míry a s jakou osobní zodpovědností mohu oponovat společenským institucím, snažícím se mi nadiktovat smysl života. Nadčasové, palčivé, bez jednoznačně odpovědi. A takové divadlo je to nejlepší. (Vít Pokorný)

    Divadelní spolek Kašpar, Praha / Mark O´Rowe: Terminus (režie: Marek Němec)

    V inscenaci pozoruhodné básnické hry s prvky magického realismu se šťastně setkalo silné herecké obsazení s režijním citem Marka Němce, který (ač je známý hlavně jako herec) výrazně překračuje rámec tzv. hereckých režií a pomocí zdánlivě bezděčné, nekřiklavé sítě symbolů a náznaků (od proměnlivého významu rekvizit po paralely v mizanscénickém řešení některých situací) posiluje vyznění textu. (Michal Zahálka)

    Divadlo Petra Bezruče, Ostrava / D. C. Jackson: Můj romantický příběh (režie: Daniel Špinar)

    Můj romantický příběh je ukázkou režijně úsporné, jednoduché, přitom ale chytře nastudované inscenace hry, kterou by bylo možné označit za „dobře napsanou“ moderní komedii. Velký prostor dostává především dvojice protagonistů – a Tereza Vilišová i Ondřej Brett jí dokázali příkladně využít. Hrají s obrovskou energií, skvěle komunikují s publikem a s neobyčejně silnou dávkou ironie i sebeironie předvádějí, jak směšné a zároveň směšně snadné může být obelhávání sebe samých. (Vladimír Mikulka)

    Národní divadlo, Praha / Lenka Lagronová: Z prachu hvězd (režie: Štěpán Pácl)

    Ve hře Z prachu hvězd Lenka Lagronová nezapře svůj charakteristický básnivý styl, nicméně své oblíbené téma uzavřeného domácího, povýtce ženského světa, jemuž dominuje konfliktní vztah dcery s matkou, zde zpracovává do tradičnějšího dramatického tvaru, srozumitelnějšího širšímu publiku a obohacuje ho o nadhled a leckdy až cynický humor. Režie Štěpána Pácla v tom nejlepším slova smyslu slouží textu a vede k herce k propracovanému a mnohovrstevnatému ztvárnění postav tak, aby vyniklo univerzální téma lidské touhy po intimitě, která by překonala pocit osamění jednotlivce. (Tereza Sieglová)

    Rada Ceny Marka Ravenhilla pracovala v roce 2013 ve složení:

    Martina Černá, vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce a PR, Institut umění – Divadelní ústav

    Tereza Sieglová, kritička

    Marie Špalová, dramaturgyně, Divadlo LETÍ

    Vladimír Čepek, ředitel, Činoherní studio Ústí nad Labem

    Vladimír Mikulka, kritik

    Vít Pokorný, kurátor Divadelního oddělení, Národní muzeum

    Daniel Přibyl, umělecký šéf, Městské divadlo Kladno a Divadlo Lampion

    Michal Zahálka, kritik

    Jan Žůrek, dramaturg festivalu, Divadelní Flora Olomouc

    Slavnostní vyhlášení a předání Ceny za účasti Marka Ravenhilla proběhne 28. května 2014 od 19.00 v Divadle Komedie v rámci pražského hostování nominované inscenace Divadla Petra Bezruče Můj romantický příběh.

    Další nominované inscenace v květnu 2014:

    Divadelní spolek Kašpar, Terminus: 14. 5. – 19.30, Divadlo v Celetné

    Divadlo F. X. Šaldy, LSDown: 29.5. – 19.00, Malé divadlo Liberec

    Divadlo LETÍ, Králíček: 14.5. – 20.00, Studio Švandova divadla

    Masopust, Čupakabra: 11.5. – 19.00, Divadlo Na zábradlí (Eliadova knihovna)

    Národní divadlo Praha, Z prachu hvězd: 3.5. a 24.5.: 19.00, Divadlo Kolowrat

    (Ostatní nominované inscenace – Velemarš, ČEZko Forever/Skutečná událost a Pravé poledne byly již staženy z repertoáru.)

    ///

    Centrum současné dramatiky

    Od ledna 2010 Divadlo Letí realizuje pod záštitou Václava Havla projekt s názvem Centrum současné dramatiky, na kterém spolupracuje s dalšími partnery, jako jsou Institut umění – Divadelní ústav, Švandovo divadlo, HaDivadlo a další. Cílem projektu je podpora vzniku nové dramatiky, podpora nových inscenací současné dramatiky, cirkulace textů, autorů, tvůrců a inscenací v rámci EU, teoretická reflexe současné dramatiky a propagace současné dramatiky mezi veřejností. Projekt Centra současné dramatiky se rozvíjí v několika programových liniích. Jednou z hlavních aktivit je podpora autorských rezidencí pro konkrétní divadla. V rámci projektu dále vznikají inscenace a inscenační skici, jak v produkci Divadla Letí, tak i v koprodukci s dalšími divadly. V rámci projektu se také utváří „Klub s vášní pro nové hry“, volné sdružení divadel, která se ve své dramaturgii a inscenační praxi věnují současné české a světové dramatice. K jeho hlavním cílům patří: spolupráce při vývoji současných dramatických textů a jejich inscenování; přehlídka inscenací současné dramatiky; spolupráce při dalších formách propagace současné dramatiky; udělování ceny za inscenaci nového textu.

    • Autor:
    • Publikováno: 26. března 2014

    Komentáře k článku: Kdo dostane čtvrtý Ravenhillův kožich?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,