Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kašpar, bezvadné fóry a prvotřídní kuplety

    Jako „uctivý remake“ charakterizuje reklamní slogan na plakátu novinku divadla Kašpar. Jde o čerstvou jevištní podobu legendárního semaforského titulu Jonáš a tingl-tangl. Patřím k pamětníkům (premiéra kusu byla 1962, derniéra 1967) a jonášovské písničky i repliky znám téměř nazpaměť jako řada mých vrstevníků. Zvědavost na ztvárnění slavné dvojice Suchý plus Šlitr hercem Petrem Lněničkou a klavíristou Zdeňkem Dočekalem byla tedy převeliká, koneckonců i na režijní vklad Jakuba Špalka.

    Zvědavost na ztvárnění slavné dvojice Suchý plus Šlitr hercem Petrem Lněničkou a klavíristou Zdeňkem Dočekalem byla převeliká… FOTO MICHAL HLADíK

    První minuty si původní interpretací ovlivněný divák musí nutně zvykat, aby celkem brzy mohl konstatovat, že to možná vůbec nebude špatný večírek. Petr Lněnička Jiřího Suchého nijak nenapodobuje, místo jeho jadrné pregnantnosti nabízí civilně úsporný, a přesto kabaretiérsky účinný šarm. Jeho pobyt na jevišti se vyznačuje téměř ležérní suverenitou, ale také sympatickým kontaktem s publikem, při němž však herec netlačí na pilu. Při interpretaci „prvotřídních kupletů“ je sice občas intonačně nejistý, vyvažuje to však dobrým vkusem a důrazem na textové kvality songů. Jeho „rovné“ zpívání některá čísla poněkud ochudí ve vyznění (Zlá neděle, Klementine), zato písničky s rafinovanějším příběhem interpretuje obdivuhodně. S půvabem předvede vetešnickou Koupil jsem si knot a suverénně vypointuje namlouvací valčíček Motýlek – Chodila před léty skromně a s ofinou. I tolikrát ohranému Tulipánu (je dokonce v čítankách) vtiskne nový půvab a zazpívá ho vroucně a s přesným timingem.

    Klavírista Zdeněk Dočekal je v několika šlitrovských číslech muzikantsky bezchybný, pánové s jemným smyslem pro gradaci předvedou i slavnou sérii „nepovedených“ anekdot o slečně, která v parku (ne)hraje na klavír. Pavel Husa „tvrdí muziku“ na basu a Klára Böhmová je za bicími, muzikalitou se vyznačují i obě girls (Adéla Petřeková, Veronika Němcová). Špalkova režie servíruje jenom pár scénických situací (právě za pomoci zmíněných dam), nenápadné výjevy nabízejí decentní tingltanglovou rozvernost. Poté, co se Jonáš po zkrácené verzi původního leporela s publikem rozloučí, následuje ještě přídavkový set, hudebně zvládnutý, i když se nemůže měřit s originálními verzemi. Zde, myslím, je poněkud nadbytečně zařazena písničková anekdota Amfora, lexikon, preparát, která bez šlitrovské intonace v důrazných přípodotcích ztrácí smysl. Za záslužné naopak považuji zařazení méně hraných kousků V kašně a Golem. Finále patří náročnému číslu Haleluja z Dobře placené procházky, uplatní se vokál obou dívek i Dočekalovo přesné frázování v nejnáročnější, synkopické pasáži songu.

    Při příjemné produkci, která v nejsilnějších momentech přerůstala v silný zážitek, jsem s radostí zjistil, že mladší část publika, které dílo Suchého a Šlitra tak dobře nezná, reagovala se smíchem nejen na „seriál“ o slečně v parku, ale i na vtipně invenční rýmy a pointy písňových textů.

    Kašpar / Divadlo v Celetné – Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Jonáš a tingl-tangl. Režie Jakub Špalek, výprava Radka Josková, choreografie Michaela Váňová, dramaturgie Lenka Bočková. Premiéra 20. ledna 2017. (Psáno z reprízy 10. února 2017.)

    • Autor:
    • Publikováno: 21. února 2017

    Komentáře k článku: Kašpar, bezvadné fóry a prvotřídní kuplety

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,