Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kde Shakespeare můj? Už jde…

    Tak nazvali v Divadle Husa na provázku celodenní oslavu narozenin Milana Uhdeho. Nastanou sice až koncem července, ale to budou v divadlech i v redakci Divadelních novin prázdniny. Oslavenec si dokonce musel odskočit na jinou oslavu svých narozenin, i jiní si tedy přichvátli. Když už se muselo slavit v předstihu, bylo vhodné uspořádat holdovací den v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Pod balkon divadla přišli Uhdemu zazpívat také umělci brněnské opery sbor Proč bychom se netěšili, bylo to moc pěkné. Na dvoře divadla byl z praktikáblů sestavený velký stůl, u kterého se o přestávkách posedávalo, nalévalo víno, podávala gulášová a špenátová polévka. Byl pokrytý sladkými jablky a ozdobený papírovou hlavou oslavence opřenou o obří Mozartovu kouli. Petr Oslzlý u něho pronesl „Laudatio jako víno“, při té příležitosti zavzpomínal, jak to tehdy při vzniku „Provázku“ bylo. Hlavně však u stolu Uhde přečetl začátek své nové hry Mariina volba. Pozoruhodný text v poutavé interpretaci autora, veršovaný, vycházející z poetiky barokního sousedského divadla na biblické téma, ale rafinovaný, plný citátů a nelítostný k iluzím, pokud bychom si je snad ještě o světě dělali.

    V různých prostorách divadla se převážně formou scénických čtení připomněly Uhdeho texty Prodaný prodaná, Pán plamínků a Zázrak v černém domě. Skončilo se představením obnovené inscenace Leoš aneb Tvá nejvěrnější, po kterém si oslavenec vychutnal ovace vyprodaného hlediště. Bylo poučné vidět řadu Uhdeho prací, každý kus formálně jiný, všechny však stejné umanutou snahou autora dobrat se pravdy, padni komu padni, a vykřičet ji do světa. Oslava začala příznačně představením Opice v menažerii, vlastně dramatizací Uhdeho vzpomínek na dětství, které Uhde následně doplnil sebezpytnou sžíravou vzpomínkou na toho naivního manipulovatelného kluka z hodně složité rodiny. Pokud někdo bude chtít napsat Uhdeho životopis, neměl na oslavě chybět. Režiséři Juraj Nvota, Michal Hába a Akram Staněk po svých inscenacích pronášeli přípitky, jen Břetislav Rychlík chyběl, protože režíruje na Ukrajině Havla. Vladimír Morávek to všechno pozoroval a manipuloval zpovzdáli. Slunce pálilo a oslavenec mi připadal ze všech nejméně unavený. Hezká oslava!


    Komentáře k článku: Kde Shakespeare můj? Už jde…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,