Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritik Lab

    Josef Florian a jeho rozporuplná říše

    Horácké divadlo v Jihlavě se ve třetí premiéře sezóny navrátilo k dramaturgické linii věnované významným osobnostem spjatým s Vysočinou. Po Bohuslavu Martinů nebo Janu Zahradníčkovi se v inscenaci Poklekni před duší zaměřilo na Josefa Floriana, katolického myslitele a především vydavatele – ve Staré říši založil nakladatelství Dobré dílo, okolo nějž se shromáždil okruh předních českých spisovatelů (např. Jakub Deml, Josef Čapek, Bohuslav Reynek či zmíněný Jan Zahradníček). Svérázný Florianův svět zhmotnil režisér Martin Františák v inscenaci svého vlastního textu, jejž napsal přímo pro jihlavskou scénu.

    Neoblomně prosazovat své představy. Josefa Floriana hraje Jakub Škrdla, jeho ženu Františku Lenka Schreiberová, v pozadí František Mitáš jako Léon Bloy FOTO IGOR STANČÍK

    K mikrofonu na forbíně před staženou oponou přistupují dva energičtí staří páni. Budeme vám vyprávět o našem tatínkovi, říkají a představují se jako Florianovi synové – Gabriel a Jan (Josef Kundera a Milan Šindelář). Sám tatínek na ně po krátkém úvodu volá, jako v jejich dětství. Opona se rozhrnuje a vstupujeme do Florianovy říše.

    Františák, který se ve své tvorbě pravidelně zabývá českým venkovem a folklorním prostředním, vychází v nové hře z autentických textů a výpovědí. Zdrojem mu byly mimo jiné rozhovory, které s Gabrielem a Janem pořídil Aleš Palán (vyšly knižně pod názvem Být dlužen za duši v roce 2007). Dále cituje například Florianova vyjádření k různým autorům či jeho korespondenci s francouzským filosofem Léonem Bloy, jehož myšlenky Floriana ovlivnily a kterého překládal do češtiny. Tento textový materiál Františák zakomponoval do bohatého sledu obrazů z Florianova života, zobrazujících jak jeho aktivity spojené s nakladatelstvím, tak rodinný život či vztahy s dalšími osobnostmi; prostor dostávají především Otokar Březina (Stanislav Gerstner), mladý Jan Čep (Michal Kraus) či Bohuslav Reynek (Zdeněk Stejskal) se Suzanne Renaud (Šárka Čermáková).

    Inscenace kombinuje faktografické a v podstatě edukativní pasáže dokumentující Florianův život s introspektivními duchovními momenty, jejichž atmosféru dotváří hudba Ivana Achera pracující i s lidovými a spirituálními motivy. Scéně tvůrčího dua Horký stín (Jaroslav Čermák st. a Hynek Petrželka) dominuje masivní bílá stěna zdvihající se do výšky z bílé plochy jeviště. Zejí v ní dva výklenky, menší krychlový vpravo je snad prostorem posvátným – na začátku v něm klečí postava světice odkazující ke zjevení Panny Marie ve francouzské La Salettě, jež Floriana zásadním způsobem ovlivnilo. Druhý, větší výklenek umístěný níže vlevo je hojně využívaný jako vstup na scénu, poskytuje prostor nadhledu a zároveň odstupu od dění na přední otevřené ploše. Aby se do něj herci dostali, musí zdolávat zaoblenou šikmu, po níž také často kloužou dolů. Toto řešení sice dobře podtrhuje motiv náročného zdolávání životních překážek, v mnoha okamžicích ale také omezuje herce v pohybu, a zdržuje tak jevištní akci. Jako celek minimalistická scénografie evokuje čistou stránku papíru, zároveň má v sobě pevnost a neoblomnost.

    Josef Florian (Jakub Šrdla) symbolicky balancuje na glóbu života mezi povznášejícím životním posláním a přízemními existenčními starostmi FOTO IGOR STANČÍK

    Neoblomná je i složitá osobnost Josefa Floriana, již ve ztvárnění Jakuba Škrdly formuje především odhodlání žít podle vlastního přesvědčení, ale i hluboká duchovnost. Inscenace zobrazuje jeho konflikty se společností, kterou reprezentují postavy v černých oblecích s černými deštníky, stylizované až do směšných postaviček, proti nimž stojí živelný Florian v jednoduché hnědé bundě. Odmítá posílat svých dvanáct dětí do školy a oddaně podporuje radikálního myslitele Léona Bloy (František Mitáš). Jejich osobní setkání ovšem končí rozčarováním, Bloy odmítá pozvání na Moravu a nechává se pohltit mechanicky modlícím se davem měšťáků, proti jejichž způsobu života sám vystupoval.

    Vydavatelské činnosti se Florian oddává s energickým zaujetím, za vydatné pomoci Jakuba Demla (Ondřej Šípek) – ovšem pouze dokud se nevystupňují konflikty mezi nimi. Nejrozporuplnější je ovšem jeho vztah k rodině, inscenace Floriana rozhodně neglorifikuje, ale ukazuje ho i jako velmi autoritativní až bezohlednou hlavu rodiny. Jako tichá, ale stálá opora ho doprovází jeho žena Františka (Lenka Schreiberová), kterou například bez váhání nabídne Léonovi Bloy jako služku do domácnosti, aniž by k tomu ona cokoliv řekla. Přesto ho oddaně podporuje a nikdy nedá najevo, že by s ním nechtěla žít. Nejednoznačnost ústřední postavy přímo tematizuje například scéna, v níž se objevuje několik Florianových dětí. Stěžují si, že se před ostatními dětmi stydí za své oblečení, jsou terčem jejich posměchu a že je tatínek přísný. Popisují i jeho vztah k mamince Františce, která je podle jejich slov v domácnosti na posledním místě a jen tiše snáší Florianovu výbušnost. Také dospělí synové Gabriel a Jan k tomu mají s odstupem co říci. Tatínek je láskyplný, hodný, říká Gabriel, těšící se ze vzpomínek na dětství. Není, odporuje však okamžitě jeho bratr Václav, zastupující upřímný, neidealizovaný dětský pohled.

    Františák pojednává Floriana jako komplikovanou, rozporuplnou, ale také inspirativní osobnost, jako podivína dělajícího si věci po svém. Komplikovaná, rozporuplná a inspirativní je však i sama inscenace. Nabízí plastický pohled do protagonistova světa a případné hodnocení složité osobnosti přenechává divákovi. Úkol to však není vůbec jednoduchý, neboť v množství informací, odkazů a jinotajů se člověk nepříliš obeznámený s tématem může na první zhlédnutí snadno ztratit.

    ///

    Horácké divadlo Jihlava – Martin Františák: Poklekni před duší. Režie Martin Františák, dramaturgie Jaroslav Čermák ml., scéna Horký stín (Jaroslav Čermák st. a Hynek Petrželka), kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Ivan Acher. Premiéra 16. října 2021 (psáno z reprízy 23. října).


    Komentáře k článku: Josef Florian a jeho rozporuplná říše

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,