Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Jiří Nekvasil: V rocku může Ježíš své emoce vykřičet

    Lukáš Adam (Jidáš Iškariotský) – Důl Michal, řetízková šatna  FOTO MARTIN STRAKA

    Lukáš Adam (Jidáš Iškariotský) – Důl Michal, řetízková šatna FOTO MARTIN STRAKA

    Režírujete v Ostravě slavný muzikál Jesus Christ Superstar. Poprvé jste si coby operní avantgardista odskočil do muzikálového světa. Co vás k tomu vedlo?

    Výjimečné Lloyd Webberovo dílo, které mě provází téměř čtyřicet let. Můj otec mi v roce 1977 ze zájezdu do Španělska s ostravskou operou přivezl dvojalbum soundtracku jeho slavného filmového zpracování z roku 1972. S tou nahrávkou jsem strávil léta dospívání, obal se téměř rozpadl, jak jsem ty desky neustále vytahoval a pořád dokola si je pouštěl na gramofonu. Ježíš byl hudebně současným převyprávěním biblického příběhu také symbolem opozice, jakési kulturní diverze. Závan toužené svobody! Snil jsem o tom, že dílo uvedu v Ostravě!

    Čím vás Lloyd Webberova hudba oslovila?

    Obrovskou hudební invencí melodickou i harmonickou, strhující energií, silným divadelním účinem hudby – je v pravém slova smyslu nadčasová. Je zajímavé, kolik generací dokázala oslovit a stále oslovuje. Ježíš vzniká rok po muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť a je to dílo mnohem zralejší, dramaticky i hudebně sevřenější. Ale už v Josefovi je hodně energie, má podobné nápady, svěžest.

    Oba muzikály ostatně vycházejí z bible.

    Nejdůležitější je způsob převyprávění základního poselství příběhů Josefa i Ježíše. Autoři měli navíc výhodu, že psali v kulturním prostředí, kde biblické příběhy patří k základnímu vzdělání. Formou muzikálu – rockové opery se mohou vyprávět přehledným, poutavým způsobem pro nejširší publikum. Tak jako ve středověkých pašijových hrách, které tvoří kořeny evropského divadla našeho letopočtu.

    Už pašijové hry předváděly biblické příběhy aktuálně.

    To mě okouzlilo ve filmové verzi Ježíše. Na obalu a uvnitř dvojalba byly fotografie z té filmové verze – tak trochu divadlo na divadle v současných izraelských reáliích. Například postava Jidáše, jak utíká před tanky v izraelské poušti. Film jsem ovšem viděl až někdy po roce 1989.

    Ježíš je nakonec opera, i když rocková.

    Lloyd Webber pracuje s hudebními motivy a postavami téměř operním způsobem, používá příznačné motivy, vytváří dramatický princip jednání. Nejsou tam žádné mluvené dialogy, jen silná hudební čísla, která jsou pro mě zastavení na křížové cestě. Silné živé biblické obrazy.

    Spojení biblického tématu s rockovou hudbou je na první pohled nepatřičné.

    Naopak! Koneckonců různé mše a křesťanské písně využívající rockové či folkové hudby se začaly psát a hrát už v šedesátých letech 20. století, a ty kvalitní, stejně jako Ježíš, žijí dodnes. Zpívá je, hraje a s radostí poslouchá už několikátá generace. Rocková hudba je schopná sdělovat věci jednoduchou, ale silnou a jasnou emotivní silou. Radost, napětí, víru i její ztrátu, pochyby i nesmírnou bolest. Představte si ústřední árii Ježíše – Gethsemany: kdyby se někdo v činohře takový monolog snažil vykřičet tak, jak to umožňuje ona árie, asi by tomu málokdo věřil, bylo by to nepatřičné, možná i trapné. V rockovém projevu je emoce sporu s Bohem vyjádřena dokonale. I když opera vznikla před čtyřiceti lety, je stále živá a její vnímání prochází proměnami jako celá společnost. V naší přesycené době, která ztrácí svůj duchovní rozměr a obsah, se vyprávěním Ježíšova příběhu snažíme znovu pochopit smysl jeho poselství.

    Viděl jste Ježíše na jevišti?

    Poprvé někdy koncem osmdesátých let jsem viděl maďarskou inscenaci, která hostovala v tehdejším Paláci kultury. Pak samozřejmě v roce 1994 ve Spirále na pražském Výstavišti – trochu mě mrzelo, že sen uvést Ježíše u nás si splnil někdo jiný. Na videu jsem zhlédl i další inscenace, ale na nějaké velké zahraniční scéně jsem Ježíše neviděl.

    Jakou událostí pro Ostravu uvedení Ježíše je, dokládá i fotografický cyklus Martina Straky Ostravský Ježíš.

    Inscenujeme Ježíše právě teď a právě v Ostravě. Hrajeme téměř půlstoletí staré pašijové hry v dnešním světě. Je to pro nás všechny velká výzva i úkol, který bereme s velkou vážností. Obsadili jsme novou mladou generaci – nikdo z nich svou roli ještě nezpíval! Ty fotografie podtrhují právě tyto aspekty uvedení Ježíše, svými možnostmi předznamenávají, doplňují a možná i trochu doříkávají naši inscenaci.

    PATRICK FRIDRICHOVSKÝ JOSEF HERMAN

    • Autor:
    • Publikováno: 15. března 2016

    Komentáře k článku: Jiří Nekvasil: V rocku může Ježíš své emoce vykřičet

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,