Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Jiří Rajniš jr.: Považuji si angažmá v Semperově opeře

     

    S Jiřím Rajnišem juniorem jsme hovořili před dvěma a půl lety (DN 2015/2) o tom, jak zběhl z HAMU na prestižní školu v USA a odtud na zkušenou do německých divadel. A o tom, jak zakotvil v Landstheateru v Coburgu. Od letošní sezony přesídlil do Drážďan.

    Co vám přineslo angažmá v Coburgu?

    Měl jsem štěstí na lidi, kteří mě poslali správným směrem, to jest začít na menší scéně a s každou rolí ve správně voleném repertoáru získávat jistotu. Uměleckou i existenční! Tak tomu dřív bývalo i v České republice. V Coburgu jsem za čtyři roky odzpíval přes pětadvacet rolí, měl jsem možnost otrkat se také v muzikálu, v operetě, v písňových recitálech. To je k nezaplacení a velmi si toho vážím.

    Končil jste tam jako Harašta v extrémně kontroverzní inscenaci Příhod lišky Bystroušky, co se tam dělo?

    Musím říct, že jsem byl rád, když inscenace skončila. Příběh byl vzhůru nohama a ještě k tomu morbidní, Revírník všechny postavy pozabíjel a nakonec spáchal sebevraždu. Zpívalo se německy. Ještě že to moc českých diváků nevidělo, pozvat někoho z Moravy by mi bylo vysloveně stydno.

    Současnou režisérskou operu neuznáváte?

    Nedělat operní divadlo „klasicky velkovýpravně“, jak přece většina titulů vyžaduje, považuji od režisérů za totálně laxní a lenivé. Vzpomínám na dokonalé inscenace minulosti, třeba Franka Zeffirelliho – jeho Bohéma byla bezkonkurenční. Ale vzpomínám i na Rigoletta režisérky Inge Švandové-Koutecké v Opavě. Šlo se do hloubky v intencích autora, co příběh a poznámky v libretu vyžadovaly. Nespokojím se s jednou židlí z night clubu a plechovými deskami od garáže v plesové scéně La traviaty. Jenže tak se to bohužel dělá v devadesáti procentech případů po celém světě. Coby vystudovaný činoherec mám k režii blízko a možná to zkusím v opeře uplatnit.

    To jste ale v Německu asi nešťastný, ne?

    V žádném případě! Momentálně jsem v Drážďanech vůbec nejšťastnější umělecky i existenčně. Vždyť Německo je „Mekka funkční operní industrie“. A nedělají se tu jen režijní zhůvěřilosti, v Semperově opeře se hrají i desetiletí staré inscenace. Je tu prostě široký výběr možností pro široké publikum.

    Od sezony jste angažován v prestižním souboru Semperovy opery v Drážďanech. Na jak dlouho a v jaké pozici?

    Dostal jsem dvouletou smlouvu v Junges Ensamble a moc si považuji být součástí jednoho ze sedmi nejprestižnějších operních domů. „Mladý ansámbl“ má pěvci pomoct prosadit se ve velkém operním světě – momentálně je nás tu osm. Většinou tu však dobrý pěvec přejde do stálého angažmá. A od začátku nás obsazují do menších, středních, ale překvapivě i hlavních rolí v běžném repertoáru. Debutoval jsem tu spíš činoherní rolí Prvního kněze v Kouzelné flétně a hned poté dostal menší dvojroli řeckého vojevůdce a trojského vojáka v hodně obtížné opeře Hectora Berlioze Trojané.

    To jste stihl za první dva měsíce. Co vás čeká dál?

    Zařadili mne letos do šesti produkcí, což prý se tu často nestává. Vzali v úvahu, že už mám za sebou značnou praxi. Především mě čeká Schaunard v pětatřicet let staré inscenaci Pucciniho Bohémy, a to po boku Angely Blue a Dmitryho Popova, kteří Mimi a Rodolfa zpívají také v MET. Pak budu zpívat Fiorella v Lazebníkovi sevillském, Marulla v Rigoletovi a Moralese v Carmen. V příští sezoně ve zmíněném Lazebníkovi sevillském přejdu na Figara a budu zpívat v Komediantech Silvia. Kromě jiného. Možná ještě něco přibude.

    Snažíte se uplatnit také na českých scénách?

    Od studentských dob, kdy jsem hostoval v několika operetách v Hudebním divadle v Karlíně a také v Brně, jsem s žádnou tuzemskou scénou nespolupracoval. Nabídky přišly až po nějaké době mého působení v Německu. Jsem stálým hostem Národního divadla – vystupuji v Orffových operách Chytračka/Měsíc, ve Stavovském divadle v Donu Giovannim, koncem sezony jdu do inscenace Werthera v režii Willyho Deckera. Zpívám i v Plzni (Oněgina), v Liberci (čeká mne tu třetí Schaunard), v Brně a v Ostravě – v chystaném uvedení opery Bohuslava Martinů Juliette.


    Komentáře k článku: Jiří Rajniš jr.: Považuji si angažmá v Semperově opeře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,