Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2019

ročník 25
19. 2.–4. 3. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Samožerný Klaus a výcvik okamurovců

    První autorská práce Davida Drábka na scéně Rokoka pojmenovaná Kanibalky: Soumrak samců nabízí příležitost dosyta se „sluníčkářsky“ vysmát narcismu bývalého prezidenta nebo hlouposti zmanipulovaných vyznavačů kultu Tomia Okamury. Přesto bychom se měli zdráhat nazvat ji přímo politickou satirou. Přináší totiž i zprávu o zmatených lidech v nezadržitelně se zvrhávajícím světě. Groteskní obrazy vyvolávají kromě smíchu i mrazivou závrať – jako když se kocháme pohledem do propasti.

    Drábkovy Kanibalky si groteskně utahují z prezidenta Klause i ze zfanatizovaných stoupenců Tomia Okamury FOTO MARTIN ŠPELDA

    Drábek se v posledních letech svého angažmá v Klicperově divadle více než psaní věnoval přepisování známých látek (Tři mušketýři, Čtyřlístek, Netopýr, Sen noci svatojánské). Pro Rokoko po několika jalovějších letech konečně zas napsal a zrežíroval původní text. Navázal na úctyhodnou řadu divácky úspěšných her, v nichž se snoubí bujné nápady s bizarnostmi, dětinsky obžerná fabulace s působivými surreálními obrazy, vtip, banalita, dojetí i kýč. Některá z jeho obsedantních témat se v Kanibalkách přirozeně vracejí: ambivalence pohlaví, mindráky z nenaplněných snů a trapný životní úděl outsiderů.

    Obskurní společenskou realitou dnešních dnů v Kanibalkách provází dvojice detektivů, která převrací stereotypy televizních seriálů naruby. Kriminalista v kožené bundě je změkčile empatický a říká si Diana (Jiří Hána), neboť právě prochází přeměnou pohlaví, zato jeho chlapsky otrlá blonďatá parťačka Iggy (Vanda Hybnerová) nejde pro slovo, ránu ani láhev vodky daleko. Ujeté bojovnice s panoptikálním zlem dobře zapadají do vykloubeného světa hry, ačkoli jejich bezprostřední glosy svědčí o zdravém rozumu; autor si je zvolil za své mluvčí.

    Hána i Hybnerová se dokázali vyhnout povrchním charakteristikám a s nadhledem a vtipem vtiskli postavám uvěřitelnou lidskost. Pro inscenaci je to důležité. Prostřednictvím Dianky a Iggy totiž vášnivý uživatel Facebooku, sběratel internetových bizarností i pozorovatel politické scény David Drábek ukazuje nejrůznější (v Kanibalkách přirozeně hyperbolizované) podoby zla. Ať už jde o vnucování bárbínovské vizáže malým holčičkám, vraždu pěti Arabů, nebo výcvik dobrovolníků v táboře inspirovaném okamurovskou protiimigrační rétorikou.

    Drábkovi se podařilo rozptýlit obavy, zda si ve svém žánru porozumí s místními herci. Jeho razantní a sebevědomá režie je příjemným překvapením. V první polovině inscenace naštěstí vycházejí i místa, jejichž humor je extrémně choulostivý, jako je terapeutické sezení mužů v různých fázích proměny v ženy. V morbidně groteskní nadsázce se také objeví šokující scéna autokanibalských praktik, jež provozuje „samožerný“ Václav Klaus starší, ohromujícím způsobem ztvárněný Pavlem Juřicou. Výstup je řádně nekorektní, jde ovšem „jen“ o zlý sen Iggy.

    Scény z výcvikového tábora domobranců už více sázejí na jistotu, nebezpečně si hrají s trapností a občas jsou ve zpodobení Okamurových příznivců až příliš doslovné nebo komentující (obhajoba Bílého jezdce). Postupně také mizejí kouzelné vpády surreálna, jež Iggy přičítá své zálibě v alkoholu. Je to škoda, protože příjemně odlehčovaly situace, kdy začal hrozit doják nebo „vážné“ poselství. V Kanibalkách totiž jde, navzdory bičování politických zvrhlostí, ze všeho nejvíc o svérázně zakuklenou moralitu.

    Jako autor Drábek až na malé výjimky bytostně tíhne ke šťastným koncům a někdy zkrátka přešlápne do banality a kýče. Nemá cenu mu to vyčítat. Píše o tom, co se ho dotýká, o čem přemýšlí, čemu se směje. Fascinují ho bizarnosti, absurdity, anomálie, ale je mu vlastní také empatie a soucit s postavami. V tom je autentický a osobní (někdy až moc). Pražská divadelní scéna hladoví po tomto typu divadla přímočaře dávajícím najevo politické či občanské postoje a David Drábek je už značka, od které se očekává určitý typ divadelního zážitku. Svědčí o tom i beznadějně vyprodané reprízy Kanibalek.

    Městská divadla pražská, Divadlo Rokoko – David Drábek: Kanibalky: Soumrak samců. Režie David Drábek, dramaturgie Daniel Přibyl, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Michaela Horáčková Hořejší, hudba Darek Král. Premiéra 20. října 2018.


    Komentáře k článku: Samožerný Klaus a výcvik okamurovců

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,