Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Just píše Rejžkovi

    Milý Honzo,

    zarazila mě Tvá věta o dvouhlavém vedení Lidových novin (šéf a šéfredaktor) a že Ti chybí už jen umělecký šéf (ten tam snad zaplaťbánbu ještě je, je to J. P. a vede pořád asi nejlepší deníkovou kulturní rubriku, nebo už ne?). A taky že Ti chybí šéf baletu (ten tam fakt schází, to máš recht, těžko ho může svými piruetami nahradit Jana Machalická). Mně v té sestavě zase chybí kreativní ředitel, to mě úplně rozhodilo, to je neodpustitelný demokratický deficit – jak chtějí proboha konkurovat jiným mediálním hráčům, když se nezmůžou ani na kreativního manažera, natož kreativního ředitele mediální divize? Teprve takovéto trojhlavé mediální tele by dokázalo vyplnit předmětný segment na trhu, jinak nemají šanci, to jim tedy vyřiď.

    Vladimír Just

    Zato mě potěšila zpráva o národním obrození, jež registruješ na svých cestách, kde po způsobu rockového Pátera Vrby roznášíš kulturu do odlehlých míst. Nejlepší je na tom zjištění, zažívám to občas sám při putování s Floskulemi, že tam ta kultura i bez nás už je, a má se k světu (festival černohorské kinematografie – co o tom tady víme?). Čili to vzájemné obohacování, porážení namyšleného pražského dacana v sobě. Při Tvé zmínce o osvíceném Vsetíně mi naskakují vzpomínky na doby, kdy jsem ve svém minulém (klaunském) životě s bratrem Jiřím pravidelně brázdil zemi do stejných míst. A Vsetín – ač sousední ValMez měl hezčí zámek a v něm snový klub – měl sice klub v socrealistickém paneláku, i vnitřek se táhl jak nudle a sloupy bránily vidět, zato však měl v té vždy po střechu narvané nudli zlaté publikum (vnímavé, gramotné, čtoucí nuance a podtexty slovního humoru, o nichž jsme ani sami nevěděli). Srovnatelné to bylo snad jen s brněnským klubem Křenová, libereckým Experimentálním studiem a Jeseníkem: tam měli nezapomenutelný klub v bývalé Katovně (Klub SSM Katovna, to, uznej, nemělo chybu – ještě tam něco takového je?). Kam se na tyhle diváky a jejich neokázalou kulturnost hrabala Praha, Plzeň nebo Ostrava! Příslovečné lopaty v portálech, které Jiří Voskovec přátelsky předhazoval i v emigraci Járovi Kohoutovi, jeho divadlu a pointám jeho humoru, bylo nutno nechat v Praze. A vždycky po představení setkání dlouho přes půlnoc, výměny samizdatů a pouštění „demo-kazet“ Kryla, Hutky, Merty, Plastiků. Dělo se to na Vsetíně zpravidla v bohémském ateliéru všeuměla Františka Segrado, plným soch, sítotisků a obrazů; ještě když toto píšu, dívám se na dvě jeho krásné grafiky z těch let, s „orwellovským“ datem 1984 (ano, to je ten samý Segrado z Dobrohoště, Čechomoru a Veselé bídy, ale taky z Gombárova/Světlé Crashe u potoka, a bohužel i z Kudykamu – to jsou, Vaňku, paradoxy!). Ale to jsem zase zabředl do dědových vyprávěnek pro vnoučata, rychle k dnešku!

    Fascinuje mě víc a víc úroveň kritiky, a to i v té nejlepší deníkové rubrice, ba i v těchto nejlepších ze všech Divadelních novin (o těch ostatních včetně webových rychlošaldů škoda slov). Když pominu slovní uniformy, většina by i věcně nemohla projít u nás na semináři ani studentům prvního ročníku. Kolik už jsem například přečetl kritických splachů na vinohradského, mimochodem nejednoznačného, Hašlera (ano, to je to představení, v němž tvůrci 2x, v programu i z videoprojekce, publikum vyzvou, aby při Naší písničce české povstalo jako při hymně, a pak se dojímají nad tím, že ono vskutku povstane). Ani jeden kritik se však neuráčil registrovat faktografické boty v datech, záměnách divadel i osob, a to u Kohouta i v programu. Nebo: kritik vyhodí z rukávu tezi, že Dobrého Tartuffe je Orgonův užitečný idiot. Tím na sebe prozradí dvojí. Neví nic o obsahu fráze, ani figury. Je-li kdo už u Molièra (a to ani sám pan Nebeský nemohl změnit, jakkoli hrdinu nechá zastřelit, což je nápad ještě pitomější než Molièrův zásah krále) užitečný idiot, pak je to Paní Pernellová či Orgon, ale nikdy Tartuffe! (To je, jako by napsal, že užitečným idiotem byl sám autor výroku Lenin). O Tebou v závěru nadhozeném Janu Grossmanovi, neb je to velké téma, až příště.

    Tvůj VJ


    Komentáře k článku: Just píše Rejžkovi

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,